JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
Navzdory ostudě, kterou bývalá ministryně zahraničních věcí USA Madeleine Albrightová utržila v pražském paláci Luxor r. 2012 u příležitosti autogramiády své knihy Pražská zima, přicestovala do Prahy, aby se účastnila konference Aspenského institutu, který se údajně věnuje geopolitickým změnám ve střední a východní Evropě v posledních 25 letech. V čele pražské odbočky institutu stojí český velvyslanec v Londýně a někdejší Havlův mluvčí Michael Žantovský.
Na ČT24 jsme mohli sledovat rozhovor moderátorky Světlany Wittovské s Madeleine Albrightovou, z něhož vyjímáme několik „vzácností“, pronesených tímto hostem, kdysi prý vzorem šarmu a bojovnicí za „lidská práva a svobodu“. Poznamenáváme, že čeština M. Albrightové je autentická.
Moderátorka:
Byla první ženou na postu ministryně zahraničních věcí Spojených států. Narodila se jako Marie Jana Körbelová na pražském Smíchově. Její otec, diplomat, po roce 48 emigroval do Ameriky. Exkluzivním hostem Interview ČT24 je Madeleine Albrightová, která do Česka přijela na pozvání pražské pobočky Aspen institutu a už včera promluvila na přednášce k 25. výročí pádu železné opony. Dobrý večer.
Paní Albrightová, vy jste známa svou brožovou diplomacií. Kdybyste teď byla na postu ministryně Spojených států a čekalo vás setkání s Vladimírem Putinem, jakou brož byste si vybrala? Albrightová:
Asi bych si vybrala nějakou hroznou zvíře, který rád jí jiný zvířata.
Moderátorka:
Když byste měla jedinou větou charakterizovat Vladimíra Putina jako člověka a jako politika, jaké dvě věty byste použila?
Albrightová:
Já si myslím, že on je vlastně, pracoval pro KGB a teď si furt myslí, že má právo na to opravdu se chovat hrozně vůči jiným zemím.
Moderátorka:
Váš tatínek byl diplomat, naučil vás pro to vaše budoucí povolání něco, co jste si říkala: ještě že mi to táta řekl?
Albrightová:
To každej den, protože on měl na mě velikánskej vliv. A já vždycky, já tohle říkám americkým lidem: víte, ta malá holčička, která v kroji dávala kytičky, když můj otec byl velvyslancem v Jugoslávii, tak to já jsem dělala, když jsem byla malá holčička a vždycky můj otec mi říkal: nemůžeš lidi klamat, nemůžeš lidi klamat. A já na to vždycky slyším ještě.
Moderátorka:
Za svůj největší úspěch vy sama považujete vyřešení konfliktu v Kosovu. Vaši kritici vás ale obviňují, že jste vyprovokovala zbytečnou válku. Stojíte si za všemi těmi rozhodnutími z té doby, udělala byste to stejně i dnes?
Albrightová:
Ano,a opravdu mě to diví, že lidi takový věci mohou říkat. Protože to, co se stalo, je, že tam lidi byli zabitý jenom proto, že byli Kosováry a bylo to takový etnický čiství. A já myslím, že to, co jsme udělali, bylo (nesrozumitelné), to nebylo jenom Američani, který tohle dělali a teď je Kosovo nezávislé, lidi tam můžou žít. A já ano, udělala bych to znova, abyste, aby opravdu tam lidi nebyli zabitý pro žádnej důvod.
Moderátorka:
Firma, kterou jste spoluvlastnila, se účastnila privatizace kosovského Telecomu. Když se vás na podnikání v Kosovu ptali novináři před dvěma lety, říkala jste, že o tom nemůžete mluvit, protože jste uprostřed toho všeho. Jak to vaše podnikání v Kosovu dopadlo?
Albrightová:
Za prvé tohle jsou dvě úplně jiný věci. Pravda je, že tam nedělám žádnej byznys v Kosovu už 15 let, jsme tam ze začátku dělali nějakej Telecom, to už nedělám.
Moderátorka:
V Kosovu podnikal nebo ještě podniká taky bývalý velitel NATO v Evropě Wesley Clark,který tam vstoupil do obchodu s lignitem. Nemohlo to v lidech vzbudit pochybnosti o tom, o co vlastně americkým politikům v Kosovu v roce 99 šlo?
