MILAN BLAHYNKA

Velice lituji, že jsem nikdy nebyl na Rozmarném létu, jak v Háji ve Slezsku, rodišti Vladislava Vančury, nazvali každoroční červnové připomínání jedné z nejvýznamnějších osobností české literatury nejen minulého století; vždy mi Rozmarné léto kolidovalo s něčím vlastně méně závažným a rozmarným. Ani letos jsem se zlou shodou okolností do Háje nedostal, ale dostal jsem poštou spanilou publikaci VLADISLAV VANČURA, KNIŽNÍ OBÁLKY A BIBLIOGRAFIE PRVNÍCH VYDÁNÍ DÍLA SPISOVATELE (Občanské sdružení Vladislava Vančury / Spolek Vladislava Vančury, Háj ve Slezsku 2014, 44 stran, 100 výtisků). „Pro přátele Vančurova díla“ ten vzorně i graficky vypravený tisk s barevnou lesklou obálkou „sestavil a úvodem opatřil“ Ladislav Ludvík.

Napsal jsem kdysi dvě knížky o Vančurovi, mám téměř všechna první vydání, ale řadu z nich jsem v antikvariátech rád koupil i bez obálek, a tak až nyní vidím Sekorovu věru rozmarnou obálku Kubuly a Kuby Kubikuly a spíše komerčně kýčovitou a nepodepsanou obálku prvního vydání Útěku do Budína, i sugestivní, byť rovněž anonymní obálku Konce starých časů. Ty obálky (Ladislav Ludvík právem zdůrazňuje, že některé jsou jedinečným dílem Josefa Čapka, Karla Teiga a Toyen) mnoho napovídají o tom, jak Vančurovo pokolení pečovalo i o výtvarnou podobu svého díla, a do jakých šatů se knížky oblékaly, když se jich chopila nakladatelství, jimž šlo o to, aby prodala slovesně výsostné Vančurovy příběhy i čtenářům sahajícím spíš po pouze zábavném čtivu.

I přes jistě velké úsilí se nepodařilo najít pro reprodukci řadu dalších obálek. Tak přeslavná Markéta Lazarová je zastoupena snímkem knižní vazby, ač měla i přebal. Ten je nadmíru cenný, a to nejen proto, že je nepochybně dílem Jindřicha Štyrského, ale i z hlediska textu. Obálku Štyrský navrhl, když se kniha ještě jmenovala Margareta Lazarová (jak víme i z časopisecky publikované ukázky z ní ve Zvěrokruhu); autor ji přejmenoval zřejmě v poslední chvíli, když už byla obálka vytištěna. Dost poškozenou obálku Margarety Lazarové mám a rád ji dám k dispozici, až snad dojde k nějakému vydání ve větším nákladu v nějakém osvíceném nakladatelství (napadá mě buď Akropolis, nebo Druhé město), pro které by mohl Ladislav Ludvík svou edici rozšířit o pozoruhodné obálky i dalších vydání (např. Poslední soud vyšel po druhé v Družstevní práci s jinou obálkou, rovněž Muzikovou). A takové vydání by mohlo být rozšířeno i o původní plakáty k filmům Vladislava Vančury, tím spíš, že aspoň část už letos (20. 6. – 10. 7.) byla k vidění na výstavě v Háji ve Slezsku.

Na třetí stránce obálky publikace, o níž referuji, najde čtenář informaci o festivalu Rozmarné léto. Praví se tam mj.: „Touto kulturní festivalovou akcí i další činností zdejší spolek přispívá k rozvoji povědomí, tradic a kulturního odkazu umělecké tvorby významného českého spisovatele, dramatika, režiséra, humanisty, bojovníka proti válce, člověka, jenž měl rád život a rozuměl lidem, národního umělce Vladislava Vančury.“

Vskutku je tomu tak. Líp bych slezské Rozmarné léto na základě letošního programu a publikace shrnout – a pochválit – neuměl.