Číslo 29/2017 - 26. července 2017

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Cílem referátu je přispět k vyjasnění některých pojmů, resp. významů slov a pojmenování, která se jeví jako synonymní nebo spolu bezprostředně související jako příčina a následek, „nižší“ a „vyšší“, úzké a široké, omezené a neomezené. Omezené je samozřejmě – v současném „myšlení“ – ono vlastenectví, neomezené evropanství… Při bližším pohledu to však vypadá jinak: významy slov „vlastenectví“ a „evropanství“ nejsou pojmenování stejnorodá, ale nepředstavují ani protikladné kvality. Metaforicky sice můžeme mluvit o „evropském domě“ či „evropském domově“, vždyť Evropa či dokonce „planeta Země“ (či kosmos, srov. i kosmopolitismus) se rovněž někomu metaforicky stávají „vlastí“.

MICHAEL DOUBEK

Před nedávnem se elektronickou poštou šířilo hned několik textů věnovaných mezigeneračním rozdílům v naší společnosti. Ač šlo většinou o anonymy, ba spamy, které neuváděly zdroje svých tvrzení, jejich charakteristiky generací narozených ve 20. století mně připadly pravdivé. Z řady z těchto článků jsem sám pro sebe udělal závěr, že nejpracovitější, nejobětavější a zároveň nejskromnější generací byla ta, jejíž příslušníci se narodili v letech 1925-1945. Tito lidé zažívali v dětství většinou bídu, jako mladí prožívali opojení z konce války, s nadšením se vrhali do budování nové společnosti, aby pak o dvacet let později vystřízlivěli, aniž by však přišli o své dobré vlastnosti, svoji píli a umění vzdát se vlastního pohodlí ve prospěch druhých. Oni v něco opravdu věřili.

ZDENĚK ŠTEFEK

Dobrý den!

dovolte mi vstoupit do diskuse, která probíhá okolo expozic Panteonu.

PETR ŽANTOVSKÝ

V nekulatém, osmadvacátém, avšak přece jen výročí, na konci června, přišla zpráva, že – obdobně jako na sklonku komunistického režimu v roce 1989 – i letos se zrodila výzva s názvem Několik vět. Obsahuje poměrně radikální kritiku současné české politiky, nešetří se zde emotivními větami jako „Pohyb po šikmé ploše směrem do katastrofální krize musíme zastavit“ či „Politika a s ní celý demokratický systém se ocitly v setrvalé krizi“. Výzva závěrem předkládá deset požadavků, které by podle ní věci nasměrovaly žádoucím směrem.

mč

Břetislav Kotyza se narodil 28. července 1942 ve Zlíně, kde také bydlí. Vyučil se a pracoval v dřevěném řemesle. Poté vystudoval UMPRUM v Uherském Hradišti, obor průmyslový design. Od roku 1975 působil ve Filmovém studiu Zlín, ateliér kresleného filmu, kde pracoval na zakázkách i na vlastních autorských animovaných filmech. Po rozpadu Filmového studia Zlín v roce 1989 se živil různě. V současnosti je rentiér.

VÁCLAV PELCMAN

Takto se veřejně prohlásil, již v roce 1896, tehdy jednadvacetiletý začínající ryzí český básník Stanislav Kostka Neumann ke svému myšlenkovému směrování, kterému se nikdy nezpronevěřil! Celým svým literárním úsilím neustále bojoval za lepší svět, přitom to nebyl žádný blouznivec, ale živý člověk s rysy pokrokového, moderního člověka. Svá stanoviska nekompromisně hlásal za různých politických a ekonomických režimů.

VLADIMÍR ŠVEHELKA

V ten pátek jsem si vzal v zaměstnání náhradní volno, abych si mohl udělat s manželkou a dětmi poslední prázdninový výlet do Opavy a pak přes Šternberk a Olomouc domů.

JAN JELÍNEK

„Stojí voják na vartě v roztrhaném kabátě, kabátě, od večera do rána, rosa na něj padala, padala…“, zpívá šohaj v rytmu cimbálové muziky na nádvoří Pivovaru Velké Popovice. A naproti hudebníkům stojí na chůdách dva černohnědí rohatí kozlové a akrobaticky se pokoušejí tančit. Vypadají vskutku komicky a lechtají bránice dětí i dospělých návštěvníků areálu. Přišly jich sem tisíce k jubilejnímu 25. ročníku Dne Kozla, tradičních oslav zdejšího piva. A na hlavách mnozí měli široké slaměné klobouky, které si tady mohli obstarat k ochraně proti slunečnímu žáru.

BŘETISLAV KOTYZA

Dlaněmi dotýkám

Dlaněmi dotýkám poselství kamene

přimykám ruce na skálu

když kdosi ve mně

bez ustání

STANISLAV ZEMAN

V Praze se chystá bum

Cabaret

Národní muzeum