EVA EISELTOVÁ

Bulvární

Smrt si nás fotografuje.

Dodává své snímky

samosoudci na platformě poslední.

Publikuje všechny bez výjimky.

Po božím bulváru defilují svatí

přepychu našich dní.

Šafáři vyhnanců z králíkáren.

Šejdíři snů o výhře v lotynce.

Herci s charakterem na mince.

Rekové dštící euroatlantické hodnoty

na obydlí zparchantělého nepřítele.

Hrají si s krasomluvou do noty.

Bohu by vemluvili zlaté tele.

Ale stojí tu ten bledý paparazzi.

Výřečný advokát dělající svou práci

nepohne svědky myšlenek a činů.

 

Smrt si nás fotografuje,

jak jsme zticha…

 

Chorálek

Velekněz domluvil a osušil si ústa

samochvalným úsměvem.

Poslední možnost má teď zem

slehnout se nad hnidou,

vysávající ji prací.

Ať vyšumí bez ovací

přestárlé šiky.

Nemocným vězení

pro dlužníky.

Rodinám motivaci k vymření…

 

Svatému ochránci českého plémě

s kopím volajícím vpřed

strnulo bronzové zápěstí.

Zírá k nepopsání němě

na prázdné náměstí.

 

Mediální úžeh

V základech budoucího shopping centra

se našly ukradené mozky.

Nestřežené myšlenky unikly

a rušily signál televize.

Neúspěšné boty šlapou bosky,

dí módní hlídka v čase pravidelné krize.

Dostavil se v trendy elastickém charakteru,

chvála.

Dáma však nosí na krku moc křížků.

Zvětralá lež už v pánu vyprchala

a média rozprašují připálenou jíšku.

Vyvinuli pro nás úsporné šémy.

Ekologicky vydržíme do nejbližšího urnového háje,

brouzdat se listím navátým pro partaje.

Pro ty, kdo kultivují zemi,

okénko proti nudě:

své volené zástupce vysbírejte

k ránu pod kameny,

ve vlhké půdě.

 

Nábřeží Mainkai

Křehká bludička

se opuštěně snaží

poletovat

nad hladinou Mohanu.

Schovat

v mlhavých pažích

měkké světélkování

věže Henningen Turm.

 

Do bláznivého tartanu

vetkalo rozesmáté velkoměsto

svůj Drang a svůj Sturm.

Turecké svatby kouzlo Orientu.

Český dupák na pivním festivalu.

Sochy oživlé za pár eurocentů.

Světlohru mrakodrapového valu.

Globálním peřím víří Messestadt.

 

U řeky myslí si hesenské písničky

trpělivá čekatelka nostalgie.

Vždyť by se mohlo stát

v rodišti básníků,

na přítoku Rýna,

že sklenka vína

vezme za kliku

duše způsobilé vidět bludičky.

 

Verbířská

Verbují!

Vesele víří bombičkami

hluboce lidské epolety.

Bubnují.

Vysoko na prolhaném laně

pérují štíhlé, svižné věty.

Bezmoci nepokrytá,

zkus pozvednout holé dlaně

proti svým celebritám.

Šaška zrovna hledali!

Pofoukat splín.

Bubnují.

Bubnují, bubnují.

Zase už verbují

prostého člověka

do dějin.

 

Pijácká

sss…

Cvaknem si

pár pozitivních myšlenek.

Jednu do každé nohy,

na chuť přitakávat!

Hřejí jak termosková káva

na prostydlém Václaváku.

V milionovém davu kamarádů.

Ta vzpomínka píše!

Památná slova do vitrín

pro parádu.

Důvěry ani stín

fámám o číhajícím bezohledném ismu.

Budoucnost sklidíme prostou plev.

Každý z nás vystál v ledové kře důlek.

Jen z naší vůle

vyrostl z neznámého kamaráda

královský český lev.

Naděje omotala mozek

jak svízel povízka.

Pozdní moudrost, sebevíc by ráda,

už se tak nezlíská.

 

Teroristická

V bolestech disharmonických tónů

se rozpadá a kvasí

Evropa regionů.

Hranici

mezi Madridem a obrazárnou Prado

střeží zeď skenerů.

Neprojdou

hrozby z plenéru.

Máme jim rozumět?

Bývala

Volksgruppe pomíjená

v rakouském moři…

Pivo je tiché jako pěna.

Hispánské víno hoří.

Z Goyových přízraků dým jde černý.

Hidalgo,

čert ví kterému rodu věrný,

škrtá si zápalem pro svou víru.

Až chytne ulice.

V rušné hodině po ránu.

V muzejní prodejně suvenýrů

infantka tančí

za mrtvé pavanu.