Číslo 33/2018 - 15. srpna 2018

STANISLAVA KUČEROVÁ

Před 100 lety vznikla Československá republika. Čím více se blíží 28. říjen, tím více se zamýšlíme nad tím, co nám těch 100 let přineslo. Na počátku byly slavné historické okamžiky, naši rodiče a prarodiče prožívali nevyčerpatelnou radost z osvobození vlasti. Cizí nadvláda po 300 letech skončila, ustavení samostatného státu budilo všeobecné nadšení, důvěru v budoucnost, elán, odhodlání pracovat a usilovat o stálý pokrok.

JENNY FARRELOVÁ

30. červenec 2018 byl dnem 200. výročí narození Emily Brontëové. Její výjimečný román Na Větrné hůrce (Wuthering Heights; 1847) úžasně napadá třídní společnost.

EVA FRANTINOVÁ

Sedím s tatínkem v Národním. Po jevišti pobíhá Bystrouška. Zpívala ji tak krásně Helena Tattermuschová, ale já ničemu nerozumím. Může devítileté dítě přijít na chuť Janáčkovi? Jedno si pamatuji – ta hudba bolela! O několik let později – jdu chodbou konzervatoře a zastaví mne otázky vzlykajících houslí, k tomu odpovědi violy a teskný souhlas violoncella. Za dveřmi hráli Listy důvěrné a já se – ucho na dveřích třídy – nemohu odtrhnout. Za nějaký čas stojí nás asi deset u křídla – spolužák hraje V mlhách. Prosíme: A ještě zahraj Po zarostlém chodníčku! Za nějaký čas jdu na Káťu Kabanovou. Tahle hudba zase rozbolí! Je totiž pravdivá. A každého hned nechytí, každý se jí hned nechytí.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

(Zamyšlení nad sborníkem prací z literární soutěže pacientů a zaměstnanců psychiatrických zařízení v České a Slovenské republice)

Je už tradicí, že ke Kouzelnému klíči je připojeno cosi jako doslov či kratinké hodnocení jednoho z editorů. Ani tento ročník nebude výjimkou, jakkoli se zdá, že je to zbytečné, že se sborníky od sebe až tolik neliší, snad jen že úroveň příspěvků má od prvního ročníku znatelně vzestupnou tendenci a grafomanství je vysloveně na ústupu. Liší se tedy ten letošní ročník od předcházejících (nebo předcházejících)?

NORBERT TOMÁŠ

Tak vidíš, řekla mi kamarádka, která – navzdory svým zkušenostem – stále ještě dojemně věří na to, co je černé na bílém, vlastně černobílé, tak vidíš, jak je u nás kritika nezávislá a smělá; nesklání se ani před největšími jmény. A hodila mi na stůl měsíčník Host, únorové číslo ročníku 2016, rozevřené na stránce 81, na níž pan Zdeněk Staszek pod názvem Pokus o blog, Naivní povídka rozředěná na novelu doslova popravil NULTÉ ČÍSLO (Argo, Praha 1915; originál vyšel téhož roku v Miláně) poslední knihu Umberta Eca, který právě toho měsíce – 19. 2. 2016 – v Miláně zemřel.

KAREL SÝS

(Zamyšlení nad výstavou obrazů Richarda Knota v Galerii Futura)

Richarda Knota znám celá léta, vlastně nepředstavitelně dlouhá léta. Přicházel totiž za mnou do redakce Kmene pár let před převratem. Kdykoli volal, věděl jsem, že přinese nápad, vždy provokativní, který vnese do novin tolik potřebný vzruch.

JAN JELÍNEK

Tisíce lidí proudily branou do areálu Velkopopovického pivovaru na šestadvacátý ročník Dne Kozla. Vítali je na vysokých chůdách dva mladíci – kozlové. Hnědobílý a černobílý. Jedna kráska v bělostných šatech jak padlý sníh se s nimi na památku fotografovala a rohatí braši se při tom galantně sklonili až k její tvářičce, klátili se přitom jak třtina ve větru a div při krkolomném sehnutí nespadli na zem. A přitom na pódiu vyhrával Pražský pouťový orchestr.

LECH PRZECZEK

Stará Cikánka v parku

s balíčkem karet

IVAN VOTAVA

Dlouho mi to vrtalo hlavou. Jak vznikají. Kde se berou. Mám v ruce noviny a čtu v nich, že soud rozhodl o tom, že postižení v kauze H-systém definitivně prohráli a mají své, několikrát zaplacené domovy opustit. Spravedlnost je prý slepá, ale v téhle zemi, jak je vidno, je i neskutečně pitomá. Maně mě napadá písnička Calvera od Pavla Dobeše Jó, kdybych měl v rukou justici a malou policejní stanici, v rukavičkách bych chodil po kraji… Asi už jí někdo má.

Ze sbírky Pokud se střelím do spánku

 

DUŠAN SPÁČIL

Pokud

Pokud se střelím do spánku,

bude to nejspíš ve spánku.