EUGENIO VITALI

+ + +

Šel jsem do kamenolomu,

kde prázdná hnízda leštila popel,

kde se kámen vpíjel do větru,

kde se kroky na okamžik zastavily,

a stín se pomalu přibližoval slunci.

Do kamenolomu

kde jinovatka byla ledově mrazivá,

kde ptáci pohlceni modří

se oddávali nekončícím hrám.

Do kamenolomu

kde i poušť se křižovala.

+ + +

Jako zprávy z cest

žili jsme mezi první a druhou galerií

bez herců a stále v záznamu.

Nezbyl čas smát se nebo mluvit

slyšeli jsme jenom hlasy kolemjdoucích.

Pak jsme se vrátili tam kde se ztrácí stopa

Jsme zajíc a želva

a střídáme stále stejné pohledy.

Zatímco lidské bytosti jsou stále na nohou,

nehmotná bytost žije.

+ + +

Zkus vzkvétat na duchu

hrát si jako dítě i v dospělosti

skrýt se do úsměvu nekonečných hodin.

Tady začíná další etapa.

Nové stopy

vyzývají k přemístění,

aby nechaly projít davy lidí.

Jako bys byl majákem mezi těmi tvářemi,

novým zněním abecedy,

potokem slov jimiž říkáš,

že jsi ještě miloval.

Přeložili ANDREA VYHNALÍKOVÁ a KAREL SÝS