IVO FENCL

Soudobý britský klasik Ian McEwan už napsal i jeden špionážní román. Jmenuje se Nevinný a semlel se tam tunel pod Berlínskou zdí i rozporcování manžela milencem (a manželkou). Novinka MLSOUN (chystá se film) se taky tváří jako záležitost pro agenty, ale to je kamufláž. Jde „jen“ o politicko-historický příběh z prostředí tajné služby.

 

Vypráví ho inteligentní dívka Serena, která odmalička rychle i ráda čte, ba hltá beletrii, nicméně zvládne i matematiku na Cambridge. Její přístup ke světu MI5, který ji vtáhne, přesto trochu připomíná naivní postoj hrdinky z románu Susan Isaacsové Záblesk (rovněž zfilmovaného). Poté co Serena zažije románek s postarším profesorem, je skrz něj naverbována a placena za to, po čem vždy toužila. Aby si četla krásnou literaturu. Pro změnu to připomene román Šest dní Kondora.

Její šéfové mezitím v „akci Mlsoun“ vytipují dalšího, podstatně mladšího profesora Toma, který je i začínajícím autorem beletrie s pravicovými sklony, a Serena jej má podnítit k napsání něčeho, jako byla dystopie 1984. I Orwell byl ostatně při psaní řízen tajnou službou, zvíme, a Tom bude přes krycí organizaci tři roky dostávat tak obrovský plat, že může dát vale i rozjeté kariéře literárního vědce. Snad stvoří minimálně něco, co probere z naivity britské levičáky a komunisty, sní MI5 (bojující jinak s IRA). A kéž jeho práce obnaží Britům i východní blok!

Serena Toma osobně vyhledá a zamilují se. Snad by následoval románek-červená knihovna, kdyby Mlsouna psal někdo jiný, ale McEwan je mistr realismu, všemu, co dál píše, lze naprosto uvěřit. Mladí milenci však očarovaně přecházejí k životu na až moc vysoké noze, jako by to snad bylo zákonité. Přesto Tom jako zázrakem vytvoří román a je to opravdu dystopie. Ale dekadentní, asi jako od Ballarda, nejvíc připomínající McCarthyho Cestu. Budoucí Británie v ní páchne zvratky i rozkladem. Mezi tím putují otec s dcerkou. Ve finále podléhají moru a vše, zdá se, je jen v důsledku původně tak vyspělého kapitalismu. A nejen to! Tom za dílo přebírá v konkurenci začínajícího Martina Amise prestižní literární cenu.

MI5 je v šoku. Utáhne penězovod, oba výtečníky promptně vyrazí, ale aspoň je - na rozdíl od jiných - nechá žít.

Kniha průběžně mapuje politické posuny na Ostrovech počátkem let sedmdesátých i včetně hornických stávek a uhelné krize. Autorovi posloužily vzpomínky na vlastní začátky, tak jako i starý tisk. Vše přitom podává jako žena, a to naprosto dokonale. Bohužel až tak dokonale, že se nechá okouzlit sám sebou a coby pointu stanoví vysvětlení, podle něhož Mlsouna v našich rukou napsal právě Tom, když se mistrně vcítil do milenky.

Potenciální výzvu napsat skutečnou šarádu ve stylu Forsytha či Le Carrého ovšem McEwan nepřijal. Nezahodil tyto karty, on je ani nesejmul. Vzdal tu vlastně i jakoukoli skutečnou špionážní zápletku. Ale jako excelentní černá humoreska z pracovního a vztahového prostředí je Mlsoun stejně bonbón.