Píšeme si

PETR MUSÍLEK

Každá situace má své příčiny a následky. Zabývat se účinně příčinami je smysluplné v době, kdy se utvářejí. Později je to spíše práce pro historiky. Neustálé opakování soudů, kdo za to může, je více méně jen plácáním do vody. Součastná situace vyžaduje okamžitá a uvážlivá řešení. Pokud je nevidíme, vzniká nervozita a strach. Vyčítat lidem, že tuto nervozitu a strach projevují, je nepochopení problému. Každé zařízení má svoji nosnost, ať už se jedná o letadlo, loď nebo autobus.

Přetěžovat tuto nosnost se nevyplácí a nepomůže to nikomu. Lidé na palubě prostě mají strach, a ti kteří přistupují, v podstatě ohrožují i svůj sen o bezpečí.

Co tedy dělat v této době, když jsme její příčiny lehkovážně přehlíželi?

Vyvolat jednání se zeměmi Asie a Afriky o možnostech vytvoření bezpečných území přímo v oblastech, odkud utečenci proudí, ale i s dalšími zeměmi regionu, které by převzaly částečnou

zodpovědnost, za pomoci Evropy a jejich institucí, o zastavení tohoto oboustranně devastujícího pohybu. Tato jednání by musela být oboustranně výhodná nejen pro přítomnou chvíli, ale i pro budoucnost těchto zemí. Vždyť utíkat z míst zachvácených rozvratem a rozvrátit i cílová místa nemá perspektivu.

A co dělat s tou masou, která se již dala do pohybu?

Přijímat toho, kdo přichází, stejně jako při nástupu do zaměstnání, na zkušební dobu, během níž

by dostal možnost prokázat svou schopnost sžít se s prostředím. Vytipovat jednotlivce, kteří budou ochotni prospět vlastní rodné zemi a motivovat je k návratu. Ploty a přenášení odpovědnosti na sousední státy má stejnou hodnotu jako Maginotova linie nebo betonové pevnosti v českém pohraničí. Všechno je o dobré vůli a výměně umanutých konfrontací ve světě za vzájemné a poctivé porozumění. Necháme-li tento stav dále narůstat a nepřejdeme-li od planých a podrážděných diskusí k činům, budeme sklízet ovoce v podobě hroznů hněvu. Vždyť i ten neklid a podráždění má svoji příčinu v obecné nedůvěře v elity, které se zamotávají do svých byrokratických šablon a slepě sledují své nereálné cíle. Vím, že představa rozumě uvažujícího světa je snem, kterému nic nenasvědčuje. Je to ale jediná alternativa, kterou máme. Stále ještě máme. I když už je pět minut po

dvanácté a temnota se zdá být nepropustná.