JAN KRISTEK

Rozhodně není náhoda, že naše média útočí ve stejnou dobu a stejným způsobem jak na Putina, tak na Žižku. Oba mají totiž společného víc, než si myslíme. Žižka jednoznačně zachránil český národ před vyvražděním – o tom, že tehdy bylo v plánu „globálního prediktora“ úplné vyvraždění českého národa po vzoru vyvraždění albigenských, tehdy nikdo nepochyboval. Byť tato záchrana nebyla definitivní, a v současné době je možnost dalšího přežití českého národa velmi spornou otázkou. Putin se snaží zachránit před vyvražděním ruský národ, potažmo celé lidstvo. Nenechme se zmást tvrzeními Krvavé Madly a podobných deprivantů, že vyvraždění ruského národa by nemělo být definitivní, že by bylo ponecháno (zprvu) patnáct milionů otroků pro těžbu surovin, a nepodléhejme naivním představám, že by se vraždění vyvražděním ruského národa zastavilo.

Jak Putin, tak Žižka předtím pracovali ve zpravodajských službách – Putin v KGB a FSB, Žižka byl zpravodajcem krále Václava (jako zpravodajec byl poslán jak do bitvy u Grünwaldu proti neřádu nacistických rytířů, tak do jižních Čech mezi rytíře loupežné). Rozhodně nebyli nějakými gorilami, jak si mnozí představují. Pro to se ani Žižka svým pokročilým věkem, ani Putin svým tělesným vzrůstem nehodili. Co je dále spojuje je naopak neobyčejně vysoká inteligence a (tím daný) podobný způsob práce, spočívající v mnohostranných jednáních s nespolehlivými protivníky i nespolehlivými spojenci, vyznačující se snahou vše vyřešit jednáním a minimálním používání síly. Práce s informacemi. Práce na způsob šachového génia, který nejenže má vše promyšleno na mnoho tahů dopředu, ale navíc hraje simultánku na mnoha šachovnicích zároveň… a Žižka ke konci navíc skutečně naslepo.

Jak Putin, tak Žižka se objevili v pravý čas. Zjednodušeně můžeme říci, že kdyby nebyl Žižka, už by neexistoval český národ, a kdyby nebyl Putin, neexistoval by už život na Zemi (přinejmenším inteligentní život). I když samozřejmě nemůžeme vědět, jestli by se, kdyby se neobjevili oni, neobjevil někdo jiný, kdo by sehrál podobnou roli. Ale protože se objevili a něčemu zabránili, tak deprivantské klice vadí a „očerňuje“ – spíše tedy pohněďuje – je zcela stejným způsobem, podle stejné šablony.

Příliš proto nepřekvapí, když proti Putinovi nejvíc vystupují různí „rytíři“, potomci šlechty z jižních Čech, s loupežnou a nacistickou minulostí (a nejen minulostí), a jejich podkoně. Například Schwarzenberků, kteří sem přišli jako lupiči a žháři s křižáckými vojsky v husitské době – což ale také jednomu z nich v devatenáctém století nezabránilo nazývat lupiči a žháři husity. Tehdy to ještě bylo úsměvné. A nepřekvapí ani to, že podporují americkou „politiku“ i za situace, kdy je to sebevražedné. Právě Schwarzenberkové byli na „kolaterální ztráty“ ve vlastních řadách zvyklí. Například, když císař Karel VI. jednoho z nich jen tak pro zábavu sadisticky zastřelil na lovu. Nebo když byla majdanovským způsobem zastřelena odstřelovačem Eleonora Schwarzenberková (provdaná za Windischgrätze), aby se to mohlo svádět na české povstalce. (Odtud pak asi i ty sympatie s „majdanutými“.) Všechny tyto oběti v rámci „vyšší politiky“ Schwarzenberkové trpně snášeli, dál pilně sloužili nemocným mocí, dál běhali a čuchali jak psi za nimi se svým erbovním štítem s nápisem nil nisi rectum – „není nad řiť“.

Když už mluvíme o husitech, když už srovnáváme Putina se Žižkou, měli bychom se zeptat, jestli bychom nenašli v Rusku také nějakou obdobu Jana Husa. Ta je hned nasnadě, a je jí Rasputin. Oba měli úzké vztahy s panovnickou rodinou, oby byli těžkou šedou eminencí s velkým vlivem na politiku. Byli jakýmisi předskokany (Hus před Žižkou, Rasputin před Putinem), oběma šlo o záchranu vlastního národa, a oba byli proto zavražděni. A oba jsou dnes vysmíváni. O Rasputinovi mluví jen jako o ožralém, negramotném mužikovi, a z Husa, zpovědníka královny (později se snažili tvrdit, že zpovědníkem byl Jan Nepomucký), rektora university, člověka, který po nějakou dobu i de facto arcibiskupoval za negramotného Zbyňka Zajíce z Hazmburka dosazeného do funkce za vojenskou pomoc, dělají vesnického velebníčka a naprostého asketu, jímž patrně také nebyl.

Pokud tedy my máme dva Jany, Jana Husa a Jana Žižku, Rusové mají, vyložíme-li Rasputin jako raz–putin, tedy Putin I., dva Putiny.