Albrightová:
Já opravdu musím říct, že tohle si myslím, že to velký překvapení, že lidi tohle si mysleli, protože v tý době vůbec nikoho nešlo do hlavy, že my tam někdo dělal byznys. To, co jsme dělali, je, že jsme pomáhali lidem, který byli zabitý nebo dali do kempu. A pravda je, že když je nějaká země v hrozných problémech, potřebujou pomoc. A teď bude, lidi budou pomáhat Ukrajině (Jako v Kosovu?, pozn. jd)
To byl stručný výňatek z uvedeného interview.
Paní Albrightové je nutno připomenout její zlověstnou úlohu v agresi proti zakládajícímu členu OSN Jugoslávii. Bombardování, které její kamarád Havel nazval „humanitárním“, bylo nejen porušením Charty OSN, ale i Washingtonské smlouvy. Naprosté znehodnocení mezinárodního práva provedla Albrightová ve funkci ministryně zahraničních věcí USA a byl to těžký mezinárodní zločin, neboť výsledky agrese NATO proti Jugoslávii předčí svou otřesností všechny horory a simulované zabijáky. Ti, kdo tuto agresi rozpoutali, absolvovali už trénink v Pouštní bouři roku 1991 proti Iráku. Superexaktní technika měla tam a nověji v Jugoslávii ničit údajně jen cíle vojenské. Ve skutečnosti však tato krvavá likvidační forma proti bývalé Jugoslávie zavinila smrt desetitisíců srbských dětí a pokojného obyvatelstva
Jejich krev ulpěla na rukou Madeleine Albrightové (matce tří dětí), která se do své nejdelší smrti nezbaví spoluzodpovědnosti za jugoslávskou tragédii.
Svého času vysílala tehdy ještě Československá televize pořad, v němž bylo možno zhlédnout „bílá místa“ po odcizených obrazech z bytu rodiny Körbelovy po jejich odstěhování z Prahy.
Předkládáme text, z něhož vyplývá, kdo je majitelem zmizelých obrazů a jiných cenných předmětů:
„Potomci bývalého rakouského průmyslníka chtějí zpět svůj majetek“
Americká ministryně vlastní obrazy známých italských mistrů – Tintoretta, A. Sarta a dalších, které její otec nikdy nekoupil, nýbrž dostal po II. světové válce od československých orgánů k dočasnému užívání.
Řeč je o majetku rakouského průmyslníka Karla Neubrichta, jehož dědicové – jak uvádí Sunday Times (28. 3. 1999) – vznesli soukromou obžalobu proti Josefu Korbelovi, bývalému československému diplomatovi, který je otcem ministryně zahraničních věcí USA, pro krádež kolekce starých mistrů a historického nábytku pohádkové ceny.
Dědicové rakouského průmyslníka tvrdí, že otec Madeleine Albrightové po II. světové válce, když odjížděl do Bělehradu jako československý velvyslanec v Jugoslávii, odvezl s sebou rodinný majetek Neubrichtových, který mu byl, jak uvedeno, přidělen k dočasnému užívání na základě rozhodnutí bývalých československých orgánů.
Vzácnou kolekci rodina Korbel-Albright již státu nikdy nevrátila.
Na seznamu 20 uměleckých děl, která byla prakticky ukradena, se kromě jiného nacházejí i díla dvou zmíněných italských renesančních malířů XVI. století.
Pokušení pro otce M. Albrightové bylo převeliké, neboť s sebou odvezl i předměty, které nebyly zahrnuty do rozhodnutí o odnětí majetku.
„Odvezl všechno, co stihl. Vyndal dokonce i hřeby ze zdi,“ říkají Neubrichtovi dědici, kteří se několik let snažili navázat kontakt s ministryní zahraničních věcí USA, aby dostali zpět ukradený rodinný majetek. Všechny jejich pokusy, jak dosáhnout vrácení diskrétně – bez veřejné bouře a hanby – byly bezvýsledné; dědicové se rozhodli pro krajní řešení a zažalovali rodinu Korbel-Albright.
„Americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová by mohla brzy usednout na lavici obžalovaných kvůli přisvojení kolekce vzácných obrazů starých mistrů, na které se doma dívá, a starožitností nedocenitelné hodnoty z majetku bohaté rakouské rodiny.“ (Sunday Times, 28. 3. 1999, TANJUG.)
„Nemohu tomu uvěřit, že se americká ministryně zahraničních věcí M. Albrightová raduje z věcí, které byly ukradeny mojí rodině – jako je např. i rodinné stříbro, na kterém jí“, prohlásil pro Sunday Times vnuk Filip Harmer.
Potomek okradené rakouské rodiny nemůže uvěřit…
My ano!