Číslo 18/2019 - 15. května 2019

JAN JELÍNEK

Českomoravskou vrchovinu probouzelo jaro a stromy byly na cestě mezi pupencem a poupětem. A v sále kulturního domu psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě se rozezněly elektrofonické varhany. To doktor Karel Růžek doprovázel vyhlašování vítězů 14. ročníku mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč.

MILAN KOHOUT

(Text k video performanci, kterou lze zhlédnout zde:

https://www.youtube.com/watch?v=CYU7vgbD4xM)

Milí přátelé,

tady je moje digitální omluva příštím generacím.

MILAN BLAHYNKA

Česká knižnice, přinášející „reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů“, svým 96. svazkem BÁSNĚ (2. vydání, Nadační fond České knižnice a vydavatelství Host, Brno 2018, text edičně připravil a komentář napsal Petr Šrámek) znovu připomíná odkaz jedinečného a složitého básníka, jímž byl JOSEF KAINAR.

KAREL SÝS

(Z vernisáže výstavy Věry Žižkové v Galerii Futura v Praze)

Od dětství jsem chodil Rybářskou ulici v Kostelci nad Orlicí. Mířil jsem k Orlici, do Stráně, na Mírov, a po pravé ruce jsem vždy chtě nechtě obdivoval nádherně upravenou zahradu. Ani francouzsky načančanou, ani staroanglicky divokou. Zahradu, jakou by neuměl uspořádat ani Japonec. Na takové zahradě by se verše líhly samy! Že je to zahrada Věry Žižkové jsem se dozvěděl teprve nedávno.

VÁCLAV PELCMAN

Širší kulturní veřejnosti není asi známo, že existuje Svaz českých divadelních ochotníků, který pořádá celostátní postupové přehlídky amatérského divadla, kam postoupí vítězové z jednotlivých oblastí ČR. V oblastní organizaci České středohoří pořádá výše uvedenou akci, za partnerství města Děčína a Ústeckého kraje, Divadelní spolek Karel Čapek a Městské divadlo pod názvem Děčínská brána. Letos to byl již 27. ročník od roku 1993, s podtitulem Memoriál Josefa Doležala.

JIŘÍ ŽÁČEK

„Svět je báječné místo / k narození / jestli vám příliš nevadí / pár měknoucích mozků / na vyšších místech / nebo nějaká ta bomba / kterou vám sem tam zcela jistě / hodí někdo na hlavu…“ napsal někdy před 70 lety americký básník Lawrence Ferlinghetti.

KAREL SÝS

Při příležitosti vydání 100. internetového čísla Divokého vína přineslo Právo rozhovor s Ludvíkem Hessem, zakladatelem tohoto literárního časopisu, zprvu vycházejícího v papírové podobě.

JIŘÍ JÍROVEC

Musíme se vypořádat s obdobím, které jistý Farský označuje za hnus a devastaci. Je třeba odstranit symboly tehdejší tyranie. Každá přejmenovaná ulice a zlikvidovaná socha se počítá. Je nutným, ale nikoli postačujícím krokem na cestě vpřed.

STANISLAV ZEMAN

Kdo jde s proudem

nikdy nedoroste sebe

ZDENĚK HRABICA

Na Vysoké škole hotelové v Praze 8-Kobylisích přejmenovali koncem března 2019 školní knihovnu na „Knihovnu Dr. Jaroslava Holoubka“ a odhalili jeho bustu, dílo ak. soch. Ladislava Janoucha. Byl jsem pozván a ve chvílích tam strávených – se skvělým cateringem, jaký umějí připravit pro gurmety jenom opravdoví mistři a jejich studenti, mi před očima běžel život a práce mého dlouholetého kolegy.

JAN CHODSKÝ

Dědická

Uctívejte Havla,

kdekdo po něm touží,

třeba jeho odkaz

národ léta souží.

VLADIMÍR PŘIBSKÝ

Posledních pár dní trochu lilo. Teprve dneska to vypadá na hezky, myslel si, jak tak kráčel liduprázdnou ulicí.

JAN DAWIDKO

Zítra již bude pozdě

Blaničtí rytíři.

BOHUMILA SARNOVÁ

Když vyjde člověk na kopec, začne se rozhlížet po krajině. A také hledí dolů, do údolí, odkud vyšel. Když dojde člověk k určitému věku, začne se také ohlížet. Ohlíží se a vzpomíná na místa, odkud vyšel a kam až vlastně dospěl po své životní pouti. Někdo sepisuje paměti, jakmile se ocitne v dostatečném navršení let a pokud je co zaznamenat pro generace budoucí. Někdo, a to většina z nás, listuje alby s fotografiemi, či hledá fota v počítači. Někdo jen tak zavzpomíná a s povzdechem si uvědomí, jak ten čas letí, jak pokročil a kam se řítí i s tou naší maličkostí. Vzpomínek člověk za svůj život nastřádá nepřeberně. Jsou uloženy v mozkových komůrkách a tam čekají na tajemný klíček, který otevře ty dávno zasunuté vjemy a vypustí je ven. Otevřela jsem jednu z nich. Tu májovou.

EVA FRANTINOVÁ

Byt bez obrazu – smutek nad smutek. Nemusíme se narodit do výtvarnické rodiny, ani do rodiny pravidelných návštěvníků výstav, troufám si ale napsat: Kde obraz nebo obrázek nevisí, tam hrozí fantazii, že srazí paty.