VÁCLAV PELCMAN

Nakladatelství Regia přišlo na počátku dvacátých let XXI. století s edicí Tajemné stezky. Velmi rychle za sebou vyšly svazky: Jižní Čechy, Kouzelná Šumava, Český ráj, Máchův kraj a Kokořínsko, České středohoří, Česko-Saské Švýcarsko, Krajem Jizerských hor, Kouzelné pomezí Lužických hor a ještě několik dalších. Já jsem tuto explozi turistických průvodců zachytil až u části KRKONOŠE. Rájem i peklem Obřích hor z pera Luboše Y. Koláčka, (263 str.).

Protože jsem celý život občasným turistou a od roku 1954 až do roku 2014 (tedy 60 let) jsem postupně poznával i tento krásný kraj naší země, byl jsem zvědav na obsah knihy. Nejprve bych chtěl konstatovat, že kniha má velmi dobrou grafickou úpravu. Má sice pouze černobílé obrázky, ale i to má své opodstatnění, neboť hlavním obsahem je jistě popis této lokality. Autor uvádí na 76 titulů knih (chybí název knihy Vojtěcha Dolejšího), z kterých čerpal informace. Je třeba uznat, že se jedná o značné penzum údajů z několika oblastí lidských zájmů: geografie, zemědělství, průmysl, kultura, turistika, architektura i politika a vše, co se kolem těchto oborů objevuje. Jedná se o kompilaci údajů, jak ani jinak nejde při tak velkém úhlu záběru, které lze z uvedených i blíže neuvedených zdrojů získat. Objem jednotlivých informací z uvedených oborů je plně dostačující. Z mého pohledu je však až příliš mnoho místa věnováno pověstem.

Autor dost často používá výrazy jako magické, kouzelné (tajuplné), tajné a jiné imaginární pohledy na přírodní projevy. Většinou však nakonec dospívá k tomu, že na daném jevu není nic nadpřirozeného a vše se dá odborně či vědecky zdůvodnit.

Kniha systematicky sleduje jednotlivá známá i méně známá místa této oblasti, kde popisuje vše, co se k danému místu vztahuje. Je psána srozumitelně, nepostrádá jistý humor a nadhled. V textu se setkáváme s názory a zprávami známých i málo známých lidí ze všech oborů. Z dříve narozených např. Balbín, Buchar, Harrach, Kubátová, Kubín, Mácha, Palacký, Piccolomini, Sedláček, Souček, Svátek, Tyl aj.

Pokud autor cituje názory jiných, zejména již nežijících, není k tomu třeba zaujímat nějaká stanoviska, ale s mnoha jeho názory (na jiné názory) by se dalo rozsáhle diskutovat. Časté je, jako u mnoha jiných autorů, tvrzení tohoto typu: Ten a ten postavil to a to (zámek, továrnu). Jistě by mohl nějaký boháč „své“ peněžní prostředky věnovat na zábavu (hony, divadla, cestování), ale vše, co „vybuduje“, mu zase jen slouží v konečné podobě k jeho zisku (práce pro jiné je až druhotná). Proto je přehnané velebení různých „lidumilů“ někdy až trapné.

Jiné „pravé“ názory (i politicky): „Z původních exkluzivních hotelů (Janské Lázně) se stala unifikovaná zařízení, sloužící jen ke konzumaci tzv. dělnických rekreací…“, „…vybíráni za odměnu ti nejlepší z nejlepších…“. Kdo jiný by měl do lázní jezdit, než lidé těžce pracující a nemocní? Snad – jako dnes – jen ti, co mají dost peněz a nudou nevědí co dělat? Sám jsem byl celý život ve styku s těmi pracujícími (jejich práci jsem si často ověřoval vlastním tělem) a nikdy jsem jim jejich práci a peníze nezáviděl a všichni za ni můžeme být vděčni.

Autor také často sám sobě zcela odporuje a zamotává se v daném tématu. Při vysvětlování různých pohádek a pověstí z tohoto prostředí ironizuje mínění zjevného materialisty Dolejšího, v jeho téměř konspirační teorii, že tzv. nadpřirozené postavy (i ten sympatický Krakonoš) a přírodní děje (bouře, blesky, mlhy, etc.), „mají svůj původ v hrůze pověrčivých lidí před přírodními jevy… tyto pověsti nejvíce rozrostly ve dvou obdobích: jednak to byli italští hledači drahých kamenů (snažili se odvrátit místní obyvatele – konkurenci), a v době kulturního temna (strašení pekelnými obludami)“. Autor shrnuje: „My, kteří víme a věříme, že Krakonoš není apriorně žádná smyšlenka.“ Při citování J. Svátka však nevědomky tyto názory zcela potvrzuje (i v jiných citacích z jiných pramenů). Dalo by se říci, „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Tuto knihu je nutno brát (mimo nesporná fakta) žel až příliš často z pohledu „pro použití zatřepat“! V tomto typu publikací by neměly mít podobné excesy místo. Je škoda takto zpolitizovat zajímavou a poučnou knihu, která je i oslavou přírody a její součásti – práce minulých i současných lidí.