Číslo 50/2018 - 12. prosince 2018

MILAN BLAHYNKA

1. To všechno jsem já

Jde přirozeně o přípitek na památku básníka Pouštního ptáka, básníka Josefa Šimona.

MIROSLAV VEJLUPEK-ČERCHOVSKÝ

Mně patří noc / ta blízko od lidí / Možná napíšu báseň / která za nás bdí…

(Michal Černík: Dobrou noc, ze sbírky Ke mně se přitiskni, 2003)

S Michalem Černíkem hovořil Bedřich Stehno

Cenu Františka Hrubína 2018 obdržel za sbírku Stébla básník a autor knížek pro děti Michal Černík. Cenu za nejlepší knihu středočeského autora uděluje Hejtmanka Středočeského kraje a Klub českých a slovenských spisovatelů. 

FRANTIŠEK UHER

Pokud má jakýkoli umělecký žánr korespondovat s dobou vzniku, nesmí plout v mělkých vodách populismu, nesmí se stát poddajnou součástí hysterických pokřiků nebo planého krasořečnění. To platí obecně a platí to i poezii, která ráda inklinuje ke směrům, které se zdají být moderními, ve skutečnosti však jsou pouze slepými uličkami.

VĚRA BERANOVÁ

Závěr letošního roku byl doslova v zajetí vzpomínkových akcí nesených v oslavném duchu, jako by se každá organizace chtěla vyslovit k našim slavným osmičkám. Probíhají různé pořady, křtí se knížky,vše je dobré většinou k tomu, aby se ten či onen zviditelnil, možná, že méně by bylo více, to je však věc vkusu a míry.Úsměv by asi ztuhnul mnohým organizátorům, kdyby se seznámili s výsledky anket a zjistili, že naše nejmladší generace vlastně vůbec neví, o co kráčí.

STANISLAVA KUČEROVÁ

Na okraj globálních paktů o migraci

Nejdříve bych se ráda vyznala ze své lásky k arabské kultuře. Mám ráda maurský sloh, maurské chrámy, paláce, zahrady. Ve španělské Andalusii je můžeme dodnes obdivovat. Vážím si toho, že arabští učenci ve středověku dochovali a zprostředkovali Evropě řeckou antiku, filozofii a vědu.

26. 11. 1908 – 19. 1. 1966 – sto let od narození

VÁCLAV PELCMAN

Básník není již dlouho vydáván ani zařazován do různých almanachů. Byl zastoupen v almanaších z let 1955, 1956, 1957 a 1958. Později již byl uváděn jen sporadicky: Básnický almanach z r. 1973, báseň Z lásky ve sbírce Mladá vichřice z r. 1977 a ve výboru Nachový plamen z r. 1984, kde jsou krátké ukázky z jeho díla. Patřil do kulturního prostředí své doby, kde sice nevynikal, ale bez takovýchto kulturních dělníků by nebylo ani autorů vynikajících, a jsou proto jakýmsi katalyzátorem či podhoubím pro vrcholnou tvorbu.
Prožil velmi smutné dětství, poznamenané útrapami světové války. Jako malý chlapec ztratil matku, tři ze sedmi sourozenců a později také otce. Přesto čerpal sílu z kořenů v rodině a měl velkou podporu svých sester, kdy jako učedník typografie projevil básnický talent. Tehdy byl ovlivněn proletářskou poezií, obdobně jako mnoho jeho současníků, jeho básně byly vždy plné vlastních prožitků.

MARINA CEJANO

História česko-slovenských vzťahov je dlhá a spojená aj s menom slovenského filozofa, básnika, jazykovedca, historika a politika Ľudovíta Štúra (28.10.1815-12.1.1856). Pochádzal z učiteľskej rodiny. Gymnázium absolvoval v Maďarsku a pokračoval na evanjelickom lýceu v Bratislave. Tu sa stal členom Spoločnosti česko-slovenskej. Neskôr bol tajomník a podpredseda spolku. Na Katedre reči a literatúry česko-slovenskej prednášal od roku 1836 dejepis a slovanskú literatúru. Začiatkom apríla 1837 bol spolok zakázaný, Štúr teda založil Ústav reči a literatúry československej. Miloval prírodu, túlal sa po lesoch a hovorí sa, že vždy mal v ruke Kollárovu Slávy dcéru. Od mladosti písal poéziu. Uverejňoval aj v pražských Květech pod názvom Dumky večerní. Vydal zbierku Spevy a piesne. V roku 1838 odišiel študovať do Halle jazykovedu, históriu a filozofiu. Cestou sa zastavil v Prahe, kde strávil mesiac v kruhu českých vlastencov. Počas štúdia v Halle navštívil oblasť obývanú Lužičkými Srbmi. Svoje zážitky uverejnil v cestopise Cesta do Lužíc, ktorý vyšiel v Časopise českého múzea.

MICHAEL DOUBEK

Vše podstatné už bylo řečeno. Nyní se jen opakujeme. Stále častěji mám takový pocit. Jako příklad uvedu esej Co je třeba říci lidem, jehož autorem je Antoine de Saint-Exupéry. Do češtiny ho přeložila Věra Dvořáková a před 10 lety pro rozhlas četl Alfred Strejček. Náhodou jsem si esej poslechl a bohužel zjistil, že pořád platí, co před desítkami let. Čím to je? Lidé odvykli vnímat věty. Slyší pouze slova. Doba je hlučná, nepřirozeně barevná, roztěkaná, blikající. Prostě nesoustředěná.

KAREL SÝS

Když se vnouče zeptá „dědečku, co je to za strom?“, ocitám se v rozpacích. Není to sice švestka, to poznám bez váhání – má totiž jehličí, ale jinak mě nachytalo na švestkách.