EMIL HRUŠKA
Existuje z hlediska historiografie asi nepříliš důležitý, leč v každém případě zajímavý archivní dokument. Je to „Protokol o otevření trezoru v pracovně kamaráda K. H. Franka, Pracovní úřad (Sudetoněmecké strany) Praha, 15. září 1938“.
Připomeňme, že administrativa Sudetoněmecké strany (SdP) byla v druhé polovině 30. let rozdělena na dvě části: chebskou a pražskou. V Praze v Hybernské ulici se mimo jiné nacházel tzv. Arbeitsamt, čili Pracovní úřad, vedený Frankem.
„Přišel jsem na Pracovní úřad kolem 19. hodiny, přítomen byl mj. ředitel Hermann a služba v podatelně. Ředitel Hermann a já jsme se vydali do pracovny K. H. Franka a pokoušeli jsme se s klíči, které zrovna dorazily z Chebu, otevřít trezor, což se po nějaké době podařilo, napsal autor protokolu dr. Brass.
„V trezoru se nacházely spisy, vyvolané filmy zn. Leica, tři vkladní knížky v hodnotě asi 90 000 Kč a asi 93 000 Kč v hotových penězích. Vkladní knížky k sobě vzal ředitel Hermann, hotové peníze jsem dal do aktovky, spisy a filmy byly spáleny na klozetu… Nebyl čas spisy ještě jednou pročíst, aby byly před spálením zachráněny cenné věci, neboť jsme dostali zprávu, že v 19.30 policie údajně zamýšlí provést v Pracovním úřadu domovní prohlídku. Já jsem opustil dům asi v 19.25, do té doby nebylo ještě všechno spáleno, není mi známo, zda některé spisy zbyly. Aktovku s penězi jsem vzal k sobě do domu. Prahu jsem opustil posledním rychlíkem do Plzně,… ráno v 7 hodin jsem dorazil do Chebu, kde jsem aktovku s penězi předal kamarádu K. H. Frankovi v jeho soukromém bytě.“
JUDr. Ernst Brass vedl v Praze jakousi privátní, avšak výkonnou tajnou zpravodajskou službu, působící v rámci legálně existují německé Pražské novinové služby (Prager Zeitungsdienst). Brass získával a řídil informátory mezi Čechy i Němci a jeho služba, známá též jako „Brassova agentura“, dodávala důvěrné zprávy nacistické Bezpečnostní službě (SD) i gestapu. Po 15. březnu 1939 se stala „Brassova agentura“ prvním záchytným bodem SD v Praze. Asi nejbližším Brassovým spolupracovníkem v „agentuře“ byl dr. Hans Blaschek, budoucí Frankův švagr.
Poté, co byly Brassovi a Blaschkovi slíbeny funkce v protektorátní administrativě, učinili pokus agenturu zachovat a učinit z ní jakousi privátní Frankovu zpravodajskou službu, což se však pro odpor SD i gestapa nezdařilo.
Tak! Jenže dne 16. září, kdy měl dr. Brass odevzdat aktovku v Chebu „kamarádu Frankovi“, byl K. H. Frank prokazatelně v Německu, ba dokonce daleko, u Hitlera na Berghofu! Takže to muselo být jinak.
Byla aktovka předána třeba Frankově manželce, aktovka napěchovaná penězi?
Frankovi měli Chebu byt v dnešní Žižkově ulici č. 18. Jenže dovolil by si něco tak neopatrného henleinovec, vychovávaný k tuhé disciplině a absolutnímu respektování svých „vůdců“, nadto pak už zkušený zpravodajec? Kromě toho lze pochybovat o tom, že Frankova rodina, ačkoliv manželství Frankových se chýlilo ke konci, zůstala v dramatických zářijových dnech v Chebu. V tomto městě rozhodně nebylo bezpečno a dva dny před Brassem uváděným termínem, tedy 14. září 1938, došlo asi 200 metrů od Frankova bytu k přestřelce mezi henleinovci a českými policisty, při které vyznavači hákového kříže zabili šest lidí včetně jednoho policisty a dvou českých železničářů.
Pokud se tedy aktovka s penězi dostala k Frankovi, bylo to s největší pravděpodobností jindy a došlo k tomu možná jinak, než jak to Brass „oficiálně“ popsal. Brass o předání aktovky zjevně nenapsal pravdu; vylučme to, že člověk jako on by se spletl v datu.
Ale proč?