JANA VACKOVÁ

Retro fotografie na podporu železniční dopravy? To se mi líbí! Štvou mne auta a kamiony na přeplněných silnicích. Neméně čáry za letadly nad námi. Ve zplodinách vidím jedy rozkládající zdraví. Super odborník mě jednou poučil, ať po těch hrůzám nepátrám. Kdyby prý lidé na naší planetě věděli, co obsahují zplodiny, byla by naráz světová revoluce!

Fandím vlakům. Pěkně čistým. Pohodlně sedět, vstát, chodit, protahovat páteř, cvičit. A zase sedět, vnímat okolí, vidět svět a třeba spát či ležet. Takhle parádně jsme s kamarádkou Zuzanou jako externí čedokářky (1956) jely poprvé do Čierné nad Tisou. V kabelkách kapesné v korunách pro šedesát sovětských turistů. Dnes těžko pomyslet. Tenkrát nás nenapadlo, že by nás nějaký cvok mohl obtěžovat. Nebo dokonce okrást a zabít. Za rok poté jsme po promoci uspořádaly maturitu z autostopu. Na rozloučenou s nejistotou této dopravy. Plánovaný výlet na Duklu jsme ale zvládly – až k pomníku padlých, ale kilometry pěšky. Auto nejelo a nejelo! To všechno a mnohé jiné je dnes báječné vizuální retro. Prima kvůli potomkům. Jinak by snad ani nepochopili romantiku a nostalgii v současném decibelovém mumraji.

Ovšemže znám kdejaké písemnosti o slávě železnice. Dokonce koresponduji i s obcí Železnice na pokraji Českého ráje. Asociace a vzpomínky mnoha sympatizantů vlaků oživuje také akce »Staňte se spolutvůrcem našeho časopisu!« na stránkách Retro v měsíčníku »ČD pro vás« (vydává Generální ředitelství Českých drah, Nábřeží L. Svobody 1222 v Praze 1, www.cdprovas.cz). Stačí zaslat fotografii na stanovené téma pro daný měsíc, např. Vánoce, Elektrotechnika v domácnost, Noviny a časopisy, Zahrádkaření, Potraviny, Sámošky atd. Pokud nový šéf babišovského ladění na šetření zmíněné retro nezruší. Neboť v podmínkách účasti je za spolutvorbu časopisu stanovena odměna 600 Kč, pokud je snímek vybrán a zveřejněn. Podmínkou je také datum fotografie do roku 2000 a připojení jejího krátkého »příběhu« (okolnosti, místo, zobrazení aktéři). Z hlediska rozličného ideologizovaného retrospektivního »vidění« může ovšem – či kupodivu – »příběh« s okolnostmi, jejich vznikem, s připomínkami, doplňky, případně kritikou nebo sebekritikou něčeho v oné dávnosti vadit. Nutno dodat, že často jde o nadsázku, humor, ironii, nadhled – prohlížet si nejen své fotky, ale i cizí je zkrátka poučné a zábavné. V 6–7 uveřejněných retrosnímcích, provázených krátkými texty, působí ale dost rušivě redakční komentář nad rámec faktografie k danému tématu, to jest zahlcený slovním balastem s odkazy na škaredé »předbulvární mravy« z doby nesvobody do doby svobodného, přepestrého bulváru, což je charakteristické pro komentáře např. Martina Navrátila v tématu Noviny a časopisy.

Komentátor cenzurující Papírové zpravodajství se vydováděl zejména na poučování a metodách a institutech cenzury v nesvobodné retrodobě, aniž by si povšiml prověřování občanské morálky už např. v republikánském Římě, nemluvě o kontrolách, např. Boženy Němcové, v dávnější retrodobě. Aniž by si povšiml zkonfiskování, zcenzurování, čili škrtu obvyklého nadpisu u »příběhů« odesilatelů fotek, jenž zněl »S Dikobrazem a Rudým právem do Divoké Šárky?!«.

Nepovšiml si ani cenzury »okolností« (ČD pro vás, č. 2/2014, str. 11–15)?

Znalec cenzury ale prozrazuje cosi fantasticky nevymahatelného: »Nepleťme si cenzuru se současným překládáním ke schválení či konzultaci«! , kteréžto předložení ke schválení u příspěvku s Dikobrazem a Rudým právem v Divoké Šárce?! nebylo provedeno a bylo nahrazeno rádoby vtipným posměškem redaktora na účet někdejších periodik.

Lze se domnívat, že uveřejnění retrosnímků bez schválení či konzultace změn = cenzury s jejich odesílateli není fér!