Číslo 39/2019 - 9. října 2019

SLAVOMÍR RAVIK

Jestliže jsi udělal chybu,

uznej ji rychle a ochotně.

(proslavený podnikatel Andrew Carnegie 1835–1919)

 

Když se zamýšlíme nad ekonomickými tématy, pohromami a bezděčnými reakcemi občanů tohoto světa, chápeme, že by národohospodáři měli krom takzvaných ekonomických zákonů, statistických tabulek a propočtů studovat také, ne-li především, psychiku, případně i psychiatrii. Humorná na tomto tématu je skutečnost, že badatelé z bankovní sféry do poslední chvíle ekonomického vlnění nerozpoznají náznaky či začátek recese. Takřečení znalci a mudrlanti se naopak vezou do poslední chvíle na oblacích optimismu. Nám, současníkům prvních desetiletí nového tisíciletí, se ovšem dostalo užitečné lekce roku 2008. Tehdy se nečekaně „položila“ americká investiční banka Lehman Brothers. Ta totiž v polovině září toho roku požádala o bankrotovou ochranu.

PAVOL JANÍK

Pri reflektovaní podnetov nadčasového diela mladého slovenského intelektuála Lukáša Perného Kultúrna revolúcia Laca Novomeského (vydala Spoločnosť Ladislava Novomeského s podporou autorského kolektívu DAV DVA v roku 2017) som sa namiesto klasickej recenzie, ktorá by sa v mnohom odvolávala na publikovaný text, rozhodol pre netradičnejší prístup, pretože mimoriadne hodnotná monografia je prístupná čitateľom na internete, a teda z nej netreba v menšom či väčšom rozsahu citovať.

EVA FRANTINOVÁ

Vždycky když se mi do ruky dostane nějaká knížka o skle, musím se držet. Abych nezačala o svém dětství – čtenáře recenzí zajímá především kniha a ne mé procházky s dědečkem do sklárny, ty víc než padesát let staré procházky, ani ho nezajímá, jak stojím před pódiem, po kterém pobíhají josefodolští páni skláři a mezi nimi můj příbuzný Jirka. Čtenáře nezajímá, že když se mi do ruky dostane knížka o skle, vidím, jak paní Černohorská v chalupě mačká korálky a ty se sypou do krabice, nezajímá ho můj poklad – barevné střípky na dně řeky Kamenice, které sbírám, nezajímají ho tyče u sklárny a že ty moje byly fialové, černé, bílé, červené…

MILAN BLAHYNKA

Při zprávě o úmrtí Hany Hrzalové, která zůstane v paměti české literatury jako autorka studií hlavně o jejím devatenáctém století a jako kritička především prozaických novinek a reedic od padesátých let minulého století do současnosti, vybavila se mi řada vzpomínek na roky své práce v Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd. Vedení té instituce jako její ředitelka a předtím ve funkci zástupkyně ředitele obětovala Hanka mnoho svých sil, jistě na úkor svých zájmů a plánů literárněhistorických a kritických.

VĚRA BERANOVÁ

Vyjmenovat všechny aktivity Dr. Hany Hrzalové, řadu funkcí, které vždy vykonávala s velkou odpovědností, často na úkor vlastní odborné práce, by zabralo mnoho stran. Chtěla bych však, při této smutné příležitosti jejího odchodu, vzpomenout na ni jako na neobyčejnou osobnost, která nepůsobila jen na přátele, ale také na řadu spolupracovníků, která se bezesporu zapsala do dějin literatury i umělecké kritiky.

RADOVAN RYBÁK

Žít v hektickém Pekingu a chtít se občas na chvíli zastavit a jen tak se kochat přírodou, nemusí být úplně snadné. Naštěstí bydlím v severozápadní části této metropole a za pouhou hodinku jízdy metrem a poté tramvají se čas od času dopravím do místní rozlehlé botanické zahrady. Je totiž možné se v ní nejenom procházet mezi rozkvetlými záhony třeba čínských růží, ale i se zhluboka nadechnout. Čistý vzduch, to je totiž právě tady nedostatkové zboží. Tak se pojďme projít a třeba něco mezi záhony růží i vypozorovat o zdejší společnosti.

VLADIMÍR KOLÁR

Ještě před dvěma lety byla v blízkosti orloje na pražské Staroměstské radnici zasazená deska s českým a ruským textem. V češtině na ní stálo: „Dne 9. května 1945 osvobodila vojska I. ukrajinské fronty slavné ruské armády, jimž velel hrdina Sovětského svazu maršál Ivan Štěpanovič Koněv, bleskovým úderem těžce bojující Prahu, která mu z vděčnosti udělila čestné občanství.“ Ruský text není na jednom místě zcela totožný s českým, nepíše se v něm o „těžce bojující Praze“, ale o „Praze, která povstala proti německým okupantům“.

VÁCLAV HONS

Milanu Blahynkovi

 

zazvonil mi

v noci telefon