JAN JELÍNEK

V parku se keři a stromy hrnulo jaro do větví k plnému rozpuku. Ve společenském sále hrála muzika Jazcomba strýce Michaela, které je součástí Big Bandu kapelníka Michaela Wollmanna. A zpěvačka toužebně zpívala: »Svou lásku mi dej, když hudba zní…«

Virtuózně si v orchestru počínal zejména saxofonista. Jeho mistrovskému koncertování na stříbřitý nástroj, jehož lesk příjemně šimral posluchače v sále do očí, by mohl závidět i Bill Clinton, který před lety foukal do »sága« v pražské Redutě, než málem dohrál v prezidentském úřadě v Bílém domě po sexuálním skandálu s Monikou Lewinskou. Svižná muzika doprovázela v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy u Mladé Boleslavi slavnostní vyhlášení výsledků 9. ročníku mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč. Rodiče a zakladatelé tohoto tvůrčího klání, jehož se účastní pacienti a zaměstnanci psychiatrických léčeben z republik České a Slovenské, jsou náměstek ředitele pro vědu, výzkum a vzdělávání Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice MUDr. Ivan David, CSc. a jeho spolupracovnice Dagmar Žaludová.

 

Kouzelný klíč plodí krásná díla

Do devátého ročníku soutěže bylo zasláno 130 děl, z toho je 20 děl z řad zaměstnanců. Na úvod slavnostní chvíle pověděla ředitelka kosmonoské léčebny Ing. Dana Kolářová, že Kouzelný klíč je moc pěkná událost, dávající zrod krásným dílkům, která potěší. A přitom ukáží i duši človíčka, co ho trápí a co netrápí, ale ukáží i práci personálu zdravotnických zařízení. »Věřím, že všichni autoři, kteří se soutěže zúčastnili z řad pacientů a již jsou doma, že si užívají života, tak jak mají. Rovněž našim zaměstnancům patří poděkování za to, že při své náročné práci si najdou volnou chvilku a napíší krásnou věc,« ocenila je ředitelka Kolářová. Starosta Kosmonos Miroslav Vaněk poté dodal: »Máme radost, že u nás můžeme hostit tuto mezinárodní soutěž a na našem území spolupracovat s význačnou nemocnicí.«

Stabilním opěrným pilířem Kouzelného klíče je již šestým rokem generální sponzor – farmaceutická firma VIPharma Slovakia, jejíž představitel Mgr. Aleš Proteker při vyhlašování výsledků rovněž nechyběl. Firma se též postará o vydání sborníku poezie a próz soutěžících autorů. Sborník obsáhne nejen vítězná díla 9. ročníku Kouzelného klíče, ale i úryvky z tvorby ostatních soutěžících.

Ohrožený druh polechtal bránice

Moderátor slavnostního vyhlášení Mgr. Jakub Hejdánek s A. Protekerem se také vystřídali v přednesu básně, jejímž autorem je jeden z humorně založených soutěžících, nazvané Ohrožený druh. Polechtali tím notně bránice k smíchu všem přítomným v sále: » Jsem ohrožený druh / splácím si tu splátkový dluh. / Ráno se probudím v kleci / a přemýšlím jaký kecy mi pomůžou při vizitě / když chci domů – hbitě. / Zatím jsem tu za vola / který si nemůže ani zavolat./ A tak prosím pannu Marii / ať už mi vrátí moji Nokii. /… Dnes mi není do smíchu / zapomínám na pýchu / chce se mi jen brečet / copak mám v koutě klečet a prosit za odpuštění?/ A co se asi změní? /…Co člověk to smutná minulost / už toho mám vážně dost. / Chci říct – se všemi jsem ve shodě / zuby si čistím na záchodě / A když si škubu obočí / čekám kdo se mnou zatočí.«

Škoda, že chyběli slovenští přátelé

Díla, zaslaná do soutěže, hodnotila sedmičlenná porota. Jak řekla D. Žaludová, »porotci jsou do puntíku spravedliví. Hodnotí s citem, ale zároveň vyžadují, aby úroveň příspěvků byla vysoká. Takže tam některé rozdíly v umění soutěžících musí být. Vítězové přitom jsou, ale žádní poražení! Všichni si odnesou příjemný pocit, že něco hezkého dokázali. Někteří mi píší, jak je psaní těší a probouzí v nich sebevědomí, pomáhá jim řešit některé životní problémy. To je pro ně i pro mne právě ta největší odměna«. Při vyhlášení úspěšných literátů byli v kulturním sále kosmonoské nemocnice jen čtyři porotci. Režisér Českého rozhlasu Mgr. Petr Mančal pověděl: »Očekával jsem, že práce v porotě je procházka rozkvetlým sadem, ale nakonec jsem zjistil, že se setkávám s tvorbou, která je v něčem neuvěřitelně autentická, syrová, atakuje člověka a říká si o své místo na výsluní. V textech je tolik zážitků i bolesti…« Porotce Mgr. Roman Janouch, redaktor zahraničního oddělení Haló novin, zdůraznil, že soutěžní tvorba tryská přímo ze srdce autorů. Ale podotkl, že v Kosmonosích mu tentokrát »chyběli slovenští přátelé, kteří se do soutěže Kouzelného klíče zapojili před několika roky. Slovenskou řeč považuji za nejkrásnější na světě.« R. Janouch pak »vysekl« poklonu kosmonoské nemocnici za výbornou organizaci slavnosti soutěžního klání.

