FRANTIŠEK DOSTÁL
Kdysi má rodná pražská čtvrť Vršovice patřila do okresu Královské Vinohrady. Ostatně tento název okresu lze už jen zřídka objevit na označení domů. Z rohového domu na malém vršovickém náměstíčku Na tržišti, kde v minulosti bylo možné někdy opatřit si i novou gumu do trenýrek, básník Divokého vína a také i zaměstnanec Josef Svoboda dohlédl z okna na putyku stejného jména. My jsme ji důvěrně nazývali Tržíček…
Pravda, do ní Pepa nechodil pravidelně a spíše ho bylo možné objevit v blízké restauraci U ječmene, která samozřejmě už neexistuje. Básníkovo dílo není rozsáhlé, stejně jako byl nedlouhý jeho život, a bylo hodně poznamenáno depresí a také výlevy neskutečné laskavosti. Jeho porozumění pro plahočení obyčejných lidí v okolí bylo neuvěřitelné. Někdy pobýval ve zmíněném podniku a do rohového domu přicházel jen na noc.
Již několikrát jsem bloudil s fotoaparátem po fasádě domu plné vlasteneckých plastik a památných kopců a hradů, i když některé z nich šeredně poznamenalo dřívější bytové hospodářství, když byly nesmyslně narušeny ventilátory plynových kamen, jež moje matka znala jako „fafky“.
Zčistajasna držím v rukou časopis Divoké víno z roku 1967, který se vyráběl nedaleko odtud na Francouzské ulici, kam se donedávna z Tržíčku a z Krymské ulice chodívalo po schodišti průchozím domem již od 30. let minulého století, a čtu si v něm Pepova slova:
Chtěl bych být seschlé ňadro stařeny, chtěl bych být strom, jemuž už shnily kořeny, chtěl bych být shnilé poslední jablko v almaře, chtěl bych mít jiné touhy než tyhle zvrhlé tužby lháře…
Fantazie básníka, co hodně moc důvěrně znal tekutinu rum, nebývala nikdy příliš vzdálená skutečnosti a zasažená blouzněním. Již v 50. letech v Krymské ulici pobýval básník Jiří Kolář, který stál u zrodu jiných svérázných textů s názvem Vršovický Ezop. Také v jeho textech lze rozpoznat poezii všedního dne a běžných lidských příběhů.
Zajisté, zanikly už dřevěné ohrady starých Vršovic, zmizela romantika periférie a přežilo už jen malinkaté torzo bývalé Rafandy. Už nelze spatřit ani starý pivovar za hřištěm fotbalistů Bohemians. Zmizela i atmosféra mostu přes Botič u domu Jitřenka, neboť ho hrubá ruka úpravců zbavila stejné architektury, jakou má Jiráskův most přes Vltavu. Takže zase musí posloužit už jen stará fotografie…