MAREK ŘEZANKA

O přestávce

Špatně smazaná tabule

nápis: jedna a jedna se rovná dvě

škrt červenou křídou

dvakrát podtrženo

 

Již nějaký čas platí

jen černé na černém

z bytu je vykázána oběť

ještě dostane facku

místo buchet


Útočníkovi je věnována nová zbraň

automatická

aby se lépe bránil

vztaženým rukám

a breku

 

Kdepak Hood

modlíme se ke Gisbournům

kartáček s hákovým křížem

možná abychom šli s dobou

možná

aby se vědělo

čeho máme plné zuby

 

Analfabeti svědomí

Nečteme

protože slova ztratila barvy

jejich tvar se roztekl

pravda láska mír duše spravedlnost, právo…

Vše to mizí ve víru

nelze se toho dotknout

nemá to vůni

nic

 

Nepíšeme

dávno bez zájmu cokoli říci

není komu

a bylo-li co

zapomněli jsme, jak


Necítíme

stromy sázíme

korunami dolů

a věříme

že v nebi zakoření

 

Nepočítáme

s nikým a s ničím

ani se sebou

 

Z matematiky jsme si vzali

toliko axiomy

tabu opředená totemy rovnic

neřešitelných v oboru našich

hodnot

 

Učíme se být

analfabety

svědomí

 

V kruhu

Snažíme se ze čtverců

uplácat kruh

Jdeme do války za právo

být odposloucháváni a mučeni

do prasknutí bubínků

a do morku

kostí

 

Víme, jakým jazykem mluvíme

ale nerozumíme mu

slova ztratila duši

 

Čekáme vládu strojů

sami chyboví

rezaví

tlející

rozloženi na součástky

 

Staženi z nabídky

abychom vyplnili mezery v Zoo

a vyzkoušeli si

jak je druhu

na vyhynutí

 

Rozmočené pískoviště

Už se na to nemohl dívat

děti různých znamení

V písku

spojeni jednou notovou osnovou

souznění

 

Stačilo se jen chvíli na sebe nedívat

a muž bez tváře

jednomu rozdupal bábovičku


Tos musel být ty

rozkol v ráji

 

Druhému vzal lopatičku

mraky houstly

nafoukly se tíhou deště

jenž

bez jakýchkoli zábran

rozmočí pískoviště

 

Roznožená na titulní straně

Roznožená

na titulní straně

v tunelu záblesk

rty přemalované

padlými

 

I taková může být pravda

v rajcovních tangách

s průsvitnou

podprsenkou

 

Prý je zlé zobrazit

podobu

Horší je nevidět

vlastní odraz

neumět zlehčit

tíhu nevědění

zahalenou

do vážnosti

 

Neboť právě tak se maluje bůh

vševědoucí a neomylný

bez perokreseb

nastavujících zrcadlo

Vážný člověk

na sebe bere podobu boha

ďábelské

 

Roznožená

na titulní straně

Teď je za světici lež

a ona

vyzývavá

je za děvku

s níž vyjebají

 

Stupnice zášti

Je řada figur

jež si lze vzít do vlastní šachové partie

černí tak ani netuší

že jimi hýbe hráč

s bílými

Hlavně že

Šach

Střelec míří na dámu

ale ta ho nemůže vzít

když odkrytá věž

padá na krále

 

Již vzaly za své obě věže

přesto je vždy řada ochotných pěšáků

kteří dojdou pro nové

 

Netvor zatím požírá hlavy všem

kdo ukazují

duhu

Aby se rozlila hnědá

stupnice

nesnášenlivosti

 

Árie svobody

Udržovači tmy

předhazovali světlonoše

lvům

Těm nejhladovějším

těm, kteří ve jménu lví hřívy

darují vlastní kůži

jen vycpat

 

Hladové je třeba nasytit nevzdělaností

a zlobou

jen tak se vytvářejí

roboti strachu

příkopy bez mostů

propasti bez záchranných lan

 

Jsme propojené nádoby

přesýpacích hodin

Kdekoli zaprší krutost

z jejích par

rostou mraky na druhé tváři světa

 

Ani si nevšímáme

jak nám za zády svazují ruce

abychom tupě přihlíželi

kolébkám v rakvích

drahým lékům

 

A platili cenu vyrvaného jazyka

cenu mlčení

cenu nevšímavosti

 

Do toho árie svobody

neoliberalismu

 

Vize roku 2025

Oči se místo sítnice

naplnily kamerovými systémy

slova se přetavila

v nulu a jedničku

Člověk byl zaklet

přitom to byl on

kdo zrodil čaroděje

i s hůlkou

 

Přestal rozumět vlastní řeči

jejímu obsahu

a tak mu zkameněl jazyk

srdce pod vrstvou betonu

mozek z asfaltu

 

Ze zdi opadaly diplomy s přísahami

které nikdo nedodržoval

a diplomy

za neznalost

 

Dokonce zrezlo

i ono obávané

kyvadlo dějin

 

Otáčení v hrobě

Na náměstí hořely svíčky

za seškvařenou kůži

Orloj na chvíli zasalutoval

aby se apoštolové

rozešli

 

Těm, kdo dali rozkaz

k rozervání lidských srdcí

na nepatrné cáry

odpadu

odléváme sochy

 

 

Loupení klínů, životů

dětství

Tomu tleskáme

a tvrdíme

že prý napsal Máj

 

Vždyť je to jedno

jen další klam

na stránkách učebnic

 

Země se zachvěla tsunami

moře však nehnulo brvou

 

To jenom padlí ve válkách

se otočili

v hrobě

 

Doba na hlavu

Dá to koumání

ignoranci zvát vzdělaností

pustou lež hlubokou pravdou

čirou nenávist spontánní láskou

 

Ale nic není nemožné

Dodají se teorie

pohled oběti se nazve

idealismem

a pohled vraha

realismem

stačí hodit

mincí

 

Hloupé považujeme za vzdělance

vzdělané za idioty

slušné za sprosťáky

a ze sprosťáků

hněteme hlínu

pro ideál slušnosti

 

Vážíme si lhářů

a pravdomluvné upalujeme

již šest set let

 

Je tomu let sedmdesát

co jsme volali


Již nikdy

 

Teď bubnujeme do pochodu

hrdiny odsuzujeme za zbabělost

a skety

osvětlujeme reflektory

ramp

Možná

se ještě někdo dokáže zeptat

Na co je vlastně tato doba postavená?

 

Cesta do středověku

Zlatou číši přelévá víno

voda na jazyku

k těm na suchu

Kluci na vojnu

dívky do černého

vdovy

s koulí pod srdcem

 

Je třeba armáda analfabetů

ignorantů vlastních dějin

aby se mohly psát nové

krví

 

Opět hlad, nemoci, chaos

Brousí se šavle na nevěřící psy

nová křižácká výprava na obzoru

na stěnách s křížem

visí opět

trojí lid

 

To musí být středověk

jenom jedno zaráží

ta dvojka

na začátku čtyřciferného letopočtu