MILAN BLAHYNKA

Kdo neví, že nakladatel Antonín Drábek (ročník 1939), vysokoškolsky vzdělaný chemik a graduovaný ekonom, od roku 1995 též nakladatel poezie, beletrie a knih pro děti (vydal už 200 titulů), sám také píše, může být příjemně překvapen. Jeho sbírka s ne zrovna šťastným názvem OPLAŤ MI LÁSKOU (ve svém nakladatelství Balt-East, Praha 2014 si ji vydal s jímavými linoryty Oldřicha Páleníčka) zřetelně vyniká mezi knížkami veršů sice splendidně vypravenými, ale psanými z potřeby narcistní exhibice, z nadbíhání kulturně zdevastovanému trhu a z pošilhávání po Nobelově ceně.

ntonín Drábek píše evidentně z potřeby lásky a porozumění, ze zaujetí pro přírodu a soucitu s ní i z hrůzy osamění A psát umí: „A není léku, nelze jinam jít. / A slova, která patří tobě, říkat jiné. / Kdo zamiloval se jako já, / na lásku ztracenou ať zhyne.“ Jeho poezie neoplývá velkými objevnými metaforami (i když patrně jako první vidí v bílých čarách za tryskáči „běluhy“ plovoucí nebem), nesází na šokující rýmy (i když je jich mocen: „…vrháš / …odsud po až“ ). Jeho nejlepší básně jako V horkém poledni nebo Snížek však okouzlují mélickou prostotou: „Za oknem / z výšek / padá snížek / na zmrzlé rty země. // A já mám rty horké, / holé jako poušť. / Nechám na ně padnout snížek, / možná ochladnou. // Za oknem / se vrší závěje. / Dávno na mých rtech / už nežhne touha ani naděje, // jen stesk a snížek.“

Ve dvou oddílech sbírky jsou básně řazeny protichůdně, v prvním podle názvů od A (Anděl zkřížil…) po Z (Zádumčivý akord), v druhém od Z (Zahrada se stmívá) po B (Břicho) s řadou odchylek (Eros mezi Tam… a Světlé, A – Ach – předřazeno před B…). Ano, v tom je sdělení pro přemýšlivějšího čtenáře: básně tvoří jakoby bezděčně vzestupný nebo sestupný řád; však také v posledním krátkém oddíle s výmluvným podtitulem Vyhnání z ráje už pomíchání abecedního pořadí (A, A, V, A, V, P, D, M, S, B) signalizuje ne-řád nebo zlo-řád vyhnání z lásky i ze života, mučivé tázání „O co se opřít? / Jak přežít?“ a trpké poznání: pod nebem popisovaným „běluhami tryskáčů“, zatímco „na hladině, kde žijem, je dusno. / Samý lov, loveni jsme my. / Odříkáváme svá přání o svobodě a pak jsme požíráni. / Nikdo neunikne do klidného zálivu. / Díváme se nahoru, ale nebe na zemi nepřivoláme“. Jak patrno, sbírka Oplať mi láskou, na záložce označená za „knihu milostné poezie“, je knížkou, do níž zaléhá i nemilosrdný nemilostný, drsný svět byznysu a válek.

Ale nejen abych dostál povinnosti kritika nesmlčet, co sotva lze obdivovat, co nezní přesvědčivě, nemohu neříci, že například pointa v podobě otřepané výzvy „naplňme svět láskou“ spíše oslabuje vyznění jinak zajímavé básně Zbývá ještě úsek Z-A (dokládající zas zpětně abecedně touhu po řádu života); že přemíra zdrobnělin třeba v Proutečku ztitěrňuje vyznání obdivu a něhy; že do téže básničky se vetřel nesmysl („máš zadničku s pasem vázy“ – zadnice přece nemají pas, ale dívka „drobný kvítek“ má ovšem „zadničku“ a pas vázy); že vyprošování lásky se slibem, že když miláček oplatí láskou (láska předmětem směny?) a vyjde „maličko vstříc“, nalezne „svět plný krásy“, až slova básníkova znovu uslyší; to jistě nechtě zavání namyšleností; že vynalézavý autor, který dovede těžit z možností češtiny, jak prokazuje mj. smysluplná „hříčka“ Lomím, neměl by kvůli rýmu sahat po příšerných koncovkách jako Bakchusům, které ultraliberální Pravidla pravopisu a skloňování dovolují, vycházejíce tak vstříc úpadku vzdělání; a že básník, který se může právem pyšnit obraty jako „temný soumar soumraku“, neměl by se spokojovat matoucími licencemi jako ve Fatální tůni (kde děvčata jdou, „oči černé jako tůň“, a básník „v nich“ shlíží jako měsíc – smysluplné je shlížet se v očích; a loď u Drábka SOS dává, ačkoli SOS se nedává, ale vysílá, volá). Takovéto zbytečné kazy by úctyhodný invenční celek nehyzdily, kdyby básník měl přísného lektora, který by mu degradující licence rozmluvil a umožnil mu vidět, co autor sám přirozeně nevidí.

Úhrnem: cenná sbírka, dost pošramocená panujícími poměry bezohledného trhu, který většinu nakladatelství nutí ušetřit a vynechat zdánlivě zbytečné lektorování. Mám za to, že básník i čtenář pochopí, že i tyto moje poznámky vyplývají z potřeby porozumění.