MILAN DUŠEK

Jiří Frýzek z Rychnova nad Kněžnou není v literatuře faktu neznámou osobností, zvláště pokud jde o oblast Orlických hor a Podorlicka, v roce 2013 mu byla udělena Cena Rychnova nad Kněžnou za významný přínos regionální literatuře. Vydal například: K počátkům českého kočovného divadla, knihu O Hynkovi a Pavlíně Vicenových (Oftis, 2004), Ze starých kronik, (Oftis, 2004), Ze světa pověstí (Oftis, 2007), Jindřiška Anna Joanna Rettigová (Kultura Rychnov nad Kněžnou, 2013) a několik dalších publikací o významných osobnostech.

V roce 2015 přichází s publikací FILIP JAKUB PROKOP, Čech z Liberka. Vydal ji Oftis v Ústí nad Orlicí.

Jiří Frýzek své dílo uvádí citátem z Jakuba Pavla, historika umění:

Přešly dlouhé roky, většinu lidí zavál prach zapomnění a jsou to právě plody jejich ducha a odpovědnosti, které nám pomáhají odkrývat onu pomyslnou roušku jejich anonymity.

Publikace začíná matričními záznamy rodu Prokopových z Liberka.

Filip Jakub Prokop se narodil 1. května 1740 v domku na liberské návsi. Od dětství inklinoval k řezbářství. Otec, rolník a obchodník s drobným zbožím, měl pro něho připravenu jinou budoucnost, ale Filipova nadání si všimli jiní a přemluvili ho, aby dal svého syna do učení k místnímu truhláři a výrobci hudebních nástrojů.

Zasáhla sedmiletá válka s Pruskem a Prokop narukoval do Hradce Králové. Poznal se tu se sochařem Františkem Deckerem a ten ho seznámil se základy sochařství. Filip si uvědomil, že právě sochařství je to, po čem prahl, a vznikají jeho první sochařská díla.

V době vlády Marie Terezie přichází do Vídně (1764) a umělecká atmosféra města ho oslovila. Zúčastnil se soutěže o cenu Akademie výtvarných umění a uspěl; to mu přineslo další zakázky. Svěřili mu například realizaci mramorového sousoší na námět únosu a záchrany. Prokop získal uznání od samotné Marie Terezie a jako odměnu dukátový řetěz a zlatou záslužnou medaili. Svými díly se podílel na výzdobě veřejných míst, náměstí, parků a kostelů.

Byl považován za sochaře lidství, svými sochami představoval člověka ve střetu s dobou, časem, osudy, dramaty a tragédiemi.

Do Liberka se stále vracel a svému rodišti věnoval několik svých prací, které jsou dnes národní památkou. Zemřel 16. října 1814.

Publikaci uzavírá základní přehled prací Filipa Jakuba Prokopa a rozsáhlá příloha fotografií. I toto dílko z pera Jiřího Frýzka dokumentuje jeho touhu po uceleném předání svých poznatků čtenářům, dychtivým poznat mimořádné osobnosti z naší minulosti, a určitě i o preciznosti, se kterou k tomu přistupuje.

Nezbývá mi, než popřát autorovi ještě dlouhou duševní svěžest a vyjádřit přání, aby nás brzy obdaroval vyprávěním o dalším Čechovi, který proslavil náš národ v zahraničí.