EVA EISELTOVÁ
Bulvární
Smrt si nás fotografuje.
Dodává své snímky
samosoudci na platformě poslední.
Publikuje všechny bez výjimky.
Po božím bulváru defilují svatí
přepychu našich dní.
Šafáři vyhnanců z králíkáren.
Šejdíři snů o výhře v lotynce.
Herci s charakterem na mince.
Rekové dštící euroatlantické hodnoty
na obydlí zparchantělého nepřítele.
Hrají si s krasomluvou do noty.
Bohu by vemluvili zlaté tele.
Ale stojí tu ten bledý paparazzi.
Výřečný advokát dělající svou práci
nepohne svědky myšlenek a činů.
Smrt si nás fotografuje,
jak jsme zticha…
Chorálek
Velekněz domluvil a osušil si ústa
samochvalným úsměvem.
Poslední možnost má teď zem
slehnout se nad hnidou,
vysávající ji prací.
Ať vyšumí bez ovací
přestárlé šiky.
Nemocným vězení
pro dlužníky.
Rodinám motivaci k vymření…
Svatému ochránci českého plémě
s kopím volajícím vpřed
strnulo bronzové zápěstí.
Zírá k nepopsání němě
na prázdné náměstí.
Mediální úžeh
V základech budoucího shopping centra
se našly ukradené mozky.
Nestřežené myšlenky unikly
a rušily signál televize.
Neúspěšné boty šlapou bosky,
dí módní hlídka v čase pravidelné krize.
Dostavil se v trendy elastickém charakteru,
chvála.
Dáma však nosí na krku moc křížků.
Zvětralá lež už v pánu vyprchala
a média rozprašují připálenou jíšku.
Vyvinuli pro nás úsporné šémy.
Ekologicky vydržíme do nejbližšího urnového háje,
brouzdat se listím navátým pro partaje.
Pro ty, kdo kultivují zemi,
okénko proti nudě:
své volené zástupce vysbírejte
k ránu pod kameny,
ve vlhké půdě.
Nábřeží Mainkai
Křehká bludička
se opuštěně snaží
poletovat
nad hladinou Mohanu.
Schovat
v mlhavých pažích
měkké světélkování
věže Henningen Turm.
Do bláznivého tartanu
vetkalo rozesmáté velkoměsto
svůj Drang a svůj Sturm.
Turecké svatby kouzlo Orientu.
Český dupák na pivním festivalu.
Sochy oživlé za pár eurocentů.
Světlohru mrakodrapového valu.
Globálním peřím víří Messestadt.
U řeky myslí si hesenské písničky
trpělivá čekatelka nostalgie.
Vždyť by se mohlo stát
v rodišti básníků,
na přítoku Rýna,
že sklenka vína
vezme za kliku
duše způsobilé vidět bludičky.
Verbířská
Verbují!
Vesele víří bombičkami
hluboce lidské epolety.
Bubnují.
Vysoko na prolhaném laně
pérují štíhlé, svižné věty.
Bezmoci nepokrytá,
zkus pozvednout holé dlaně
proti svým celebritám.
Šaška zrovna hledali!
Pofoukat splín.
Bubnují.
Bubnují, bubnují.
Zase už verbují
prostého člověka
do dějin.
Pijácká
sss…
Cvaknem si
pár pozitivních myšlenek.
Jednu do každé nohy,
na chuť přitakávat!
Hřejí jak termosková káva
na prostydlém Václaváku.
V milionovém davu kamarádů.
Ta vzpomínka píše!
Památná slova do vitrín
pro parádu.
Důvěry ani stín
fámám o číhajícím bezohledném ismu.
Budoucnost sklidíme prostou plev.
Každý z nás vystál v ledové kře důlek.
Jen z naší vůle
vyrostl z neznámého kamaráda
královský český lev.
Naděje omotala mozek
jak svízel povízka.
Pozdní moudrost, sebevíc by ráda,
už se tak nezlíská.
Teroristická
V bolestech disharmonických tónů
se rozpadá a kvasí
Evropa regionů.
Hranici
mezi Madridem a obrazárnou Prado
střeží zeď skenerů.
Neprojdou
hrozby z plenéru.
Máme jim rozumět?
Bývala
Volksgruppe pomíjená
v rakouském moři…
Pivo je tiché jako pěna.
Hispánské víno hoří.
Z Goyových přízraků dým jde černý.
Hidalgo,
čert ví kterému rodu věrný,
škrtá si zápalem pro svou víru.
Až chytne ulice.
V rušné hodině po ránu.
V muzejní prodejně suvenýrů
infantka tančí
za mrtvé pavanu.