Básníkova pravda bývá i krutá

Básník a spisovatel Karel Sýs připomněl, že z osmi předešlých literárních Kouzelných klíčů, kdy účastníci soutěže dostávali na památku suvenýr v podobě klíčků, má všechny tyto klíčky, zhotovené ze dřeva či keramiky, pečlivě uschované. »A ten devátý klíček, železný, co jsem nyní obdržel, je z nich nejmenší. A je pravděpodobně první a jediný, s nímž se dá možná něco skutečně otevřít. A to je právě úděl básníka, aby odemykal byty v podobě lidských srdcí a myslí. Protože básník se nesmí před ničím zastavit. Ani před svým soukromím či soukromím jiných lidí. Musí se snažit naladit lidi pro správnou a dobrou věc. Pravda, vyslovená básníkem, je mnohdy krutá, a mnoho básníků si jejím vyřčením i samo ublížilo. Ale tak už to v životě chodí. Každý máme svůj osud a nevíme, co nás čeká.« K. Sýs poděkoval D. Žaludové za velkou organizátorskou zdatnost a péči při uspořádání již devíti ročníků Kouzelného klíče, »neboť ubývá lidí, kteří jsou ochotni něco dělat nezištně a bezplatně pro jiné!«

Suverénní umělecké dílo

Porotce PhDr. Alexej Mikulášek, literární kritik, řekl: »Úroveň příspěvků od roku 2007 podstatně stoupla. Už mají výraznou arteterapeutickou hodnotu. Nejsou to jenom citové výlevy, ale čím dál více se objevují texty, vyznačující se autentickou literární hodnotou a vstoupily tím do vyšších pater.« Mikulášek přitom všem ukázal knížku – prvotinu slovenské spisovatelky Lubice Bystrické. Svůj psychologický román s magickými prvky, nazvaný Hugo, napsala na základě osobního prožitku. »Je to poetická próza o několika rovinách, kde se prolíná realita s fikcí. Čtenář přitom může být i na pochybách, zda je to skutečnost nebo vědomí, promítnuté do reality. Lubica se dříve pokoušela o sebevraždu. Několikrát musela být hospitalizována v Psychiatrické nemocnici Philippa Pinela v Pezinku. A právě arteterapie prostřednictvím uměleckého slova Lubici pomohla dostat se z těžkých depresí a stala se základem románu Hugo, který nedávno vyšel. Obsahuje suverénní umělecký text! Světlý příklad toho, k čemu může dovést člověka léčebná terapie, doprovázená uměleckým talentem.«

Lustr jako královská koruna

Úspěšní soutěžící obdrželi diplomy a ceny, a také dárky – suvenýry, z nichž některé jsou v podobě náhradních keramických mozků, protože vyhlášení výsledků Kouzelného klíče v Kosmonosích nechyběly ani smysl pro humor a veselí. A přitom nad hlavami jim zářil symbolicky lustr jako zlatavá královská koruna jejich básnického a prozaického kumštu. První místo si vydobyl Lukáš Tyleček z Prahy, druhé Martin Konečný z Velkého Újezda a třetí místa Michal Andrš z Rychnova nad Kněžnou a Markéta Špičková z Karlových Varů. Čtvrtá příčka patří Antonínu Kopčilovi z Brna-Žebětína, Růžence Šípkové z Trenčína a Pavlíně Dvořákové z Bílé Vody. Bez ocenění nezůstali také Janové Eichner a Kouble a Michal Zemánek – převzali Čestná uznání.

Palmu vítězství si také odnesl sanitář z Kosmonos Josef Prskavec, druhý se umístil MUDr. Ivan David z Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice a třetí Vladimír Paleček z nemocnice v Ostrově nad Ohří. Čestná uznání mají Mgr. JanPomykacz, vedoucí farmaceut z bohnické nemocnice, Jindřiška Šindlerová,Yvona Horská a Jana Krobotová.

