JIŘÍ JÍROVEC

Většinou se čte mezi řádky. Během poslední doby vypukla situace takového rázu, že spíš budeme hledat význam a solidnost informace mezi listy.

V Česku existují dvoje, v abecedním pořadí Britské (BL) a Parlamentní (PL). Prvně jmenované vznikly původně jako zahraniční rubrika Neviditelného psa (NP). Z Británie je tehdy redigoval bohemista Jan Čulík. Jejich obdobou byly Kanadské listy (KL), které z Ottawy připravoval Miloš Kaláb.

BL se v roce 1996 osamostatnily, ale podržely si původní název. Z marketingového hlediska to bylo pochopitelné, ale pro českou společnost poměrně matoucí. Pro úplnost je nutné dodat, že KL nakonec zanikly a Miloš Kaláb se stal přispěvatelem BL.

Tím, že BL odešly od pravicového NP, dostaly do vínku nálepku levicovosti. Druhou podstatnou změnou bylo, že BL začaly vycházet jako deník. Tím se stalo, že Jan Čulík potřeboval k udržení jeho provozu najít autory, kteří by s ním na projektu spolupracovali.

BL se prezentovaly, byly jako Deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. V době, kdy se česká media chovala k moci velmi nekriticky, tedy vznikl prostor pro autory, kteří byli těžko přijatelní v mainstreamových médiích.

BL byly označovány jako bolševické, nebo posměšně jako blicí listy (odvozeno od emailové zkratky blisty). Vzpomínám, že Jan Čulík jeden čas marně hledal (pravicově orientované) autory, aby do BL přispívali.

Náplň BL se postupem času vyvíjela jak formálně, tak tematicky. Mohu to posoudit, protože jsem se stal jejich autorem v roce 1997 a napsal pro ně na 500 článků.

BL měly v úvodní fázi čtenářské fórum a publikovaly značný počet polemik mezi jednotlivými autory.

V další fázi bylo čtenářské fórum zrušeno a místo polemik dostaly prostor denní zprávy a různé analýzy. BL byly nadále považovány za levicové medium, ale tak jak se mainstream začal oprošťovat od servilnosti k moci, začal se stírat rozdíl mezi ním a BL.

Současná fáze BL je spojena s vytvořením Občanského sdružení Britské listy. Redakce se zprofesionalizovala, když najala jako placeného redaktora Karla Dolejšího.

Historie BL, včetně různých kontroversí je zachycena zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Britské_listy#cite_note-10

S BL se během jejich existence rozešli, buď pro rozpory s Janem Čulíkem nebo na protest proti „levicovému zaměření BL“, autoři jako Tomáš Pecina, Fabiano Golgo, Ivan Březina, Miroslav Šuta, Štěpán Kotrba a někteří další autoři. Kotrba se po nějakém čase vrátil, ale možná bude zase odejit.

Postupem času se jádrem BL stalo trio Jan Čulík, Karel Dolejší a Boris Cvek a mnozí autoři začali pociťovat potíže s přijetím článků. Je celkem zřejmé, že Jan Čulík hledal kompromis mezi snahou posunout BL směrem k mainstreamovému centru a ochotou publikovat články, které by mohly být napadnutelné jako „levicové“.

Zásadní zlom nastal díky událostem na Ukrajině. Čtenáři BL si nemohli nepovšimnout, že redakce zaujala tvrdě rusofobní postoj. Je pravda, že tu a tam vyvěšuje články s redakci protivnými názory, ale dělají to proto, aby jim na pozadí „pomýlenosti ruskou propagandou“ lépe vyšly jejich pravdy, které považují za absolutní.

Na tomto místě se dostávám k Parlamentním listům. To je server, který nemá nic společného s Parlamentem. V podstatě se podobá BL v jejich první fázi, kdy uveřejňovaly široké spektrum názorů a umožňovaly diskusi pod články. Na rozdíl od BL jde o médium, které není amatérské, protože má prostředky na to, aby platilo redaktory i editory.

Podstatnou část PL tvoří rozhovory. Redakce, respektive redaktor osloví určitou osobu a předloží jí soubor otázek. Odpovědi pak zpracuje do materiálu, který je vyvěšen na internetové stránce.

Když PL před časem zveřejnily rozhovor se Štěpánem Kotrbou, BL zareagovaly hysterickým odsudkem Jana Čulíka nazvaným „Šokující rozhovor na Parlamentních listech“. http://www.blisty.cz/art/74541.html

Považoval jsem za nutné proti Čulíkovu výpadu protestovat a poslal jsem do BL článek, na který Jan Čulík odpověděl takto:

„No, je to blábol a obdivuju vás, že se přidáváte k české fašizující levici. Je to dobrý dokument. Rád vydám.“

Výrok „rád vydám“ je součástí Čulíkova rostoucího pokrytectví. Nejde mu o zveřejnění názoru, jenž by mohl doplnit obraz, který si má čtenář nakonec vytvořit. „Blábol“ se mu bude jednou hodit až bude psát o české fašizující levici.

