JAKUB STEIN

Také pánové Roubíček a Kohn měli na svém posledním scuku ve slavné kavárně Louvre na tapetě Řecko.

– Jak si duplo…

– …a jak si na něho došlápli a jak se z té krásné země, kde si ještě pamatují na demokracii a právo, povzdechl si pan Kohn, – stal na to tata pouhý protektorát; protektorát Řecko.

– Slovo protektorát u nás nemá dvakrát dobrý zvuk, navázal pan Roubíček, – ale naštěstí se našel pilný mediální příručí, který čtenářům českého listu vysvětlil, že ve světě byly také jinší, vlastně velice blahodárné protektoráty, odkud proudily do země jejich laskavého protektora jen laciné suroviny a námezdní síly na nejhorší práce, ale ne transporty do Osvětimi.

– Z Řecka už ovšem žádné transporty do Osvětimi nemusí, dobře organizovaný odsun méněcenné rasy už za války zařídila Říše bojující na všech frontách pro Evropu. To už je taková krásná německá slabost: nikdy nic pro sebe, všecko pro novou Evropu.

– Dneska je tomu stejně, ale zároveň jinak. V novinách kamuflážně zvaných Lidových napsali, že „Němci nenechají Řeky hladovět“.

– Ušlechtilí Němci! Nesplatitelné dluhy neodpustí, odchod Řecka z eurozóny nedopustí, přece si nepodřežou dojnou krávu a nezastaví řeku úroků, Tsiprase přinutí, aby srazil důchody, s nimiž se už teď nedalo vyjít, napaří se Řekům o deset procent vyšší DPH, ale nenechají je hladovět. Jak to dokážou, to je jejich sladké tajemství.

– Nejspíš zapracuje neviditelná ruka trhu. Nebudou mít co jíst? Dá Řekům prostě do huby!

– A všimli si, pane Kohn, jak se vyznamenala paní Angela? Takový Göring honil Háchu okolo stola, aby podepsal, jinak že rozbombarduje Prahu, a chudákovi Háchovi nedoklaplo, že by to Göring nejspíš neudělal, neobrátil by přece v sutiny město, které měli soukmenovci za své staré německé a kde se dalo tolik nakrást.

– To Angela tvrdší než nakonec docela lidský Shylock…

– …nemusela honit Tsiparise okolo stola, jen počkala, až mu dojde, jak je to v eurozóně se solidaritou bohatých s chudými; když se neupíše k dalším absolutně už nesplatitelným dluhům, banky, jimž poroučí věřitelé, a ani náhodou nějaká vláda, nedají ani cent a Řecko bude okamžitě na huntě. A v té panice si zvolí poslušnější vládu.

– Taky Tsiprasovi cosi nedoklaplo: že kdyby nebyl kancléřce po vůli, nejspíš by ji frantíci a jiní o poznání lidštější přemluvili, aby neprošustrovala zdání, že už je Německo opravdu demokratická země a že už mu nejde o absolutní moc nad Evropou.

– Ale Angela si prosadila svou. Až Řecko zprivatizuje všecko, co má ještě nějakou cenu, až se privatizátoři, jakým se za války říkalo arizátoři, jimž je a bude osud země šumafuk, zmocní v Řecku naprosto všeho, eurozóna totálně vyždímanou zemi stejně vykopne a z pohostinných řeckých majitelů hospůdek, hotelů, vinohradů, lodí a lodiček, krámů a krámků se stanou poslušní zaměstnanci nadnárodních řetězců za mizernou mzdu, neustále se právem strachující vyhazovu z původně svých podniků a podničků a jenom proto se mile usmívajících.

– Turisté z bohatých zemí si změny ani nepovšimnou; nevšimnou si, že už nejsou hosty v přátelské zemi, ale klienty, na něž se personál musí usmívat, nechce-li se mu na dlažbu.

– Humanisticky naprogramované postupné potupné smrti Řecka se prý už říká Angela. Andělíček, Engelchen z protektorátu Böhmen und Mähren, Engelchen z knihy Smrt si říká Engelchen, to byl jen primitivní žabař.

– Pánové si také přejí platit v eurech?, zeptal se přezdvořile pan vrchní.