ZDENĚK HRABICA

Proměnlivé počasí letošního léta bylo přímo ideální k četbě zajímavých knih; přitáhla mne hned čtyři čilá nakladatelství, u nichž oceňuji stálou profesionální kvalitu – drží ji brněnská JOTA (nejenom jazykovou úrovní, ale i grafickou výpravou, volbou témat, poutavým výběrem obálek, často skvělou dokumentací, těší mne doslovy, chybí mi literární zhodnocení autora i díla, dříve téměř nepostradatelná, a samozřejmě literární kritika. Nikoliv pochybné upoutávky ve všech médiích.) Důvěru mám i k ediční činnosti Mladé fronty (zaujaly mne v létě dvě knihy – Milena Štráfeldová Guláš pro Masaryka, Miloš Hořejš Praha jako německé město) a nemohu nepřipomenout nakladatelství Epochu jednak Sbírku fejetonů a jiných krátkých textů Bílý Klaun Lenky Procházkové s pěknými kresebnými titulky a odrážkami a knihu literatury faktu o K. H. Frankovi v roli Pána protektorátu od Emila Hrušky. A téměř vrcholem blaha bylo pro mne Nakladatelství Šulc – Švarc knihou Jiřího Růžka V labyrintu zpravodajských služeb (padni komu padni, třebas se jmenuje Jan Ruml nebo Miroslav Šlouf). V jiném podání, než do mne cpou povrchní kolegové z novin a časopisů.

Vrátím se k nakladatelství JOTA. Nejvíce mi s odstupem měsíců od vydání zalichotila kniha o městě blízkém mému srdci: od Anny Reidové Leningrad. Tragedie obleženého města, 1941–1944. Autorka potvrzuje pravidlo, že napsat dobrou knihu, k tomu je zapotřebí zvládat historii a výpovědi odborníků i pamětníků o zvoleném tématu. Cožpak ten, kdo přečte tuto knihu, nepochopí duši ruského člověka, hloubku jeho odevzdanosti věci míru a nenávisti k válce, přesvědčení, že Rusové jsou v tomto ohledu neporazitelní? I pro autorku, která pochází ze západních intelektuálních kořenů, vystudovala v Oxfordu, žije v Londýně, se stěžejním pramenem stalo studium ruské a ukrajinské historie. Ovládla ruštinu, kterou jsme my Slované odmítli na věčné časy, snad z hlouposti, ale nejvíce z omezenosti a také z lenosti!

A pak už jsem se mohl s JOTOU jenom a jenom bavit nad třemi letními knihami – začnu Suzanne Rindelovou a její knihou Ta druhá zapisovatelka, dále knihou, jejíž autorkou je María Dueňová Čas mezi šitím (vyžadující znalost historie). A konečně jsem se bavil nad knihou Chris Tvedta Prach jsi a v prach se obrátíš, blízkou radě Egona Ervína Kische: Jdeš-li za reportáží, překroč práh hřbitova! Obsahem jde o krimi román s pátráním po mrtvolách a po pachatelích. Podmanivá hloubka norské povahy a přírody je zárukou. A pak že není po čem sáhnout?

Škoda, že se tolik nečte jako dříve, škoda, že i někteří moji blízcí čtou pořád méně a méně, že se už o přečtených knihách skoro nebavíme. Ptám se: budou lidé zítra vůbec schopni snít?