PETR MUSÍLEK
Píšeme si
Volby do Evropské unie vyvolaly svými výsledky řadu komentářů a úvah. Nízká účast, zesílení takzvané krajní pravice, údajné nepochopení této nadnárodní organizace.
O co vlastně jde?
Jakákoliv volba by měla být přirozenou odpovědí na jasnou otázku. To se samozřejmě netýká jenom voleb evropských. Volební nabídka by měla přicházet s jasnými alternativami.
Když jsem otevřel obálku s lístky volebních stran, zaútočilo na mne veliké množství prázdnoty.
Objemná obálka téměř nic nevypovídala o dosavadních aktivitách jednotlivých uskupení, ani o jasném zaměření, kam se hodlají zařadit. Ty marginální přísliby za co chtějí bojovat, byly většinově pouhým plácnutím do vody.
Předvolební kampaně s nesmyslnými televizními večerníčky. Koho by toto mohlo oslovit? Léta se zde pěstuje tak zvaná demokratická kultura. Spočívá však ve skandalizování protivníků? Politologické rozbory, které utvrzují národ v tom, že levicovost je projevem nízké inteligence, jako by přímo nahrávaly tomu, co je pravicové, anebo, alespoň při současné nabídce, nevolit vůbec. Našeptávání takzvaných volebních průzkumů spojená s komentáři o jejich nevěrohodnosti.
Noviny, které jsou oficiálně nestranické, ale svým obsahem připomínají nápovědní divadelní podzemí. Všechno, čím je rozmlžováno, kdo je kdo.
I tak žádoucí zápas o rovná práva tříděný na konkrétní skupiny a selektivní ve svém celku.
Vždyť přece není možné dělit lidi na ty, kteří si zaslouží zastání, a přitom si stále vytvářet obrazy nepřátel ať už na domácí, nebo zahraniční půdě.
Má-li platit rovnost, musí platit i nauka o úctě k životu obecně.
Tato pravidla budou vždy porušována, pokud se neustoupí od historických obvinění a nebude platit individuální odpovědnost.
A je zde ještě jedno veliké a zásadní znejistění. Postoj Evropské unie a některých českých vládních politiků k situaci na Ukrajině. Není přece možné podporovat válečnickou rétoriku, která ve svých důsledcích poškozuje mír na zemi a vybírat si pouze mezi alternativami, které ji obhajují.
Zde nepomůže žádná změna volebních systémů, neboť základním problémem je krize věrohodnosti. Nebude-li zde snaha tuto krizi překonat, přelijí se její důsledky i do dalších nastavených systémů a budou hledat nepředvídatelnou cestu přes tuto již chatrnou hráz, ještě bránící povodním.
Pokud ti, kdo mají moc otočit kormidlem do klidnějších vod tak neučiní, lze se dočkat přírodních živlů, které se budou víc a víc hlásit o slovo.