JAN JELÍNEK

Úděl básníka: odemykat srdce lidí

V parku se keři a stromy hrnulo jaro do větví k plnému rozpuku. Ve společenském sále hrála muzika Jazcomba strýce Michaela, které je součástí Big Bandu kapelníka Michaela Wollmanna. A zpěvačka toužebně zpívala: »Svou lásku mi dej, když hudba zní…« Virtuózně si v orchestru počínal zejména saxofonista. Jeho mistrovskému koncertování na stříbřitý nástroj, jehož lesk příjemně šimral posluchače v sále do očí, by mohl závidět i Bill Clinton, který před lety foukal do »sága« v pražské Redutě, než málem dohrál v prezidentském úřadě v Bílém domě po sexuálním skandálu s Monikou Lewinskou. Svižná muzika doprovázela v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy u Mladé Boleslavi slavnostní vyhlášení výsledků 9. ročníku mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč. Rodiče a zakladatelé tohoto tvůrčího klání, jehož se účastní pacienti a zaměstnanci psychiatrických léčeben z republik České a Slovenské, jsou náměstek ředitele pro vědu, výzkum a vzdělávání Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice MUDr. Ivan David, CSc. a jeho spolupracovnice Dagmar Žaludová.

 

Kouzelný klíč plodí krásná díla

Do devátého ročníku soutěže bylo zasláno 130 děl, z toho je 20 děl z řad zaměstnanců. Na úvod slavnostní chvíle pověděla ředitelka kosmonoské léčebny Ing. Dana Kolářová, že Kouzelný klíč je moc pěkná událost, dávající zrod krásným dílkům, která potěší. A přitom ukáží i duši človíčka, co ho trápí a co netrápí, ale ukáží i práci personálu zdravotnických zařízení. »Věřím, že všichni autoři, kteří se soutěže zúčastnili z řad pacientů a již jsou doma, že si užívají života, tak jak mají. Rovněž našim zaměstnancům patří poděkování za to, že při své náročné práci si najdou volnou chvilku a napíší krásnou věc,« ocenila je ředitelka Kolářová. Starosta Kosmonos Miroslav Vaněk poté dodal: »Máme radost, že u nás můžeme hostit tuto mezinárodní soutěž a na našem území spolupracovat s význačnou nemocnicí.«

Stabilním opěrným pilířem Kouzelného klíče je již šestým rokem generální sponzor – farmaceutická firma VIPharma Slovakia, jejíž představitel Mgr. Aleš Proteker při vyhlašování výsledků rovněž nechyběl. Firma se též postará o vydání sborníku poezie a próz soutěžících autorů. Sborník obsáhne nejen vítězná díla 9. ročníku Kouzelného klíče, ale i úryvky z tvorby ostatních soutěžících.

Ohrožený druh polechtal bránice

Moderátor slavnostního vyhlášení Mgr. Jakub Hejdánek s A. Protekerem se také vystřídali v přednesu básně, jejímž autorem je jeden z humorně založených soutěžících, nazvané Ohrožený druh. Polechtali tím notně bránice k smíchu všem přítomným v sále: » Jsem ohrožený druh / splácím si tu splátkový dluh. / Ráno se probudím v kleci / a přemýšlím jaký kecy mi pomůžou při vizitě / když chci domů – hbitě. / Zatím jsem tu za vola / který si nemůže ani zavolat./ A tak prosím pannu Marii / ať už mi vrátí moji Nokii. /… Dnes mi není do smíchu / zapomínám na pýchu / chce se mi jen brečet / copak mám v koutě klečet a prosit za odpuštění?/ A co se asi změní? /…Co člověk to smutná minulost / už toho mám vážně dost. / Chci říct – se všemi jsem ve shodě / zuby si čistím na záchodě / A když si škubu obočí / čekám kdo se mnou zatočí.«

Škoda, že chyběli slovenští přátelé

Díla, zaslaná do soutěže, hodnotila sedmičlenná porota. Jak řekla D. Žaludová, »porotci jsou do puntíku spravedliví. Hodnotí s citem, ale zároveň vyžadují, aby úroveň příspěvků byla vysoká. Takže tam některé rozdíly v umění soutěžících musí být. Vítězové přitom jsou, ale žádní poražení! Všichni si odnesou příjemný pocit, že něco hezkého dokázali. Někteří mi píší, jak je psaní těší a probouzí v nich sebevědomí, pomáhá jim řešit některé životní problémy. To je pro ně i pro mne právě ta největší odměna«. Při vyhlášení úspěšných literátů byli v kulturním sále kosmonoské nemocnice jen čtyři porotci. Režisér Českého rozhlasu Mgr. Petr Mančal pověděl: »Očekával jsem, že práce v porotě je procházka rozkvetlým sadem, ale nakonec jsem zjistil, že se setkávám s tvorbou, která je v něčem neuvěřitelně autentická, syrová, atakuje člověka a říká si o své místo na výsluní. V textech je tolik zážitků i bolesti…« Porotce Mgr. Roman Janouch, redaktor zahraničního oddělení Haló novin, zdůraznil, že soutěžní tvorba tryská přímo ze srdce autorů. Ale podotkl, že v Kosmonosích mu tentokrát »chyběli slovenští přátelé, kteří se do soutěže Kouzelného klíče zapojili před několika roky. Slovenskou řeč považuji za nejkrásnější na světě.« R. Janouch pak »vysekl« poklonu kosmonoské nemocnici za výbornou organizaci slavnosti soutěžního klání.

