ZDENĚK HRABICA

V polovině roku 1988, v době, kdy jsem jako novinář pracoval v týdeníku Svět v obrazech, jsem procestoval Korejskou lidově demokratickou republiku. Byl jsem v ní od prvního okamžiku až do konce jako v Jiříkově vidění, skoro jsem se cítil jako v Campanellově Slunečním státě, neřku-li v Moorově Utopii. Po návratu jsem napsal pro časopis dvě reportáže, ilustrované svými autorskými fotografiemi. V obou jsem vyslovil údiv a překvapení. Z obou stran – z korejské i československé – se na mne strhla vlna kritických nařknutí, údajně pro mou neobjektivnost. Ale setkal jsem se i s velkým obdivem čtenářů. Za svými řádky jsem si však stál a dodneška stojím.

Odhlédnu-li od propagandistických a ideologických předpojatostí, které nemůže Evropan vstřebat ani pochopit, dva momenty mne v tehdy nazvané Zemi jitřní svěžesti silně poznamenaly. Byla to pozornost nejmladší generaci a výchova talentů, podněcování jejich technických a múzických předpokladů. Druhým bylo objevení nastupujícího vědeckotechnického pokroku v oblasti informační ch technologií. Při návštěvě Kim Ir-senovy národní knihovny v Pchjongjangu jsem obdržel dotaz, o jakou českou a slovenskou literaturu mám okamžitý zájem. Projevil jsem zájem o literárně vědecké dílo akademika Jaroslava Charváta. Za okamžik byly veškeré autorem vydané knihy přede mnou. Knihovníci zadali kód objednávky a já spatřil něco, o čem jsem v té době věděl pouze z pramenů armády USA a ze sovětských jaderných ponorek, jaké jsem poznal v té době ve Vladivostoku.

Před dvěma roky – při své cestě s novinářskou skupinou do Znojemské vinařské podoblasti, do Znovínu, které jsem asi po tři desetiletí organizoval, jsem si dovolil zavzpomínat na své zážitky z návštěvy severní Koreje. Poté se mi při cestě autobusem do Znojma dostalo od jednoho z účastníků neomaleného ponaučení, že prý jsem si dovolil uvádět kladné příklady ze své návštěvy zločinného komunistického státu a tím dal na odiv mladým kolegům, jak smýšlím.

Na mou obranu se nepostavil ani jeden z „účastníků zájezdu“. Jsem zvědav, jak tito moji kolegové dneska reagují a smýšlejí o posledním kritickém projevu prezidenta USA Baracka Obamy, když analyzoval podle něho údajný výpad severokorejských hackerů proti Googlu. KLDR se již ozvala a to hodně hlasitě! Předpokládám, že nyní moji čeští „všeználkové“ strčili hlavy hluboko do písku! A vím, že z nich člověk nedostane ani slovo!