BOHUMILA SARNOVÁ

Když se mojí mamince něco nezdařilo, když se jí „povedla“ věc, kterou zamýšlela úplně jinak, slýchávala jsem, jak si povzdechla a s patřičným vztekem prohlásila: Jak jsem stará, tak jsem hloupá!

Moje milovaná maminko, už dávno nesdílíš s námi tento zvláštní svět. To bys teprve koukala, co se může přihodit, aniž bys tušila, že se řítíš do problémů. Naše doba je velmi bohatá na chytráky, vyčuránky, podvodníky, na lstivosti a nepravosti. Myslela jsem si, že se mne to netýká, že se mi nic podobného nemůže přihodit. Tolik toho člověk slyší v rádiu, vidí v televizi, poučí se i prostřednictvím seriálových hrdinů. A přece sedne na lep, lehounce, jako vosa na kapku medu.

I na naši samotu zamířili „Šmejdi“. K upřesnění dodávám, že naše chaloupka nemá ústřední, ani plynové, ani elektrické vytápění. Jsme prostě závislí na topení tuhými palivy, tedy dřevem a uhlím. A tudíž ční k obloze z naší střechy i dva impozantní komíny. Již čtvrtým rokem máme „svého“ kominíka, který se jedenkrát v roce objeví, protáhne naše komíny, prohlédne vše, co k nim patří. Při vyplňování dokladu o provedené práci se usadí u nás v kuchyni, na židli opatřenou předem novinami (to víte, kominík) a nepohrdne nikdy ničím, co se právě u nás nabízí k snědku. Někdy to jsou buchty, někdy závin, v čase okolo oběda zase třeba jehněčí gulášek, palačinky, nebo voňavý bramborák. Krom toho se stačíme vzájemně obohatit o názory na politiku doma i ve světě, o kulturní zážitky, rodinné problémy atd. Je to prostě návštěva, se kterou se počítá, která je pro nás užitečná a které jsme zase užiteční my. Dáváme přece mistru kominickému vydělat. Že s ním a jeho družstvem – cechem – máme uzavřenu smlouvu o provádění těchto prací, je přece jasné.

V začátku loňského prosince, okolo 17. hodiny, kdy už je téměř tma, zazvonil zvonek od branky. Manžel byl momentálně ve sprše. Volám ode dveří domu, co si kdo přeje, koho hledá. Mlha totiž sahala až skoro ke vchodovým dveřím. Tady kominík, ozvalo se! Oponuji, že nás již letos, před dvěma měsíci, náš kominík navštívil a vykonal vše, co se sluší před zahájením topné sezóny. Dočkávám se okamžité odpovědi, že je z centrálního registru komínů a že provádí kontrolu jejich čištění. Ihned jsem si vybavila, že bylo kdysi všemi sdělovacími prostředky oznámeno, že budou chodit kontroly a zjišťovat, zda jsou komíny pravidelně čištěny.

Chcete vidět zápis našeho kominíka?, ptám se, a automaticky jdu pro potřebné doklady. Podotýkám, že jistě našeho kominíka zná, je přece ve vašem družstvu. Pohotově odpovídá, že samozřejmě. A už vytahuje desky a papíry a sepisuje se mnou zápis o své kontrole, tedy, čím topíme, kolik máme komínů, kdo se o ně v domácnosti stará, koho má uvést do zápisu. Na manžela čekat nechtěl, protože potřebuje i podpis. Nic netušíc, podepisuji lejstro a ještě nám k tomu svítím baterkou, neboť se už stačilo setmít úplně. Zažertuji: Doufám, že jsem právě nepodepsala třetí světovou válku? Odpovědi jsem se nedočkala. Sklapl desky a zmizel v mlze, k chabě prosvítajícím reflektorům auta, ale se mnou podepsaným papírem. Teprve doma, v místnosti, při plném osvětlení jsem zjistila, co jsem vlastně podepsala. Ne třetí světovou, ale uzavření smlouvy s úplně jiným kominickým družstvem. Tedy konkurenčním. Moje mylná představa o poctivém jednání lidí zase dostala pořádnou ťafku do týla.

No, co vám budu psát, celou noc jsem z toho nespala ani já, ani manžel. Ještě večer v ten den jsme písemně vypověděli tuto uzavřenou smlouvu a zaslali na uvedenou mailovou adresu z tiskopisu. K našemu údivu byl mail nedoručitelný, adresa neexistuje.

Ale adresa sídla této firmy uvedena byla v záhlaví, drobounkým písmem, a tak ráno manžel nastartoval auto a přes hodně nepříznivé počasí se vydal hledat tento podivný podnik do Jihlavy. Našel, rozčílil se tam, od plic řekl svůj názor a přes protesty dam v kanceláři, i přivolaného bodyguarda, trval na zrušení uzavřené smlouvy. Docílil svého. Takhle se špinavě a lstivě přetahují zákazníci od konkurenčního podniku. Přitom, podlé mé představy férového jednání, by přece stačila otázka, zda jsme spokojeni s naším kominíkem, zda nechceme uzavřít smlouvu s novým družstvem a stručně sdělit za jakých podmínek. Předešlo by se takovým trapnostem, jízdám sem a tam (z naší samoty to není jenom skok, ale docela pěkných pár kilometrů). Jenomže když podvod, tak perfektně a lživě provedený.

Hezká jména jsem si vysloužila za tuhle svoji důvěřivou akci. Ale chybami se člověk učí. Hlavně, že nešlo o promarněné tisíce. I když: v dovětku smlouvy stálo: Pokud chcete smlouvu zrušit, tak do 14 dnů. Po této době lze také smlouvu vypovědět, ale se sankcí 1.000,- Kč. Pokud by člověk nebyl šťoura, jako my dva s manželem, smlouvu by založil, coby doklad o kontrole, a dodatečně by se divil a platil a platil.

S úlevou držím v ruce zrušenou smlouvu, a aby nedošlo k mýlce, musím uvést, že dotyčná firma sídlí v Jihlavě v Polenské ulici. Neboť firma z Havířské ulice má naše sympatie už dávno. A až zase vyšle, jakmile přijde ten správný čas, svého černého mouřenína s bílou čapkou na hlavě, postavím na kafe a na židli prostřu starší a již dávno pročtené Haló noviny. Jak vidíte, neplatí už, že moudrost je výsadou stáří. Proto raději užívejte akční heslo: Vždy ve střehu a opatrnosti nikdy nezbývá!! Sci-fi? Ne. Realita dnešních dnů.

Z Vysočiny srdečně zdraví vaše BOHUMILA SARNOVÁ