LUBOMÍR BROŽEK

Dějí se to s námi občas sakra věci –

kam se na to hrabe potkat druhou pubertu.

Někdo šrámy na duši si chlastem léčí…

A my? My jsme frajeři, co plivou do větru.

 

Nesliní prst, když se korouhvičky chvějí.

A svině o koryta. O žrádlo a prachy.

Pro svině je svět holt jen krám k výprodeji.

Zatímco my, frajeři, co nedělají štráchy…

 

Odpusťte zbloudilý plivaneček větru,

že malou úctu měl a ukradl nám ze rtů

to trapné nic, když kolem, uličkou urážek

lidskost jak osiřelou Rosinantu hnali.

 

A my? Donkichoti, co ji milovali…

My jsme si při tom nenaplili do tváře.