JOSEF TILL

Do bran české historie se nahrnuly šiky nadšenců lámání chleba ze socialistického kvásku na chléb s vidinou kapitalistických pečených holubů. Chléb socialistický sice neoslňoval výběrem a drahotou, zato však voněl dobře obdělávanými družstevními lány i poctivou prací všech, kdo přispěli k jeho podobě na našich stolech.

A bylo ho dost pro každého. Navíc byl levný, jako jiné základní poživatiny.

I pro nejtvrdší bezvěrce to byl boží dar v duchu našich předků, nikoli zboží přinášející za každou cenu maximální zisk.

Když čas oponou trhal, na balkóny a pódia se prodrali lidé, kteří svůj chléb (ale i četné jiné statky) mohli pro sebe a své blízké kupovat za marky a za dolary. Nutno ovšem přiznat, že leccos měli vykoupeno slíděním v soukromí, ba i pobytem za mřížemi. Řečniště však vzali útokem nejen vizionáři, ale i lidé všelijak zhrzení a zapšklí. A také ti, co vždy v pravém okamžiku vytuší nejsprávnější směr větrů přinášejících moc a peníze, nebo alespoň zdání pomyslné slávy. Ti všichni jsou dnes na koni, mocenské to herce táhnoucí do štvanic alegorický vůz antikomunismu.

V listopadu 1989 se pod taktovkou houfu zahraničních poradců neslo hromové Už je to tady!, To je ono! Havel na Hrad! Malý biskup si navíc hrubě přicmrdnul Gusto, je tu husto!, čímž vložil první svěcený oblázek do měšce pokleslosti české polistopadové politické scény. A jak ten měšec bobtná!! Však také do stejného pytle padaly a stále padají chiméry hesel a vypůjčených či překroucených frází o pravdě a lásce, vítězící nad lží a nenávistí. Dnes už jsou tak vydatně zdeformovány, že z nich čouhají dlouhé hnědé nože anebo ztopořené prostředníčky bodrých českých politiků. (O vyplazovaných jazycích na sociální plebs ani nemluvě).

Halasně proklamovaný konec vlády jedné strany vnímali lidé s nadějemi, že všeobecně bude líp. Však také zlákané davy cinkaly klíči, hopsaly a křepčily jako by šlo o vyhrané mistrovství světa ve stavění vzdušných zámků. Jenže právě tady začalo klíčit zlo plundrování a velkokrádeží dosud národního majetku, podivnými privatizacemi počínaje a milionovými či dokonce miliardovými konty rychlozbohatlíků konče. Právě tady začínaly pučet květy bezostyšného nájemného, bezuzdného zdražování, zákeřného školného a dalších zjevných i skrytých forem nezbytného obohacování nastupujících, nebo alespoň tušených globálních elit. Dračí setba už vzešla. Naše osudy nyní neovlivňují žádné temné slušovické žilky (dštění Václava Havla), ale hlavním hýbatelem je český mafiánský kapitalismus, jak veřejně připustil i sám autor prvního výroku.

Za pouhou čtvrtinu století je to jen malý výčet úděsného občanského masakru pro jeden malý nárůdek uprostřed Evropy. No, a pečení holubi? Ti jsou jen pro mlaskající kastu nenasytných. Občane, ty utři hubu a drž krok! A kupuj! Třeba si půjči, ale kupuj! Jinak tě přeroste Růst Růstu a ještě rád vezmeš za vděk okoralou kapitalistickou chlebovou kůrkou.