GEOFF BOTTOMS

Je papež komunistou? Podle nedávné reakce jeho pravičáckých kritiků na nejnovější papežskou encykliku o současné ekologické krizi by si někdo mohl myslet, že to je dokument stejně revoluční jako slavný Manifest Marxe a Engelse. A sdílí i jednotné a racionální chápání současné vědy, filozofie, ekonomiky a politiky z pohledu víry. Určitě to je nejčtenější a nejangažovanější publikace jaká vyšla z Vatikánu, vědecky na úrovni, zaníceně napsaná a jasně argumentovaná, s praktickými návrhy na dialog a činnost, jež mohou změnit celou dráhu vývoje lidstva ve vztahu k Zemi a jejím zdrojům.

Papež František čerpá inspiraci od svatého Františka z Assisi, který pochopil „neoddělitelné pouto mezi starostí o přírodu, oddaností ke společnosti a vnitřním klidem“. Ve skutečnosti titulek jeho dopisu formuje otevřená slova Písně tvorstva (Laudes creaturarum), v níž ochránce prostředí ve chvále Boha odkazuje na náš společný domov jako na sestru, s níž sdílíme život, a lepou matku, která nás objímá svými pažemi. To udává tón zbytku dokumentu, s obhajobou vzájemné propojenosti a závislosti a naší odpovědnosti vůči přírodě jako celku, jejíž součástí jsou i lidské bytosti.

Po zopakování ničivých účinků ekologické krize v pojmech znečištění, plýtvání a kultury „na jedno použití“, jež nepřiměřeně zasahuje chudé, papež František podrobuje působivé kritice nové vzory a formy moci pocházející z techniky, jež nás uzamykají do klesající spirály a nakonec slouží svěřeným zájmům. Dalek toho, aby byl luddista (luddisté – angličtí textilní dělníci, kteří na počátku 19. století protestovali proti zavádění nových, úspornějších technologií tím, že rozbíjeli stroje; pozn. překladatele) obhajuje udržitelný pokrok, v němž lze techniku zapřáhnout pro společné dobro naší planety a jejího lidu. To ale bude vyžadovat otevřenou a upřímnou debatu pomocí místního, národního i mezinárodního dialogu, jenž bude všeobsažný a průhledný a bude požadovat hluboké změny životního stylu, modelů výroby a spotřeby i zavedených mocenských struktur.

Ačkoli uznává, že ekologické hnutí učinilo určité pokroky, papež František poznamenává, že pokrok je pomalý, když dochází na světové summity, kde národní zájmy převažují nad globálním společným dobrem. To činí všestranně naléhavějším vytvořit silnější a výkonněji organizované mezinárodní instituce se skutečnou silou k ovládání globální ekonomiky a k zaručení ochrany životního prostředí. Mezitím politika a ekonomika musí vstoupit do upřímného dialogu ve službách života, a zvlášť lidského života, kde se propast mezi bohatými a chudými rozšiřuje až k obscénnosti.

V tomto ohledu jsou papežova slova v otázce „úspornosti“ příhodná, když říká: „Zachraňování bank za každou cenu, zřeknutí se pevného závazku k posouzení a reformování celého systému, to jen posiluje absolutní moc finančního systému, jenž nemá budoucnost a jen dá narůst novým krizím po pomalé, drahé a jen zdánlivé obnově.“

Je papež komunistou? Ne, ale je mocným kritikem diktatury kapitálu, když říká slova naděje a povzbuzení ve jménu naší zneužívané planety a jejích trpících chudých.

Autor recenze Geoff Bottoms je katolický kněz a člen Komunistické strany Británie, autor nezapomenutelné odpovědi novinářům na otázku „Katolické náboženství a marxismus, to přece nejde dohromady?“: „Ale pánové, to se přece skvěle doplňuje! Náš Pán mi říká, co mám dělat, a Marx mi říká jak…“

Překlad a citace s laskavým svolením autora VLADIMÍR SEDLÁČEK