Jako autor nejsem neomylný a nechám se poučit. Nestojím o to, aby mi BL publikovaly „bláboly“.

Můj článek byl zveřejněn asi na 3 hodiny, pak stažen a znova na krátkou dobu vyvěšen. Přesto ho otevřelo 4600 čtenářů a již během prvních tří hodin jsem dostal nezvyklý počet emailů od lidí, kteří mi za něj děkovali. Mohli se domnívat, že jde o solidní článek. Nelze jim to vyčítat, protože neměli přístup k Čulíkovu oznámkování textu. Nemohli tedy poznat, že s nimi BL hrají nepoctivou hru.

Zmíněný článek byl opatřen redakčním titulkem: „Kotrba má pravdu, za ruskou invazi na Ukrajině mohou lži USA, EU a jestřábů v NATO.http://www.blisty.cz/files/toparticles_month_4.html#sthash.luAqryot.dpuf

To bylo hrubé zkreslení významu mého článku. Napsal jsem totiž něco jiného:

[…] Obviňovat lidi nesouhlasných názorů z toho, že podléhají ruské propagandě, je směšné. Ke stejným nebo podobným závěrům, názorům, jaké v článku […] Kotrba zveřejnil v Parlamentních listech, lze dojít sledováním západních sdělovacích prostředků a do značné míry i Britských listů. Lze je odvodit ze lží nejvyšších státních představitelů USA, EU i jestřábů v NATO. Ze lží minulých i současných.

Za povšimnutí stojí i to, že zmíněný redakční titulek BL mluví o ruské invazi, jako by to byl obecně uznávaný fakt. Je to propagandistický podvod, který následně umožní lépe „prodat“ rozmazané obrázky čehosi velkého zachycené kdesi kýmsi. Umožní to lépe prodat zprávy převzaté z Guardienu, které jsou většinou na úrovni „jedna paní povídala“ a tudíž neověřitelné.

Existují i jiné zcela průhledné manipulace. BL například 8. 9. uveřejnily článek s titulkem

Systém Buk, který sestřelil malajské letadlo, byl z Ruska“. (http://www.blisty.cz/art/74638.html#sthash.JgzsNsGU.dpuf)

Potíž je v tom, že BL vydávají hypotézu Karla Dolejšího za pravdu. Protože neexistuje důkaz, že letadlo sestřelila raketa ze systému Buk, je neseriózní spekulovat o tom, že systém byl z Ruska.

Je to neseriózní, protože přes počáteční obvinění Ruska a následné sankce proti němu, nepřišlo NATO ani Washington s jakýmikoli důkazy. Že to řekl Kerry, to nic neznamená. Lží amerických politiků jsme zažili v minulosti víc než dost.

Když jsem napsal článek o tom, že Rusko nemá žádný důvod k územní expanzi a že bychom se měli víc než Rusů bát války, vrátil mi JČ text zpátky během 15 minut, s tím, že by (v BL) vypadali jako blázni, kdyby ho vydali.
Když jsem BL upozornil, že neustále opakovaná informace o tom, že letoun Su-25 má dostup jen 7000 m nemusí být zcela přesná, protože některé jeho verze mají dostup až 12 000 m, oznámil mi JČ verdikt z pera Karla Dolejšího: „Existuje jeden zmanipulovaný zdroj, který tvrdí něco jiného, a tím se ohání Jiří Jírovec.“

K tomu dodávám, že BL věděly, že ona informace pocházela ze srovnávací studie bojových letadel této třídy, že byla zpracována ukrajinskou univerzitou a ukrajinským vojenským ústavem a byla publikována zhruba rok před Majdanem.

Kdyby svět neměl Dolejšího, nikdy bych se nedozvěděl, že Putinovi pohůnci museli zmanipulovat odbornou publikaci s velkým předstihem. Nepochybně věděli, že jednou Putin obrátí Majdan ve svůj prospěch a sestřelí malajsijské letadlo. Údaj o dostupu letadla, se pak hodil, aby zmátl nic netušící primitivy Jírovcova typu. BL si zaslouží dík za tak skvělou redakční práci.

Pro situace, kdy mu docházejí argumenty, odráží Jan Čulík svoje oponenty slovníkem, který na nich nenechává nit suchou: proti termínům jako zuřivé reakce - osoby s uzavřenou myslí - bigotní a totalitní chování - levicoví protofašisté - autoritářské tendence se dá těžko udělat něco jiného než povzdechnout si nad poklesem jejich autora.

Možná, že to některým čtenářům nevadí. Mně jako dlouholetému spolupracovníkovi BL ano.

Jako čtenáři máme k dispozici dvoje listy a budeme mezi nimi hledat něco rozumného. Musím ale připustit, že BL pro mne ztrácejí přitažlivost, protože se mohu těžko smířit s agresivními nálepkami jejich šéfredaktora.