Básníkova pravda bývá i krutá

Básník a spisovatel Karel Sýs připomněl, že z osmi předešlých literárních Kouzelných klíčů, kdy účastníci soutěže dostávali na památku suvenýr v podobě klíčků, má všechny tyto klíčky, zhotovené ze dřeva či keramiky, pečlivě uschované. »A ten devátý klíček, železný, co jsem nyní obdržel, je z nich nejmenší. A je pravděpodobně první a jediný, s nímž se dá možná něco skutečně otevřít. A to je právě úděl básníka, aby odemykal byty v podobě lidských srdcí a myslí. Protože básník se nesmí před ničím zastavit. Ani před svým soukromím či soukromím jiných lidí. Musí se snažit naladit lidi pro správnou a dobrou věc. Pravda, vyslovená básníkem, je mnohdy krutá, a mnoho básníků si jejím vyřčením i samo ublížilo. Ale tak už to v životě chodí. Každý máme svůj osud a nevíme, co nás čeká.« K. Sýs poděkoval D. Žaludové za velkou organizátorskou zdatnost a péči při uspořádání již devíti ročníků Kouzelného klíče, »neboť ubývá lidí, kteří jsou ochotni něco dělat nezištně a bezplatně pro jiné!«

Suverénní umělecké dílo

Porotce PhDr. Alexej Mikulášek, literární kritik, řekl: »Úroveň příspěvků od roku 2007 podstatně stoupla. Už mají výraznou arteterapeutickou hodnotu. Nejsou to jenom citové výlevy, ale čím dál více se objevují texty, vyznačující se autentickou literární hodnotou a vstoupily tím do vyšších pater.« Mikulášek přitom všem ukázal knížku – prvotinu slovenské spisovatelky Lubice Bystrické. Svůj psychologický román s magickými prvky, nazvaný Hugo, napsala na základě osobního prožitku. »Je to poetická próza o několika rovinách, kde se prolíná realita s fikcí. Čtenář přitom může být i na pochybách, zda je to skutečnost nebo vědomí, promítnuté do reality. Lubica se dříve pokoušela o sebevraždu. Několikrát musela být hospitalizována v Psychiatrické nemocnici Philippa Pinela v Pezinku. A právě artiterapie prostřednictvím uměleckého slova Lubici pomohla dostat se z těžkých depresí a stala se základem románu Hugo, který nedávno vyšel. Obsahuje suverénní umělecký text! Světlý příklad toho, k čemu může dovést člověka léčebná terapie, doprovázená uměleckým talentem.«

Lustr jako královská koruna

Úspěšní soutěžící obdrželi diplomy a ceny, a také dárky – suvenýry, z nichž některé jsou v podobě náhradních keramických mozků, protože vyhlášení výsledků Kouzelného klíče v Kosmonosích nechyběly ani smysl pro humor a veselí. A přitom nad hlavami jim zářil symbolicky lustr jako zlatavá královská koruna jejich básnického a prozaického kumštu. První místo si vydobyl Lukáš Tyleček z Prahy, druhé Martin Konečný z Velkého Újezda a třetí místa Michal Andrš z Rychnova nad Kněžnou a Markéta Špičková z Karlových Varů. Čtvrtá příčka patří Antonínu Kopčilovi z Brna-Žebětína, Růžence Šípkové z Trenčína a Pavlíně Dvořákové z Bílé Vody. Bez ocenění nezůstali také Janové Eichner a Kouble a Michal Zemánek – převzali Čestná uznání.

Palmu vítězství si také odnesl sanitář z Kosmonos Josef Prskavec, druhý se umístil MUDr. Ivan David z Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice a třetí Vladimír Paleček z nemocnice v Ostrově nad Ohří. Čestná uznání mají Mgr. JanPomykacz, vedoucí farmaceut z bohnické nemocnice, Jindřiška Šindlerová,Yvona Horská a Jana Krobotová.