MILAN BLAHYNKA

Název SMYSLNÁ ČESKÁ POEZIE 2 (Alisa, Petřvald, 2013; obálka Vladimíra Antoňů, ilustrace Jindřich Oleš, fotografie Jan Suchý; 344 Kč, 484 stran) budí zvědavost. Je to další antologie rýžující z věru stále zlatonosné řeky české nebo světové poezie? Ani náhodou. Honosně vypravený sborník veršů a prózy 53 autorů jmen, s nimiž jsem se (nebrouzdaje močály Internetu a nedoslechnuv se ještě o čile podnikavé vydavatelské Alise) nesetkal.

Nahlédl jsem, vida: směs vzdychání, oplzlostí a moralizování ve vesměs chatrných verších, ale jistě na těch stovkách stran najdu pár míst, kde se přece jen blýská na poezii. A ta vyzdvihnu jako příklad pro ostatní, jimž nechybí vůle k poezii, ale bědně si nevědí ještě rady. Ale běda, pan Vladimír Kostiha, zřejmě majitel Alisy, redaktor publikace a taky jeden z jejích autorů, dokázal nemožné. Ač věren biblické zásadě ušetřit Sodomu, najde-li se tam byť jen minimum spravedlivých (v tomto případě veršů), pachtil jsem se marně. Nemožné se stalo skutkem.

Nic z toho, co slibuje název publikace a pak názvy jedenácti jejích částí, čtenář nedostává. Smyslná poezie? „Čím tato dívenka dnes večer myslí? / Myslím, že tohle znám Sám myslím mezi třísly.“ Rým tak jedinečný se musí prodat ještě jednou v „básni“ Myšlenka: „Zrodila se v koutku mysli / zalechtala mezi třísly…“

Česká poezie? To je nemístná skromnost, mezi jedenácti oddíly dva prezentují cizinky, jedna píše rusky (a je to sázeno azbukou), druhá polsky. Žádný překlad. Proč tedy ne hned Slovanská smyslná…? Jedna autorka si však střihla sloky i v angličtině, takže proč ne název Evropská smyslná…? Avšak i překlad v knize je. Sám Vladimír Kostiha přeložil prozaickou scifi povídku Richarda Blocha Cinie.

Místo předmluvy otvírají knihu medailonky O autorech. Richard Bloch (stejně jako Luděk Dospěl) mezi nimi chybí.

Stejně perfektní je i Obsah: podle něho jsou verše Daniela Marcikána podobně jako Jitky Košťálové na stránkách 53–54, ale tam jsou výtvory Evy Bradáčové, jejíž poslední sloka začíná „Ztrácím se v naději i v sobě samé“. V knize takto zredigované se ovšem ztrácí čtenář.

Ještě lepší jsou názvy oddílů: první jsou Mladí básníci (15–35 let), třetí Mladší básníci (35–55let), pátý Ještě mladší básníci; u nich v závorce nic, podle medailonků nejméně dva důchodci, takže fór k popukání. Stejně jako dát název Smyslná česká poezie publikaci, jejíž plnou polovinu zabírá scifi prozaická slátanina pana šéfa Alisy anebo oddíl Smyslná poezie trumfnout oddílem Smyslnější poezie: „ano“, praví ještě smyslnější autorka, „s nohama / vysoko k nebi / v troufalém Viktoria (…)“, ale pak se vzpamatuje a už patrně s nohama na zemi dokončí své číslo: „ano / tenkrát jsme mysleli / že nad to není.“

Čtyři strany knihy zabírají seznamy děl oceněných v soutěžích nakladatelství Alisa v roce 2013: Cena Benjamina Kinga, klasická poezie, Cena královny Alisy, klasická poezie, Cena královny Alisy, výtvarná díla, Zvláštní cena nakl. Alisa, Cena Kantrix Kingové, básně o tanci (Kantrix je postava ze scifi p. Kostihy Řev metřida) a cena města Petřvaldu za rok 2013. Kam se hrabou na takovou úrodu cen Magnesia litera a všecka nakladatelství dohromady? Chybí jen údaj, co ty ceny obnášejí. Že by Alisa a Petřvald měly zlaté doly a zlatobaroni tak přáli poezii a scifi?

Alisa, jak to víme z devátého oddílu knihy, pořádá taky setkání svých kmenových autorů, a to v Kunžaku. Nadšení kmenoví autoři pak básní: „Tak těžce noha šlape / plynový pedál návratu / vzpomínka potřísněná zlatem / na shledanou Kunžaku.“ Ale jiná autorka (tři první ceny Alisy), která si jinými verši dovolila na sraz čtyřiceti poetů prásknout, že tam byla jen „tenoučká deka ruce jak z ledu / Vlastník si z toho nedělá vědu“ a „ach knedlíčky horké v polévce / mohu jen dva si dát a to jde nelehce“, loučí se méně melancholicky: „Sbíráme rýmy jako houby / do košíku z papíru / myšlenky je v básně skloubí / romantikům na míru // Sbíráme úsměvy doteky rukou / loučíme se brzy / končíme s poslední slokou / mizí básníci i múzy // Nejsme smutní bude zas / básníků z ALISY sraz.“ Autorka, která se „narodila v Praze, nyní žije v USA“, která „své pocity vyjadřuje nejen v kresbách, ale i v básních“, nazvala ty verše naděje na další sraz kmenových autorů (na ten si zas pro nějakou tu cenu jistě odskočí z galerie v USA, jejíž je spolumajitelkou) Básníření v Kunžvartu..

Ano, básníření. Nejlepší, v celé té knize asi jediné originální slovo; slovo o vítězství volného trhu nad poezií.