JIŘÍ STEGBAUER
U ohně v noční zahradě
pálilas verše
jež jsem ti kdysi zapsal
z nejžhavějších cejchů našich těl
i našich já
těch stél propletených ve spirálu kruhu
kdy ještě jsme nacházeli duhu
od nebes k peklu a dokola zpět
Teď šedí holoubci popela
tiše vzlétali do tmy
jak andělé s ohořelými křídly
A jiskérky slov se vznášely k nebi
jak poslední vzdechy z erupcí sopky
A nebyl tu Mistr Jan
jen kostnice lásky
a nebyl tu Koniáš
jen torza milostné bible
a nebyla svastika kříže
jen cáry znamení slunce
a nebyla rozpálená hvězda
jen vyhaslé okuje polibků
z kovadliny rtů
A přece v zákmitech ohně
se náhle zaleskly tvé vlasy
a nad tebou se mihl
anděl
co už tenkrát s hořící větví
nás vyháněl z ráje
aniž jsme tušili
Ještě teď
v odlescích plamene
na mžik jsem zatoužil zas přikrýt se
tvými vlasy
Ale anděl švihl tou větví
a nejsou ani kopie těch veršů
Jen krůpěj duhy
mi uvízla mezi řasami