Průvodce po názorech na klima

IVO FENCL

Svým názvem Obchodníci se strachem odkázala kniha Vítězslava Kremlíka (*1976) k objemnému románu Michaela Crichtona Říše strachu (2004, česky 2006), a jak se český publicista domnívá, právě pocit viny nebo strachu je antiafrodiziakem, které drží na uzdě širé masy. Mimo jiné i proto, aby se nebouřily proti elitám.

Grand Prix a Dakar

ZDENĚK HRABICA

Dvě knihy, dvě nejrychlejší ženy na závodní dráze, dvě hvězdy světového motorismu

Eliška Junková-Khásová (vlastním jménem Alžběta Pospíšilová), narozená 16. listopadu 1900 v Olomouci, zemřela 5. ledna 1994 v Praze. Byla československou automobilovou závodnicí na vozech Bugatti. Ve 20. letech XX. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže.

Víckrát ne

MILAN BLAHYNKA

Málokdy se podaří název dokonale shrnující poznání díla a zároveň provokující. Málokterý titul bývá přesně padnoucím klíčem k četbě každé jeho věty nebo verše. Častější je název vypichující jeden motiv, jednu postavu, název preferující jeden pohled, jednu složku, úběžník nebo svorník díla. Babička Boženy Němcové by se četla jinak, kdyby se kniha jmenovala třeba Viktorka a ty druhé. Jestliže Petr Žantovský nazval svou nejnovější sbírku básní NEVER MORE (doslov Jana Šulce, na obálce použita „fotografika“ autorova; Nakladatelství Kmen, Křenovice 2020, 128 s.) posledními slovy refrénu slavné básně E. A. Poea The raven, vsadil na jistotu. Ta anglická slova zná, i kdo neumí anglicky, a zná je jako zaklinadlo. Poeův Havran vyšel česky už v mnoha překladech (už roku 1985 vyšlo jich pod názvem Havran šestnáct a přibývají další), z nichž většina se pokouší respektovat kromě významu i krákoravé -r- originálu: nadarmo, marný blud, nikterak, ni jedenkrát, stokrát ztraceno, marno vše, nikdykrát, víckrát ne. Karel Dostál Lutinov chápal Nevermore jako havranovo jméno a předešel Petra Žantovského, který havranovo krákání pro název své knihy také nepřeložil, vědom si jeho magické moci.

Grafika života

FRANTIŠEK UHER

Nesmírně iniciativní a plná všestranných tvůrčích vznětů je Věra Kopecká, básnířka, fotografka, překladatelka, vydavatelka a organizátorka různých literárně a výtvarně orientovaných akcí v okolí Broumova a přilehlém česko-polském pomezí. Jejími posledními vydavatelskými počiny jsou publikace STROMY PRŮVODCI NAŠICH CEST ((2020, 214 str.), almanach z tvůrčích dílen 19. a 20. Dnů poezie v Broumově a polsko-českého plenéru ve Wieszczynie, a drobná sbírka, která se vejde do dlaně, nazvaná SLOVNÍ HŘÍŠKY-SLONÍ HŘÍČKY (2020, 80 str.). Věra Kopecká hned v úvodní básni sborníku všeobsažně charakterizuje jeho povahu verši linie větví / básnické výpovědi / rozmanitá pestrá / grafika života.

Význam slov je spoločenská dohoda

PAVOL JANÍK

Už sme si chtiac-nechtiac zvykli, že najmä z pravej časti politického spektra a zo západných končín spravidla počuť prívlastky komunistický či postkomunistický aj v súvislostiach, v akých je ich používanie veľmi vzdialené skutočnosti. O to väčšmi prekvapí, keď sa aj z kruhov slovenskej ľavice ozve napríklad spojenie komunistická Čína.

Pravda a láska

JIŘÍ JÍROVEC

Budoucnost je naše.

Živote, zůstaň ještě mezi námi!

FRANTIŠEK DOSTÁL

Pokud člověk ještě vidí i slyší, někdy také vnímá a přemýšlí, často však již neporozumí tomu, o čem se doslechne. Například je čím dál jasnější, že jeden slovenský novinář se asi zavraždil sám, i když nechtěně. Zřejmě ho usmrtilo cosi vypadlého z klávesnice počítače, anebo něco podivného na něho vystřelilo z propisovačky. Nevina je ve žhavé současnosti docela slušně rozšířená a o nevině mnoha lidí nás informuje někdy i denní tisk v čase soudního dohadování.

Kvůli ní tam přece jedu

JAROSLAV KOJZAR

Bylo to nádherných čtrnáct dnů. Jana byl dar „z nebes“, alespoň pro mne ateistu. Už druhý třetí den poté, co jsme byli spolu, se mně zdálo, že snad tu byla vždycky. Byl jí plný domek. Dokonce si podmanila sousedku, která mě doposud občas v domácích pracích pomáhala. I sestru se švagrem. I když jsem několikrát musel se svým náklaďáčkem převést nějaké zboží, nevadilo to. Alespoň jsme se dostali do Liberce a navštívili zdejší vyhlášenou botanickou zahradu, v níž oba jsme byli poprvé. Podruhé jsme byli zase v Lysé nad Labem, kde stojí překrásný zámek hraběte Šporka. Dnes je v něm domov důchodců, ale i zahrada s mnoha sochami stojí za vidění. Udělali jsme si výlety do okolí Chebu – Františkovy Lázně, Seeborg (Ostroh), Aš, i do Karlových Varů jsme se dostali a chovali se tu jako mladí blázni. Stříkali jsme na sebe vodu z jednoho z pramenů. Napomenul nás jakýsi starší pán. Mluvil cosi o důstojnosti, ale Jana se na něj usmála a i u něj zvítězila. Dokonce nám, když jsme od něho odcházeli, zamával. Hodně jsme zvelebovali malou zahrádku, kterou jsem měl u domku. Koupila sazenice a udělala si svůj záhon. Samé veselé květiny, tedy alespoň jsem to tak vnímal. V Chebu jsme prošli nejen hrad, ale i muzeum. Galerie jsme odložili na příště.

Otrávený

IVAN VOTAVA

Byl otrávený a my jsme otrávení. Bodejť bychom nebyli, když nám někdo vykládá, že toho Navalného otrávili Rusové. Já tedy nevím, ale silně pochybuji o tom, že Rusové jsou hlupáci, kteří někoho otráví a pak jej pošlou k nepříteli, aby odhalil, že ho otrávili. Jen jestli to nebude tak, že ti Angláni, po Skřípalovi, ve spěchu, aby splnili přání svého amerického páníčka, zapomněli vypláchnout skleničky.

Básně ze sbírky Never More

PETR ŽANTOVSKÝ

Příběh

Vydal se na schůzku s představou

hravou a pošetilou O ní jaká byla kdysi