JAROSLAV KOJZAR

Kamil byl dobrý žurnalista. Dokázal vyhmátnout z jakéhokoliv problému to nejpodstatnější a při tom ho čtenáři vysvětlit tak lapidárně a zajímavě, že jeho články patřily v novinách k tomu nejčtenějšímu. Proto ho šéfredaktor posílal na ta nejsložitější místa k řešení těch nejzapeklitějších případů. Byl proto v Tripolisu, když svrhávali Káddáfího, v Bagdádu v době hledání Sáddáma a zažil tam několik sebevražedných atentátů, v Kábulu mapoval prezidentské volby a dokonce se dostal mezi tálibánce. Poslali ho i na Majdan, když vyhnali Janukovyče, aby zachytil atmosféru další »barevně nebarevné« revoluce.

»Pojedeš znovu na Ukrajinu. Už to tam znáš. Ale tentokrát chci, aby ses dostal až k bojujícím stranám. Ukrajinci ti to umožní a rebelové zřejmě také. Tam není Blízký východ, aby zabíjeli novináře. Jen se nesmíš nikam připlést, ale to ty víš. Zajímá nás situace v Doněcku. Zvláště, jak si tam vedou separatisté,« řekl mu šéfredaktor. »A dostaneš za to zvláštní prémii. Majitel přislíbil nějakých třicet tisíc navíc. Tak mu na oné reportáži záleží. Jak víš, co vstoupil do politiky, akcentuje mnohé, co dřív ho nechávalo klidným. Podpora médií, má přece jen podstatný význam… Peníze se hodí, že? Chcete přece se ženou jet na dovolenou do Thajska,« dodal.

Kamil nevěděl, jak odpovědět. Peníze se moc hodily a možná, že by – pokud se mu reportáž povede – mohl kandidovat na nějakou novinářskou cenu. Děkovat se nehodilo, přesto odvětil: »Dík… A kdy mám vlastně odjet?«

»Hned, tedy…« pousmál se šéf, »zajeď si domů, připrav se. Letenku do Kyjeva máš blokovanou na ráno. V Kyjevě tě bude čekat Oles. Toho už znáš. A zařídí ti nějaký doprovod a už prý vyřídil všelijaké povolenky. Bez nich bys na východě byl ztracen. Stačí ti pět dnů? Uzávěrka je v pondělí, takže do té doby musíš buď být zpět anebo tady na stole bude tvá reportáž. Byl bych ale raději, kdybys přece jen přijel. Abys článek doplnil o to, co my tady budeme vědět lépe….«

Úkol Kamila potěšil. Zvláště pak zvláštní odměna, která bude do několika tisíců. Pomůže doplnit to, co potřebovali pro zájezd. Málem z kanceláře šéfredaktora odešel se zpěvem. Stačil však vykouzlit jen úsměv.

Xxx

V Kyjevě byl očekáván. Oles skutečně byl k nezaplacení. Na letišti mohl přesednout přímo do terénního vozu, který prý patřil jakémusi oligarchovi, jehož jméno bylo Kamilovi naprosto neznámé, ač ještě před odjezdem pročetl řadu materiálů o situaci a o vývoji na Ukrajině. Nezajímalo ho to však. Nechtěl psát o oligarchovi, ale o boji ukrajinské armády se samozvanci z východu. O hrdinství těch tam před Doněckem a Luhanskem, kteří se snaží co nejvíce, na rozdíl od těch druhých, přece chránit civilisty.

První na cestě na východ byly oddíly Národní gardy. Jejich velitel se pochlubil počtem separatistů, které zajali a pak některé z nich jako zrádce zastřelili. Byl při tom, když v jedné dědině, kde povinně lidi vyhnali obyvatele na náměstí, aby jim přednášeli o »velké Ukrajině«, ubili jednoho odporujícího.

»Byl to jen Rus«, vysvětlil mu velitel.

Byl u odstřelování Doněcka, aniž obsluha minometu měla jasný cíl střelby. Kam střely dopadly, nikdo nevěděl.

Dostalo se mu lekce o odkazu Stěpana Bandery. Zapsal si všechno.

Ráno třetího dne ho průvodci klikatě dovezli k jednomu z kontrolních míst, jež už měli v ruce separatisté. Tam chtěli vědět, odkud jde a pro jaký to »plátek« píše. Oles, znající poměry, se dokázal rychle přizpůsobit. I jeho ruština byla dokonalá. Poslali je k jakémusi veliteli a zase museli odpovědět na řadu otázek. Nebyli ale překvapeni. I ukrajinská strana se chovala stejně. Pak dostali k ruce jednoho ozbrojence a s ním se přesunuli do města. Spatřili rozbité budovy, zavedli ho ke škole, která dostala zásah, a zahynulo v ní několik dětí, protože nevěřili, že by k něčemu podobnému mohlo dojít. Zavedli ho na hřiště, v jehož středu byl kráter i do nemocnice, jež také dostala plný zásah. Mluvil s rodiči jednoho z dětí, které nepřežilo. Také tady se mu dostalo školení. Jsou Rusové, řekli mu. Chtěli jim, ti fašisté, jinak jim neřekli, sebrat jazyk a svobodu. »Jak vůbec«, zeptala se ho jedna žena, »jim, vy v Evropě, můžete pomáhat? Vy už nepamatujete válku? Já ano. Nikdo si dnes nechce nic pamatovat… A banderovci byli fašisté. Bojovali proti svým, proti naší vlasti.« Chtěl namítnout, že bojovali proti Stalinovi, proti komunismu, ale jako by mu to nešlo z úst. Mlčel.

