Kočka Malvína

Tak nám zase hloupost kvete jedna radost, paní Mülerová, konstatoval by nejspíš Švejk, kdyby slyšel vývody a cancy některých rádoby humanisticky a solidárně zaměřených jedinců. V mnoha diskusích se nevzdělaný národ, který si, ó ta Sodoma Gomora, neváží té vymoženosti, že ho někdo chce vychovávat solidaritě. Vy holoto mizerná, tak vy ne a nebudete solidární, však my vás solidaritě naučíme.

Šup, pěkně do každého neobydleného domu či bytu když ne rodinku, tak aspoň jednoho, ten vás naučí toleranci. Jo, že se vám to nelíbí, protože nemáte kde bydlet, když se vám něco stane a jdete požádat stát o pomoc, na kterou si celý život přispíváte, tak vám naše byrokracie poradí, ať si poradíte, jak umíte, protože slušným pracovitým lidem v problémech nepomůže nikdo, zato ti neslušní jsou tu jako na krmníku, no a máte oprávněné obavy, že si zas budete muset utáhnout opasky a bát se večer i za bílého dne vystrčit nos na ulici? Tak to jste sobec a rasista.

Nabízí se docela zajímavá otázka, a to jak na to ti hlasatelé jediné správné víry a té jedině správné solidarity vlastně přišli. Definice rasismu sice zní následovně: Rasismus je ideologie kategorizující a hierarchizující jednotlivce a sociální skupiny podle rasového klíče, ale vzhledem k tomu, že dneska to vypadá se vzdělaností tak, že ze školy leze to, co Alexandr Sergejevič Puškin trefně popsal v jednom svém epigramu (zde je celý, kdyby chtěl někdo znát celý obrázek: Polovzdělanec a polotupec / polomylord a polokupé / Pololump. / Je však naděje, že k úplnosti dospěje), tak se dá onálepkovat jako rasista skoro každý, kdo má trochu zdravého rozumu, nejde slepě v řadě jak ta ovečka, a tudíž má pochybnosti. No, a když má pochybnosti, tak má taky aspoň kus selského rozumu. A má ho dost na to, aby nevěřil, že země je placatá a na jejím konci je díra jak svět, kde přebývá ďábel, nebo aby pochyboval o tom, že integrace lidí zvyklých z válečných konfliktů na to, že co si neurvou, nemají, navíc za situace, kdy naše panička vláda neubrání ani psí boudu, natož životy, zdraví a majetek vlastních občanů, bude nějaká sranda.

Spolu s Giordanem Brunem, autorem teze, že Země se otáčí okolo Slunce (později byl za to pitomci z řad svaté inkvizice vězněn a upálen), velkým myslitelem a autorem Sonetu k chvále osla, by se chtělo přímo řvát k výšinám nebeským:

Ó svaté oslovství, ctná neznalosti,

pokoro zbožná, chudobo ty ducha.

Vtip jalový, um chabý, píle hluchá

je před tvou slávou, koruno všech ctností.

Ne, nedojde pot pracné zvídavosti,

svobodných sedmi uměn toužná tucha,

ni důvtip věd, ni rozjímavost suchá

v chrám, který si ty stavíš na výsosti!

Pachtivci, k čemu, nač ta všechna dřina?

Chtít přírodu znát, zákony, k nimž tíhne,

zda hvězdy jsou jen moře, oheň hlína?

Pryč, tomu svaté oslovství se vyhne.

Pokorně kleče, ruce k nebi spíná

a v bázni boží odevzdaně jihne.

Důkladněj nepostihne

nic člověka než věčný mír a sláva,

jež s kadidlem Bůh po funuse dává.

Chudák Giordano Bruno, kdyby se stal zázrak a on se tu objevil, poznal by, že diskutovat s vypatlanými církevními hodnostáři byla ještě legrace.