RENÁTA SLOVÁČKOVÁ

Né, moji milení, v tem, že sem sa dlúho nepřipomněla, néni, že by sem už zapomínala na svojích najbliších, enem sem celú zimu a to podivné jaro stonala, klúby mi dávaly zabrat, ale fšecko jednú končí, aj války, na konec tej minulej sa letos spomínalo všelijak. Šak aj vám istě neušlo, že sa psalo a táralo v rádiu aj v televízi ani né tak o oslobodění jak o tem, kolik našich sa dočista bez rozumu dalo zabit, dyš sa esesáci a im podobní s rukama eště zmazanýma od krvi ponáhlali na západ, gde si malovali, že ich pozobjímají za to, kolik bolševikú pozabíjali, a naši chlapi im ledagde neumétli cestu, dost rychlo neuhli a eště aj po nich, vrahoch, pálili. A teho nářku letos nad tehdá poznásilňovanýma děvčicama ožratýma barbarama vítězama!

Připomněly zme si s Božkú, jaké to bylo u nás. To sa rozumí, že sa ve fšeckých sklepoch, co ich u nás je, aj s vojákama popíjalo, slavilo, na návsi tancovalo a za stodolama, šak si to umíte… No a Rúža Neničkú potem hysterčila, že to nedostala a že ju ne snáď z domu poženú, ale rovno umlátia, starý Nenička byl od rány, dva zuby vyrazil pacholkovi, dyš mu gdysi odporoval. Tož co jej nebohej asi tak zbývalo než roztrúbit, že ju vojáci, keří už byli dávno za horama, s bajonetem na krku nutili, a hneď dvá, a přinutili, aby im dala. Potem to dostala, ale už nigdá sa nedvážila nikemu – ani doma ani svojemu milému – přiznat, jak švarní urostlí ti vojáci byli, šťastní jak aj ona, že už je po válce, a jak pěkné to za stodolú doopravdy bylo, enem Božce sa svěřila a tá musela přisahat při panence Marii, že o tem nikemu ani slovo. Ruža je už na pravdě boží, snaď sa aspoň z teho, jak zacigánila, vyzpovídala na smrtelnej posteli. A tak nám připadá, že Ruža nebyla sama, kerá si tak poradila, tehdá to nebylo jak dneska, dyš sa už žádná nestydí, a že aj iné takové chudery děvčice nebyly zas až tak veliké chudery. No co, báli sa svojích milých aj doma, tak cigánily. Ale keho sa strachujú dneska v novinách, že to cigánění tam omílajú? Hodí sa im do krámu, odplula si Božka.

Tož sa majte a dajte na nás, co si eště pamatujem na to krásné jaro.

Vaša RENÁTA SLOVÁČKOVÁ