Píšeme si

MIROSLAV JOSEF TOMŠŮ

Na otázku „Jak se po převratu 89 proměnila česká literatura?“ nemohu relevantně odpovídat, protože patřím mezi ty později narozené, až po převratu. Literaturu však několik let bedlivě sleduji a na tuto otázku mohu odpovědět jedním slovem. Závratně.

Dnes si každý spisovatel, dalo by se říct, hraje na svém písečku. Jednak jsou to ti, kteří po převratu uslyšeli vábničku kapitálu, otočili hřbety, mávnutím kouzelného proutku zapomněli na Leninovy ódy a urychleně se vyobcovali ze Svazu spisovatelů. Do druhé skupiny bych zařadil spisovatele prý zahořklé, prý uražené dobou, co si knížky musí vydávat na své vlastní náklady, protože prostě „komunisty“ nikdo vydávat nechce – dneska to prý není v módě. A do nedávno nové, třetí skupiny, bych zařadil ty, kteří ucítili, že zlatá žíla kapitálu vysychá, a tak jim zřejmě nic jiného nezbude, než žebrat u státu. V hlavní roli: peníze – jak by řekl Milton Friedman.

Za pozornost by ale stála nová literární aplikace. Profiluje se jako celosvětová, až na to, že webové stránky mají pouze v češtině a angličtině.

Až do současné doby jsem žil v přesvědčení, že básníky a spisovateli se v úctě mohou označovat pouze lidé, kteří za sebou mají mnoholetou zasloužilou literární činnost a vydali také pár svých knih. Ovšem tato aplikace boří všechny mýty. Básníkem teď může být skoro každý a nemusí tomu věnovat ani moc času. Stačí trochu zaveršovat, ale hlavně – sehnat si dostatečný počet (několik stovek) kliknutí na sociálních sítích – při troše štěstí vás někdo jiný netrumfne s více hlasy. A odměna? Tučný honorář, chlebíčky, blesky fotoaparátů – prostě večírek v Památníku národního písemnictví jak má být. Už jen druhý den o tom chyběl článek v bulváru… Anebo ještě mohu vzpomenout soutěž Českého rozhlasu Brno s příznačným názvem „K moři za básničku“.

Ovšem nutno přiznat, že i v takových soutěžích se objevují nejen amatéři, ale i skuteční básníci, které prostě ještě nikdo neobjevil, své výtvory si schovávají v šuplíčku a čekají na tu správnou chvíli. Těmto samozřejmě patří můj velký obdiv.

Současnou situaci české literatury by nejlépe mohl vystihnout nadpis článku, který vyšel na přelomu listopadu a prosince 2014 v týdeníku Týden u příležitosti úmrtí zpěváka Petra Hapky. Ten nadpis zněl: „Osobnosti odcházejí, nahradí je celebrity?“ Doufám, že žádná Superstar a ani X-Factor se v české literatuře konat nebudou a literatura, ač poznamenaná čtvrtstoletím chřastění kapitálu, bude stále ještě čtivá.

Zdá se tedy, že literatura je nejhorší za posledních několik desítek let. Jak se nám to bude jevit za deset či dvacet let? Bude literatura horší a horší? Možná ano, ale ta dnešní se bude v kontextu té budoucí mnohým líbit. Každá literatura je ovlivněna dobou a všemi prožitky doby, např. válkou, svobodou či nesvobodou. A proto má každá doba i své umění.

MIROSLAV JOSEF TOMŠŮ, autor poezie, student VŠ