Kočka Malvína

Karel Čapek byl nejen skvělým spisovatelem, ale asi také velkým prorokem, neboť ve svých povídkách a divadelních hrách předpověděl, aniž to tušil, vývoj moderní a postmoderní civilizace. Tak například ve hře R. U. R. (Rosum‘s Universal Robots) předpověděl civilizaci, kde roboti postupně nahradí lidi.

Kapitáni našeho průmyslu zřejmě tuto hru důkladně přečetli, nádavkem k tomu další stovky a tisíce příruček, z nichž vyčetli, že na zaměstnance patří hrůza hrůzoucí a musí se pokud možno přetvořit v bezduché roboty, kteří budou dělat, co se jim nařídí. No a jako správní šílenci se rozhodli onen nápad uvést do praxe.

Přeloženo do normální češtiny to znamená, že až ti, milý robote Prime nebo robotko Heleno, přidají práci a tobě se to nebude líbit, tak poslušně sklopíš hlavu a půjdeš; až tě šéf požene do práce s čtyřicítkama teplotama a těžkou angínou, tak sklopíš hlavu a půjdeš; že se napříště bude předpokládat, že tě netřeba zaškolovat a zaučovat a že všechno umíš sám od sebe. Taky se bere jako samozřejmost, že pojedeš jak perpetuum mobile bez nároku onemocnět nebo se postarat o nemocné dítě.

Podle těch přemoudřelých polykačů pohádek o tom, jak lze vybudovat podnik i bez toho, aby v něm panovaly jakž takž normální vztahy, by totiž měl být zaměstnanec jen položka inventáře hodná pozornosti a lásky jen tehdy, dokud je nějakým způsobem užitečná. Když už není, patří vyhodit do starého železa.

Takhle se sice dá provozovat jakákoliv továrna či provozovna, ale má to jedinou vadu: roboti se stejně jako v oné Čapkově hře mohou vzbouřit a na své pány se vykašlat. Anebo hůř: převzít kontrolu nad tím, co pomáhali vytvářet. To by si pak zdivočelí kapitáni našeho průmyslu mohli své vyčteninky naložit tak akorát do octa.