JOSEF ŠIMON
Zkouška orchestru
Zkouška orchestru
Z čirého zoufalství
Z čiré nostalgie
Dirigent pláče
Houslista šeptá polykaje struny
Hobojisté zanikají na kře jež se žene do tmy
Činely se tříští o skaliska noci
Varhany tečou řekou olova
Orchideje mi padají do očí
Krasopisně přidávám verš za veršem
Jen stateční ptáčkové
Jásavě pějí
V nekonečné mlze…
Z čirého zoufalství
Z čiré nostalgie
Se mi podlamují nohy
Podél vydusaných tratí
Kdo tudy prošel
porozumí
Obřadné utloukání
Smrt je bohatstvím národů
Poslední dárek
od pánaboha
Narážení na kůl
Potentáti čeští…
Kdo patřičně neprdí
a patřičně nesmrdí…,
nemůže, jak všichni znáte,
býti v Čechách potentátem…
Podobni jsou oni
řeznickému psovi.
Zdálky, když tě vidí,
po tvém žrádle slídí…
A tak tihle potentáti,
když tě nedokáží zmlátit,
aspoň pějí písničky
pro kohoutky a slepičky:
Milé děti, slepičky
nejsou žádné opičky,
už proto, že opička
ta nesnáší vajíčka.
A tak, drahá děvčátka,
štěnice a zvířátka,
klíšťátka, jež spinkaj v trávě
chraňte jako oko v hlavě.
Však na člověka dejte majzla
a rovnou zabte toho hajzla.
Při setkání s humanistou
rozmlaťte mu hlavu bystou,
Ach, děvčátka nevinná,
použijte Lenina…
No a na soc. demokraty
vemte revolverek zlatý.
Jak dužnina v slupce
je skryta blbost blbce.
Však i třešně červiví
to přec všichni červi ví.
A tak i v blbci, je to k zlosti,
zahlodají pochybnosti,
vždyť on v té své dužnině
je úplně nevinně.
Bože, dej mu podníček
jako měl můj tatíček…
ach bože, dej mu čepičku
na šišatou hlavičku…
Za své exkrementy
požadují renty…
Levice či pravice
stařečci i mladice:
Ach, rulíčku zlomocný
propadli jsme z odmocnin…
V lebce, drahý občane,
máme pusto nasrané…
Potentáti čeští
bijí, blijí, vřeští.
Neplánují, nečtou v Knize,
oni mají rovnou vize.
Jsou jen potud čeští
dokud je strach nevykleští,
Kde se sype zrno
tam je jich hned plno.
Ti nám ještě zavaří.
Mnohem víc než pětkaři,
kteří nemají dost síly,
protože jsou blbí příliš…
…Vrcholí Kvadrantidy
Pýcha Asklepiova…
Bůh mi dával číst minulé současné i budoucí knihy
Ničemu z toho jsem nerozuměl…
Co může dělat básník stárnoucí
tváří v tvář kráse
sám proti zrůdnosti…
Vrcholí Kvadrantidy a z Kosmu padají
megatuny hvězd
Kvičící proroci a čtyřocasí věštci
se přeřvávají do archandělských trub
V blboučké Harpyje v souloživý hmyz
zavlekli své ženy
Oblaka vichřivá
pohrdavě mlčí
Asklépiové
na pokyn v těsných rozestupech
si honí ptáky
všichni stejným směrem
Cvičitelé v bílých gumových zástěrách je tlučou pod jazyk…
Asklépiové ejakulují a pláčí a cvičitelé je ženou po kolena
ve spermatu a sračkách
Bránami Vítězů
Zmýleni blikáním policejních vozů,
ve kterých vidí záblesky
ďáblových zřítelnic,
sami si uřezávají koule a házejí je pod sebe
Na křoviskách a v trávě
jsou pohozené orgány, sleziny, játra, ledviny a kusy střev a úlomky lebečních kostí
a vyjí Symofonietu
a Bůh jim za trest přiděluje třikrát víc křídel, než mají andělé…
Pod tíhou těch šesti křídel plných spermatu a šílenství
nedokáží vstát a dolů do Prahy teče jekot a bahno,
jež agoničtí poutnící berou
do puten
a roznášejí je po Praze kde je sypou komentátorům na stolky
a oni si je roztírají do vlasů
rvou si je do vagin
do konečníků
Pravda a láska vítězí
nad lží a nenávistí…
Asklepyjóne ?
Ukázka z Chechotů andělských