»A co ti, co chtějí zůstat v Ukrajině? Ti byli postříleni?« Podívali se na něj s překvapením.

»Někteří odešli, jiní zůstali. Menšina. Ale ubezpečuji vás, že i oni odsuzují nástup banderovských fašistů,« víc dodávat nebylo třeba. Dokonce jednoho mladého inženýra, Ukrajince, mu přivedli. »Mělo by se jednat,« řekl. Slovo »jednat« se tady opakovalo stále. Kamil bylpřítomen i »pochodu« ukrajinských zajatců městem. Před předáním na západ. Viděl, jak na ně lidé hrozí a dokonce plivají. I onen inženýr tady byl a ukrajinsky na ně cosi křičel. Měl zatnutou pěst. Zajatci mlčeli. Dívali se většinou do země. »Cesta hanby« i pro ně byla těžká…

Xxx

Domů se vrátil včas. Ještě cestou si udělal mnoho poznámek a vlastně sestavil celou kostru příběhu. Fotografie odeslal do redakce předem.

V noci před redakční uzávěrkou článek dokončil a ještě než šel alespoň na chvíli spát, pošeptal ženě do ucha: »Do Thajska přece jen pojedeme.«

Ráno před odchodem do redakce jí článek podstrčil k přečetní. Četla s napětím. Pak se usmála. »Je to, Kamko, pro mne zcela jiný pohled. A asi pro mnoho čtenářů. Jsem na tebe hrdá, žes to dokázal tak napsat,« dodala.

Když odcházel, políbil ji na ústa. »A drž mi palce, aby se to šéfredaktorovi líbilo hned napoprvé.«

»Bude, uvidíš,« stačila říci, když už byl ve dveřích. Jen lehce pokynul rukou a běžel, aby byl včas na dnešní redakční poradě.

Xxx

Porada proběhla v klidu. Pak si ho šéfredaktor pozval k sobě. Zasedl k počítači. Pokynutím hlavy si řekl o kód článku a začal číst. Kamil s napětím očekával jeho připomínky. Normálně jich bylo nepatrně. Tentokrát šéf zvedl hlavu a téměř nepřátelsky se na něj podíval.

»Cos to napsal? To přece nemůžeme zveřejnit,« téměř rozčileně vyrazil.

»Chtěl jsi reportáž. Byl jsem v místech, kde se střílelo. Jak jsi chtěl a…«

»Jaképak ´a´… Ty fandíš Rusům?«

Kamil se překvapeně na šéfredaktora podíval. Chtěl něco dodat, ale raději mlčel, i když se mu ústa už hýbala.

»Předělat! Chceš odměnu? Tak se snaž. Jinak to Thajsko nebude.« Otočil se od Kamila. »Máš čas do zítřka ráno. Jinak zařadím jeden překlad z angličtiny. Reportér byl na stejných místech jako ty a zareagoval ve svém článku správně… A to snad nechceš… Nevím, nevím, zda – pokud by to vyšlo, tak jak jsi to napsal – by chtěl majitel, abys byl v jeho týmu i nadále,« dodal ještě.

Xxx

Večer Kamil zastihl ženu při vaření. Řekl jí o stanovisku šéfredaktora. »Ale vždyť jsi přece psal pravdu… To si opravdu necháš líbit?« Pokrčil rameny. Chtěl radu, ale to, co řekla, jako rada nevypadala a on při tom chtěl slyšet, že nezbývá nic jiného, než článek přepsat. To však ona neřekla.

»Zkusím to upravit,« řekl jen a šel do své pracovny.

O půlnoci článek dokončil. Když si ho přečetl, aby opravil chyby, věděl, že nyní šéfredaktor může být spokojen. Jenže, byla pravda, co napsal? Věděl, že té pravdy tam bylo pomálu. Ale, říkal si, než šel spát, »chtějí to na mě a platí mě za to. Je to jejich problém, že nechtějí slyšet, co se tam na východě opravdu děje. A já plním jen úkol. Myslet si mohu, co chci«. To ho uspokojilo.

Tiše přilehl k ženě, jež spokojeně oddychovala, nechtěl ji budit.Ráno jí článek dá přečíst. Jistě i ona ho pochopí.

Xxx

Když vstal, byla již žena na nohách a připravovala snídani. Po ní si článek přečetla. Reagovala vzrušeně: »To přece nemůžeš myslet vážně? Viděl jsi to tak anebo první varianta byla správná? Tak se přece nemůžeš prezentovat. Co tvoje novinářské svědomí?« Několik minut diskutovali. Nepřijala žádný argument. Nakonec rezignoval. Oblékl se a už ji neposlouchal. Ve dveřích však vyřkl jednu jedinou větu: »Chceš jet do Thajska anebo ne? Mám tedy říci, že nic přepisovat nechci? Prosím, odpověz!«

Najednou ztratila řeč.

Xxx

Za několik dnů vyšla reportáž známého novináře z míst bojů na východě Ukrajiny. O několik týdnů později Kamil se ženou odletěli na dovolenou do Thajska.