JIŘÍ JÍROVEC

V současné době se mluví o hrozbě, kterou představuje příval uprchlíků ze Středního východu a Afriky. Prý jsou ohroženy naše euroatlantické a potažmo křesťanské hodnoty. Mezi těmito hodnotami stojí na prvním místě umění maximalizace zisku.

Po druhé světové válce došlo k určitému přerozdělování bohatství prostřednictvím sociálních programů. Mezi ty nejdůležitější patří zdravotní péče, podpora v nezaměstnanosti a různé podpory sociálně slabým.

Sociální programy jsou ziskotvorcům trnem v oku již od samého počátku. Nápad vytvořit univerzální zdravotní systém byl okamžitě napaden v Kanadě i Velké Británii – samozřejmě těmi bohatými.

V souvislosti s řeckou finanční krizí je v popředí útok právě na sociální programy a požadavek, aby tamní vláda privatizovala, co se ještě dá. Samozřejmá otázka je, jak se pak budou řešit sociální problémy, až bude vše v soukromých rukách. Nijak, protože nebudou peníze.

Povšimněme si, o čem je momentálně v Česku řeč. Chovanec chce další peníze na policii, Stropnický na hračky pro generály. V podstatě jde o přípravu na budoucí zásahy proti (protestujícímu) obyvatelstvu. Víc kamer, víc špiclů, víc kontroly nad občany.

Před časem jsem byl na utkání Bohemians – Plzeň. Stadion byl obšancován policisty všech kategorii, včetně těžkooděnců. Stačí zavřít brány a máte koncentrák na stadiónu. A „živly“ v něm pěkně pod zámkem.

Stačí oplotit „vyloučené oblasti“ a je koncentrák, jako když vyšije. Jednou tam budeme posílat nepřizpůsobivé utečence, aby nám neujídali z koláče. A když budou přibývat, postavíme plynové komory a krematoria.

Ekonomka Šichtařová nedávno sestavila na svém blogu podivnou směsku sestávající z chytlavých seskupení jako pozitivní diskriminace, nutnost tvrdého postoje proti uprchlíkům, (údajné) štědrosti našeho sociálního systému a teze, že kvóty vlastně znamenají mocenskou manipulaci s lidmi, kteří v Česku ani zůstat nechtějí.

To poslední je patrně pravda, protože Česko se stává Cimrmanovými Budějovicemi, kde by chtěl žít každý, tedy kromě uprchlíků.

Šichtařová se jen velmi opatrně se zmiňuje, že „musíme konečně přestat vyvážet naše pojetí demokracie“. My nevyvážíme demokracii, ale pojetí. To znamená zbraně, války, násilí, oportunistické zrady bývalých spojenců a propagandu o euroatlantických hodnotách.

Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a nepožádáš statků bližního svého. To všechno zní v euroatlantickém světě směšně.

Robert Fisk kdysi napsal, že mu lidé na Středním východu říkají: „Mluvíte o demokracii, tak nám jí trochu dopřejte.“ Jenže ono není co dopřát, když žádná demokracie, tedy vláda lidu, neexistuje. Demokracie není Hyde Park nebo beztrestné házení vajíček nebo rajčat na prezidenta.

Poslední dva velké záchvěvy demokracie je možné nalézt v USA šedesátých a sedmdesátých let. Tehdy vrcholilo hnutí proti rasové segregaci a masové demonstrace se staly politicky tak nepohodlné, že prezident Lyndon Johnson nakonec podepsal příslušný zákon. Pak ještě přišly protesty proti válce ve Vietnamu a tím to skončilo.

V Česku ještě není demokracie zcela usazená, takže se do vlády mohou dostat malá hnutí. Naposledy ANO a před tím Věci veřejné. Hrůza!, volají ti již usazení. Vést přece musí standardní politické strany a tak nová hnutí napadají a rozkládají, seč mohou. Teď ANO, stejně jako před tím VV.

Od té doby se vrchnost plebsu jen vysmívá. Před napadením Iráku Bushem Jr. byly v USA i Británii obrovské statisícové protiválečné demonstrace. Výsledek? Bush, Blair a několik států válku začali.

Šichtařová mluví o tom, že bychom měli v zemích, z nichž uprchlíci přicházejí, investovat a tím tam vytvářet pracovní příležitosti. Bohužel zapomíná na to, že cílem investora je získat víc, než do investice vložil. Západ vždy ochotně investoval, do naftových polí, do zlata a diamantů. Peníze i zbraně.

Je známé, že africké země splatily několikanásobně víc, než si kdy půjčily a Západ bude tamním režimům dál ochotně půjčovat. To jsou věci, o kterých se média nezmiňují.

Totéž platí pro Evropu. Pozastavujeme se nad zadlužením Řecka, ale neptáme se, jak ten dluh vznikl, proč si Řekové půjčovali třeba na obrovskou tankovou armádu a na ponorky (mimo jiné). Kdo jsou ti věřitelé, kteří tak bezstarostně půjčují?

Mluvíme o nebezpečí přicházejícím z Afriky a Středního východu a přitom pečlivě udržujeme nepřátelství mezi Řeckem a Tureckem, tedy mezi dvěma členskými státy NATO. Oba státy zbrojí proti sobě, aby byly připraveny, kdyby se nepřátelská hranice na Kypru posunula. Za který ze dvou států se NATO postaví?

