Číslo 31/2019 - 14. srpna 2019

JIŘÍ JÍROVEC

Králi problesklo hlavou, že by se něco mělo dělat, aby se zvýšil průměr inteligence obyvatelstva.

Princezna Koloběžka

Shromáždění, organizovaná „Miliónem chvilek pro demokracii,“ rovněž vzbuzují potřebu něco dělat, aby se snížila náchylnost české společnosti přijímat třískovitá hesla a nevidět trámy, pod nimiž se česká společnosti bortí.

MICHAEL DOUBEK

Mám dojem, že čím víc klesá podpora „tradičních levicových stran“ (omluvte mne, nepoužívám-li správnou terminologii), tím víc je publikováno levicových úvah, komentářů nebo analýz. Já, jakožto člověk, který sám sebe vždy považoval za levicového, se začínám v té záplavě ztrácet. Nemám čas a kapacitu číst a studovat všechny texty, které téměř denně vychází. Mám svoji profesi, v ní nesmím odborně zaspat, takže pokud jde o můj levicový pohled na svět, nemohu být zahlcen. Potřebuji být informován jen o tom podstatném. Nebo vědět, co je zásadní a co je méně důležité.

KAREL SÝS

Vysokou školu ekonomickou jsem dokončil v roce 1970. Diplomovou práci jsem napsal na téma Obchod s výtvarným uměním a i díky tomu jsem získal místo v Art Centru, československém středisku výtvarných umění.

MILAN BLAHYNKA

Na jedné straně své nové knihy MOMENTKY MOMENTKY? (Jiří Tomáš-Akropolis, Praha 2019, ilustrace Kristýna Večeřová, 56 s.) vypráví Jaromír Šlosar o tom, jak na začátku října 2004 zažil na horách „nádherné ticho pod syrovátkově modrým nebem“ a jak se potom k němu „na Travném“ přidal bývalý havíř Vlodek z Havířova, člověk hovorný, byť zajímavý, který „kecá, odkašlává si, aby na svoji přítomnost včas upozornil medvěda!“ a předvádí své vybavení proti všemu nebezpečí, kdyby ho v lese zaskočila tma. „Přemýšlím, jak bych to udělal, abych šel zase sám. V tichu.“ A oddechne si, „když si na Visalajích podáme ruce.“ O pár stránek je na vrcholu Lysé s mnoha brebentícími turisty. „Krásný podzim, ale nevnímám ho. Nevnímám ho pro lidi i pro všechen ten mumraj okolo…“

IVO FENCL

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním jménem Mojmír Soukup) závěrem své obsáhlé sbírky dvou set osmdesáti osmi básní Verše vykládané ebenem. „Knížky připravené v osmdesátých a devadesátých letech byly naplněny aforismy, které v mé tvorbě dominovaly, kterým jsem také více věřil a u nichž jsem cítil i zájem čtenářů; ale do této nové sbírky (která má podobně jako týden tvoření sedm kapitol) jsou zařazeny i některé básně, které byly už publikovány, i když jen zčásti: například Pražské ostrovy.“

ZDENĚK HRABICA

V porotě STM (Soutěže tvořivosti mládeže) v padesátých letech dvacátého století byl básník Stanislav Neumann, svazáci Josef (Pepa) Brát, Rudolf Zeman a dirigent a hudební skladatel Vadim Petrov.

BŘETISLAV KOTYZA

Starý muž snídá starý chléb

drobky dnů cukrátka chemoterapie