JOSEF ONDROUCH

Jen málo míst v Evropě se může pochlubit, že nikdy nebylo dějištěm války a skýtalo lidem lásku a pokoj. Ani v době dvou nejstrašnějších válek, jež se přehnaly všude kolem a stály na sto milionů většinou mladých životů, tam nehřměla děla, z oblohy nepršely bomby. Bylo ostrovem naděje i vojákům, kterým válka vzala zdraví, ještě nedospělým uloupila mládí a nedala poznat lásku k ženám. Oběma posledními líticemi proplulo ve válečném moři krve jako oáza klidu pro raněná srdce mužů, pro matky a jejich děti na útěku před ohnivou smrští vybombardovaných německých měst.

Milované Mariánské Lázně jsou tím místem. A nejen to! Jsou městem, které aktivně poskytovalo naději, že Velké válce je možné zabránit. Až do smrti největšího diplomata míru na začátku minulého století byly M. L. jeho českou observatoří Evropy. Byl to anglický král Edward VII. Jeho zdejší četná setkání tlumila řevnivost a zlobu. Dusila nenávistná nepřátelství víry a nacionalismů doutnající na Balkáně. Jako neformální, ale o to mocnější ministr zahraničí největší říše své doby si do českých lázní zval premiéry, císaře a krále, ministry a rádce; byl moudrý vládce. Vedle jeho hlasu tu dostává slovo L. N. Tolstoj v jeho otevřeném dopisu redakci The Times. Proti tvrzení šovinistů, že válka a násilí jsou součástí života na zemi tak přirozeně jako smrt a že stejně tak nevyhnutelně musí válka s neodvratnou zákonitostí vypuknout, pozvedává opakovaně na svých přednáškách v M. L. svůj hlas baronka Berta Guttner – prezidentka Rakouské mírové společnosti. Hlas ruského pacifisty a rakouské hraběnky, ani nesmrtelný básnický odkaz Goethově milované Ulrice nejsou ještě voláním z pouště rozhořívajících se revolucí a stále hlasitějšího řinčení zbraní právě díky králi diplomatů – Edwardu VII a jeho činnosti v M. L.

Kníže míru.Tak charakterizuje Edwarda VII. vydavatel londýnských Daily News Garbiner v redakčním článku Osobnost krále Edwarda. Veškerá vláda osobnosti a celkový jeho vliv spočívá ve službě světovému míru. Tohle nikoliv náhodou zdůrazňoval před jeho předposlední návštěvou lázní a ještě před jednáním s Franz Josefem, z něhož vinou Habsburka nakonec sešlo. Bylo to v době zesilujícího mírového hnutí za udržení míru, ohrožovaného právě rakouskou anexí Bosny a Hercegoviny a protisrbskými intrikami Vídně, podněcovanými Německem na Balkáně.

Edwardovi se dařilo, jako nikomu před tím, dovést svět k přesvědčení, že všemocná Velká Británie má pravý zájem žít se všemi sousedy ve shodě bez zasahování do legitimních zájmů jiných mocností. Že nabídka otevřené náruče diplomata narazila na chlad, se projevovalo ještě skrytě. Teprve náhlá smrt Edwarda přinesla Vídni a hlavně Vilémovi v Berlíně ulehčení.

M. L. v kontrastu s předchozím byly nicméně ještě v letech dvou posledních návštěv Edwarda ve znamení lásky a míru, jeho snahy zažehnat konflikty na Balkáně a úsilí, které vynakládal k tlumení světového napětí válečnických stratégů ve Vídni a Berlíně.

Ani ve Velké válce neztratily M. L. přívětivou tvář. Byly útěchou také 2. světovou válkou postiženým a v M. L. léčeným vojáků a dětem a jejich matkám na útěku před bombami padajícími na Berlín, i těm tisícům, kteří se nedožili míru a odpočívají v pietě rozsáhlého mariánskolázeňského hřbitova.

Do galerie vzácných návštěvníků patří vedle Edwarda také jeden z největších poetů. Oblíbil si je básník zpívající proti válce a k míru. Byl jím Vítězslav Nezval, který v Mariánských Lázních zahajoval 1. československý mezinárodní filmový festival a složil Zpěv míru.

Psal se rok 1946, Paříž vzdávala hold holubicím malířů a Marijánky zněly zpěvem básníků