VLADIMÍR KOLÁR

Sudetoněmecká problematika je stěžejním tématem dosavadních knih Emila Hrušky (nar. 1958), a to v oblasti odborné historiografie (např. Sudetoněmecké kapitoly, 2008), literatury faktu (Akce Zeppelin, 1999;Konrad Henlein – život a smrt, 2010), ale i beletrie (třeba povídkový soubor My, hoši ze Sudet, 2005; Muž dvou rakví, 2007). Výsledkem šťastné kombinace všech těchto tvůrčích aktivit je záviděníhodná stylistická úroveň knih, jejich poutavost a čtivost, autorova schopnost předkládat složité téma přístupnými jazykovými prostředky.

 

Hruškova nová kniha PERIPETIE SUDETONĚMECKÉHO PRINCIPÁLA (Futura Praha, 2014) navazuje na starší z jeho děl literatury faktu, jež věnoval postavě sudetoněmeckého vůdce Konrada Henleina.

Autor má nemalou výhodu v důkladné znalosti rozsáhlé zahraniční i domácí literatury o Henleinovi, má dobře zmapovány archivní materiály z první republiky i nacistické okupace, s přehledem využívá i memoárových a jiných materiálů Henleinových pohrobků, často poválečných činovníků sudetoněmeckého landsmanšaftu. To mu přináší značnou výhodu v tom, že se nemusí složitě probírat množstvím dokladů a dokumentace a zatěžovat tak své literární poselství. Má naopak velký prostor pro zobecňující úvahy, čtenáři může dodat jen to nejpodstatnější a prověřené letitým kontaktem s materiálem. A díky tomu může i načrtnout nové souvislosti Henleinovy sebevraždy, rozvinout úvahy, zda se vše opravdu odehrálo tak, jak se traduje, a dospět k závěrům, které jsou zcela nové. Zejména odhaluje nesrovnalosti ve vzpomínkách Henleinova pobočníka Hugo Umanna, který byl (či nebyl) v blízkosti vůdce sudetské župy v oné poslední kritické noci.

To se však čtenář může dočíst až v jedné z posledních kapitol, nazvané Principálova smrt. Předchází ji však sedmnáct kapitol, které hledají také jiné otázky a odpovědi o osudech Konrada Henleina, nepříliš výrazného, v mnohém zcela průměrného muže, původně učitele tělocviku v Aši. K profesi ho přivedlo turnerské hnutí kladoucí důraz na utužování národní pospolitosti elitními kruhy mužů oplývajících společnými politickými názory a fyzickou zdatností.

V kapitole Principálovy kořeny Emil Hruška předkládá několik málo známých faktů, které zřejmě mladého Henleina traumatizovaly a ovlivnily jeho ctižádost výrazně prokázat svoje němectví. Těmito motivy bylo třeba to, že Henleinova prababička byla Češka a polovinu české krve měla dokonce jeho matka, původně Dvořáčková. Je třeba připomenout, že rasová čistota byla principem německého turnerství, jehož byl Henlein představitelem. A je tu ještě obdobně důležitá skutečnost – mužští Henleinovi předkové několika pokolení byli většinou státními úředníky (hlavně celní služby) a podle dobových dokladů se vesměs vyznačovali loajalitou k nadřízeným a zároveň nedostatkem talentu a znalostí.

V dalších kapitolách autor přibližuje ještě množství dalších témat, seznamuje nás se členy Henleinovy rodiny, s okruhem jeho přátel a ideových souputníků, s poměry v sudetských oblastech ve dvacátých a třicátých letech 20. století, s počátky Henleinova politického angažmá apod. Nejpodstatnější jsou pak kapitoly, které přibližují jeho nástup do čela politické strany, která tolik českých Němců postupně přivedla k působení proti Československé republice a posléze k vlastizradě. Henleinova činnost za okupace pak byla zaměřena nejen proti principům jeho původní vlasti, její státnosti, ale i proti životům a majetku jeho dřívějších spoluobčanů.

Zajímavým tématem pro Emila Hrušku jsou Principálovy útěky, jak nazval jednu z kapitol. I ona hodně vypovídá o muži, který svého významného postavení dosáhl díky své průměrnosti, která se zdála přijatelná a nikoho neohrožující v době tvrdých bojů nacistů o vedoucí pozice v hnutí.

Autor píše: „Bylo to pro něj příznačné: řešení složitých a nepříjemných situací útěkem nebo aspoň vyhrožování jím. Je jedno, jestli takový útěk byl či měl být útěkem jako takovým, nebo zda měl mít podobu rezignace, odchodu z funkce.

V nedlouhém Henleinově životě jsme útěků objevili pozoruhodné množství – byť jen těch, které byly svého času zaznamenány. Působily snad zde jisté henleinovské geny, na jejichž výskyt jsme už upozornili? Geny, které vtiskly sudetoněmeckému principálovi různé vlastnosti a dispozice, jen ne ty vůdcovské? Mnohem více však mentalitu a chování subalterního úředníka.“

Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 199 Kč