LUBOMÍR BROŽEK
Dějí se to s námi občas sakra věci –
kam se na to hrabe potkat druhou pubertu.
Někdo šrámy na duši si chlastem léčí…
A my? My jsme frajeři, co plivou do větru.
Nesliní prst, když se korouhvičky chvějí.
A svině o koryta. O žrádlo a prachy.
Pro svině je svět holt jen krám k výprodeji.
Zatímco my, frajeři, co nedělají štráchy…
Odpusťte zbloudilý plivaneček větru,
že malou úctu měl a ukradl nám ze rtů
to trapné nic, když kolem, uličkou urážek
lidskost jak osiřelou Rosinantu hnali.
A my? Donkichoti, co ji milovali…
My jsme si při tom nenaplili do tváře.