Zbrojení je úžasný vysavač veřejných peněz. Když USA na konci studené války snížily rozpočet na obranu (tak zvaný oxymoron) na nějakých 300 miliard dolarů, volali Republikáni, že to je neúnosně nízké. Pak se dostali k moci a rychle zajistili potřebné nepřátele ve světě, aby mohli vyvolat atmosféru strachu a pocit ohrožení zájmů USA, rozjet propagandu, aby občanstvo začalo mávat fanglemi a zařídit nějakou tu válku. Současný obranný rozpočet USA je kolem 800 miliard ročně. Války samozřejmě něco stojí, ale i tak je vývar pro zbrojaře nezanedbatelný.

Díky Ukrajině se objevil další potřebný nepřítel. Propaganda vyvolává napětí v Polsku a Pobaltí. Američané jim jistě rádi půjčí na nákup zbraní.

Česko slibuje, že taky trochu přidá na armádu, ale tento švejkovský postoj se změní až po příštích volbách, které ČSSD nepřežije.

V Česku se v médiích objevil zvláštní jinotaj: Domyslete si to sami. Mimo jiné v podání válečného hrdiny plukovníka Vranského. Ten na otázku Parlamentních listů „Myslíte si, že je postup Evropské unie zatím přijatelný a kde vidíte vy důvod současné situace?“ odpověděl:

„Můj osobní názor je, že ti, kteří rozvrátili existující státy, by je měli dát zase do pořádku. Pak bychom tu neměli statisíce imigrantů. Nechci ukazovat prstem, kdo to byl. To si dají čtenáři sami dohromady.“

Při vší úctě k šaržím je to, bohužel, nestatečná odpověď. Pan plukovník měl mluvit otevřeně a ukázat prstem. Kdo jiný by měl říct otevřeně politikům, že za rozvratem států stojí politika USA a dalších států NATO, než válečný hrdina, který ty hrůzy války zažil? To, že si čtenář dá něco dohromady, nemá žádnou váhu. Lidé dole nemají žádný hlas a politikům jsou ukradeni.

Z rozvrácených států utíkají lidé. A co mají dělat, když jsme jim, buď přímo či nepřímo, rozkulačili jejich země a připravili je o domovy a o práci? Svět je v krizi, ale nikdo není ochoten pojmenovat její pravé příčiny.

V zemi, kde je matematika na úbytě, si občan nedokáže spočítat, že i kdyby do EU přišel milion uprchlíků, představuje to jen 0,2 % celkové populace. Kvóty samé nejsou řešením problému. Jde o mechanismus, jak ulehčit hraničním státům jako Itálie a Řecko. 0,2 % je 20 000 lidí na desetimilionový stát.

Trvalé řešení spočívá v tom, že Západ přestane se svými vojenskými akcemi a přestane na postižených územích dál loupit. Jestliže nechceme uprchlíky, nepřitahujme z těch zemí třeba lékaře a zdravotnický personál a další profese, které je dražší vzdělávat doma.

Politici většinou nabízejí tradiční řešení. Odehnat uprchlíky od hranic nebo rozbombardovat lodi, které je přeplavují.

Takové řešení má historickou oporu například v postoji USA, které odmítly přijmout několik lodí s židovskými uprchlíky od břehů USA. Utíkali před Hitlerem, ale ani Roosevelt ani vláda pro ně nic neudělali.

Z modernější doby pochází dokument, podle kterého pobřežní ochrana USA odháněla vodními děly čluny s kubánskými uprchlíky. Kubánec, dotknuvší se suchou nohou vytouženého břehu, měl automatický nárok na politický azyl, vždyť přicházel z Castrova „pekla“. USA jich ovšem pro svou protikubánskou politiku nepotřebovali tolik.

Česko je malá zem, ale kdyby její vláda měla mravní integritu, musela by těm mocnějším říct „Ve válkách a násilí s vámi nejedeme“. Politici místo toho šíří strach z neznámého a snaží se u publika získat politické body. Chráníme naše hodnoty, třeba ohněm a mečem, když na to přijde.

České společnosti jsou lhostejné útoky proti Romům a tuplem pak proti uprchlíkům. Tomio Okamura si nedávno postěžoval, že se populace Romů za posledních deset let zdvojnásobila. Varuje, že máme moc Romů.

Policie a státní zástupci nedělají nic, přestože je rasistický podtext takových výroků zcela zřejmý. Kdyby bylo slovo Rom nahrazeno slovem Žid, Okamura by se nestačil divit, jak rychle by jeho politická kariéra skončila.

Propaganda šířená Okamurou a jeho klony, jichž je ostudně mnoho napříč celým politickým spektrem, má samozřejmě obrovský dopad na českou společnost.

Přestože diskusní fóra na různých serverech nelze pokládat za úplný důkaz ohlupení české populace propagandou, není možné názory a způsob jejich vyjadřování přejít.

V pořadu ČT Máte slovo (11. 6. 2015) vystoupil chartista a bývalý disident Milan Kohout. Je pravda, že pro svoje vstupy použil dosti agresivní formu, ale vlastně neudělal víc, než že nastavil české společnosti zrcadlo. Tedy její neochotě přijmout odpovědnost za českou podporu politice Západu. Po vysílání mi řekl, že to byla jediná možnost, jak dosáhnout, aby problém neodešel se zhasnutím světel ve studiu. Sklidil za to neuvěřitelnou smršť vulgarit a patrně i žalovatelných výhružek.

Poslechněte si těch 15 minut nenávisti. Chtěli by zkopat Kohouta, ale budou začas potřebovat další terče nenávisti. Uprchlíky, bezdomovce, Romy a třeba vás.