JAN KRISTEK

Po likvidaci nacistických okupantů u Děbalceva se objevila překvapivá zpráva. Část německých nacistických vepřových (Sudety = Prasečí hory) teroristů vyměkla a ze svých stanov vyškrtla vyvraždění českého národa, „konečné řešení české otázky“.(Pro námitky, že vyškrtli „jen“ vracení majetku: vrácení německého majetku by bylo porušením postupimských dohod a obnovením válečného stavu, tedy návratem do doby, kdy genocida českého národa byla na programu.

Ultranacističtější část na dokončení genocidy stále hystericky trvá. Těžko může existovat přesvědčivější ukázka, dokazující, že na bývalé Ukrajině se bojuje i za nás!

Není mi však známo, že by ve své nenávisti vůči českému národu podobným způsobem polevila i „církev“. Vyhlazení národa, který dal vznik reformaci, má u ní stále nejvyšší prioritu, a její „karatelé“ v „církevní“ genocidě, nazývané zcela absurdně církevními restitucemi, stále pokračují. Přes to prostě vlak nejede, nic na tom nemění ani nový papež František (můžeme se jen dohadovat, jestli nechce nebo nemůže), v jiných ohledech tak odlišný od svého krvelačného předchůdce Wojty Katyly.

Podobně jsem neslyšel o změně postoje její ultafašistické páté kolony, která se pořád těší na definitivní zánik českého národa, až bude konečně moci na oslavu dokončeného „konečného řešení české otázky“ na Staroměstském náměstí vztyčit kopii tzv. Mariánského sloupu - spíše než o falický symbol se jedná o zapíchnuté lejno - a náměstí přejmenovat na Sratoměstské. Na originále bylo i vytesáno, že je postaven na oslavu likvidace „kacířského“ českého království, což si lze snadno najít i u silně prokatolického Josefa Pekaře.

Ale od těch asi těžko něco pozitivního čekat.

Proč se „církev“ i přes nového papeže stále jeví jako nacističtější než němečtí nacisté? Myslím, že jde hlavně o dobu, po kterou si tuto nenávist k českému národu v sobě živí. Mistra Jana Husa „církev“ upálila před rovnými šesti sty lety, Němci byli odsunuti před rovnými sedmdesáti lety.

Někdo může namítnout něco o „tisíciletém soužití Němců s Čechy“, a tak si připomeňme historická fakta. Sudetští Němci zde byli až od 18. století. V pohraničí se usazovali proto, že přicházeli až v době, kdy bylo vnitrozemí vylidněné třicetiletou křižáckou válkou opět zaplněno. Předchozí Němci byli protestanti, a tak po skončení třicetileté války Habsburkové prošli s vojsky celé pohraničí a Němce vyhnali. A úplně první skupina Němců (ti, co odešli za husitských dob) k nám přišla ve třináctém století, tak jakých tisíc let? Nenávist vůči Čechům také nevznikla hned, a naplno se rozvinula teprve s nacismem. Velká část Němců k nám prchala před zákonem, a tak byli naopak vděční za azyl.

Pokud jde o samotný odsun, nezbývá než připomenout, že o něm rozhodly vítězné mocnosti, a toto rozhodnutí bylo Benešovi pouze dáno na vědomí. A hlavně: bylo rozhodnuto, že Němci smí bydlet jen v okupačních zónách, na které bylo Německo po válce rozděleno. Kdyby nebyli odsunuti, bylo by území Československa také okupační zónou. A vzhledem k tomu, že Rudá armáda osvobodila 97 % našeho území a Američané jen 3 %, hádejte, do jaké zóny bychom asi spadali. Sovětská okupační zóna by prostě byla větší a zahrnovala by území Východního Německa a Československa. Neodsunout je by bylo víc než podepsáním „zvacího dopisu“. Což patrně těm, kteří dnes podepisují daleko horší pamflety než „zvací dopis“, nikterak nevadí.

„Církev“ bývá často popisována jako obří Moloch, který má velkou setrvačnost, kde jakékoli změny velmi dlouho trvají. Ptám se tedy: Kolik Děbalcev bude ještě třeba k tomu, aby změnila postoj k českému národu?