FRANTIŠEK DOSTÁL

Potíže s jakýmkoliv pravdivým sdělením skutečnosti byly v chodu světa až příliš běžné. Nicméně pravda měla být vždy nápomocna při řešení mnoha starostí. Stála vždy samozřejmě proti šíření nepravd a podlých lží. Letošní velké a kulaté výročí upálení Mistra Jana Husa v červenci 1415 v Kostnici je rovněž připomínkou a dokladem věčného šíření nepravd z pozice moci. Proto byl již dávno pod tělem kazatele Jana Husa stojícího na hranici dřeva zažehnut oheň.

Čas ale opět popoběhl. Lidé se občas potkávali dokonce s moudrostí, avšak v současnosti je šířena pravda také tím, že se i ve zničených městech nadále zabíjejí matky i s dětmi. Samozřejmě, že ve jménu pravdy!

Nebyl jsem nikdy osobně v Kostnici. Místo mne tam však v roce 2014 byly vystaveny moje fotografie a lidé se prý nad sdělenou pravdou o našem žití dokonce usmívali.

Jako nepatrný človíček klukovského věku vyrážel jsem z Vodňan se svými nejbližšími v časných ranních hodinách do lesů v okolí rodiště Jana Husa. V Husinci mi babička ukázala rodný domek kazatele, v němž přebývali už jiní lidé. V okolních lesích jsme totiž sbírali borůvky a všem se nám v průběhu dne dostavilo do zad podivné bolení. Byla to ale taková malá a obyčejná pravda.

Doba se opět posunula kupředu a já vyrážel do přírody na Sedlčansko, kde jsem objevoval řadu fantastických žulových balvanů všelijakých tvarů a opět jsem narazil na jméno Mistra Jana Husa. V obci Úklid dokonce dosud stálo torzo Husovy lípy, pod níž měl podle tradice kázat. Avšak největší zážitek ve mně zanechal viklan až bizardních tvarů nedaleko Petrovic, nesoucí pro změnu název Husova kazatelna. Žulový viklan má na svém vrcholu podivnou mísu. I když jde snad o nejvyšší a nejkrásnější viklan na našem území, nesl podle historických pramenů také název Čertova kazatelna. Na názvu se podepsali zase svojí pravdou samozřejmě jezuité. V míse nahoře se nejspíš konaly lidské oběti a není prý příliš moudré zdržovat se v těsné blízkosti či pokusit se do mísy vstoupit…

Pravdou však je, že Jan Hus v roce 1413 pobýval u svého přítele rytíře Václava na nedalekém hradě Zvěřinec ze 14. století, odkud měl vyrážet kázat slovo boží po okolí. Není rovněž od věci připomenout řídícího učitele z blízkých Obděnic, jehož přáním bylo uchovávat památku na Jana Husa spojenou s kázáním z vrcholku viklanu. Mimochodem i tento učitel František Bobek-Sedlčanský byl spisovatelem, vlastencem a velkým obdivovatelem Husa. Bohužel někteří poněkud zaostalí lidé z okolí měli také svoji pravdu a učitelově snaze o zřízení památného místa okolo Husovy kazatelny nepřáli. Více než sto let starou fotografii viklanu lze objevit v muzeu v Sedlčanech. Na fotografii spatříme i dvě osoby sedící v obětní míse na Husově kazatelně.

I já se hlásím se svojí pravdou, neboť již před 40 lety jsem po dosud rostoucí bříze vylezl na viklan a v obětní míse pořídil několik fotografií aktů! Modelka vylezla za mnou a musela se v míse stočit do klubíčka. Ovšem i další balvany roztodivných názvů v blízkosti se staly kulisou k pořízení i jiných obrázků ženského těla.

Žulový balvan versus pravda! Dnes je okolí Husovy kazatelny dost zarostlé, a tak mnohá krása může návštěvníkovi uniknout. Ale takový už je náš svět plný všelijakých pravd. Husova kazatelna, jako žulový balvan, stojí na svém místě již z dávných časů, kdy ještě Hus nebyl na světě. O tehdejší pravdě vzniku balvanů nám jen cosi málo umí sdělit všelijací badatelé. Z Husovy kazatelny zaznívala tedy před 600 lety pravda. Před 40 lety jsem na jejím vrcholku pořizoval pravdu zase já, nekazatel, ale pouhý fotograf…