ZDENĚK HRABICA

Ještě si pamatuji dobu, v níž nás blízcí velmi často napomínali, abychom koukali něco pořádného dělat a neleželi od rána do večera v knihách. Vybrané knihy byly tenkrát pořádně osahané, rozpadající se knihy jiní uráželi pojmenováním, že jde o „salátová vydání“.Platilo to hlavně o učebnicích, stejně jako o verneovkách, rodokapsech, foglarovkách. Dokonce o knihách z povinné školní četby.

Neříkáme skoro totéž co o někdejších čtenářích knih i potomkům ležícím u PC, notebooku, tabletu, kteří nespustí oči z dneska obvyklých elektronických přístrojů, když nedbají o širý svět kolem nás a kolem sebe?

V divných to dobách jsme se ocitli od Guttenbergova vynálezu knihtisku a od knihomolství. Na zdi přede mnou visí grafika: „Byl jeden mnich a mnel mnoho knih a newiednel, co je w nich!“

Inu, časy se mění, co bylo, není!

Lze namítnout, že číst knihy se ještě nezapomnělo.

„Podívejte, kolik mladých má v uších sluchátka, poslouchají nejen hudbu – ale i mluvené slovo, přehrávají si audioknihy! A kolik řidičů si přehrává totéž ve svých vozech při dlouhých cestách?“ namítá knihovnice v pražské Knihovně Opatov.

Nemohu vůbec nic namítnout, doba je jiná.

Právě jsem po dnech a hodinách naslouchal části produkce Radioservisu Českého rozhlasu z letošního roku a jsem u vytržení: v naprosté většině jsem si ve zvuku s obdivem přehrál, co jsem předtím četl. Něco jiného je kniha, zejména s ilustracemi, dobře namluvená a kvalitní audiokniha, ale čtečka nikoliv, knihu nenahradíza nic na světě, natož za sto dukátů za Juana.

Právě jsem si doposlechl milovaného Ludvíka Aškenazyho, rozhlasovou hru z roku 1964 Bylo to na váš účet(vzpomínka na německouokupaci), v níž v hlavní roli účinkuje Karel Höger. Málokdo dnes ví, že tento spisovatel, autor nesmrtelné dvoustránkové povídkové miniatury Vajíčko, kterou za spolupráce Jaroslavy Strejčkové přetvořil v šedesátiminutovou rozhlasovou hru zásluhou režiséra Jaroslava Horčičky, podstoupil strastiplnou cestu vojáka československého zahraničního vojska, příslušníka Svobodovy armády v SSSR, aby jednou skončil v emigraci jako světoběžník.

Vyslechl jsem si žánrově příbuznou nahrávku textu generála Františka Fajtla, jeho knihy Sestřelen,v podání herce Jiřího Ornesta. Znal jsem se s tímto hrdinou z posledních let jeho života, naslouchal jsem jeho vzpomínkám na bojového druha z jiné zbraně, na pozdějšího armádního generála Karla Klapálka. K odhalení pomníku druhého československého prezidenta Edvarda Beneše na pražském Loretánském náměstí, se zdráhal přijít tehdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda, ale nakonec přece přišel. Co mi o Svobodově vyjádření k Benešově osobě František Fajtl řekl do ucha, nelze veřejně opakovat.

Ani v míru mu nespadly kalhoty pod kolena, jako když mu bylo devětadvacet let, kdy byl coby příslušník RAF sestřelen, a zachránil se na okupovaném území, na francouzském políčku.

Čapkova Válka s mloky (1958) s Karlem Högrem, Janem Pivcem, Rudolfem Deylem ml., Rudolfem Hrušínským, Františkem Filipovským a Jaroslavou Adamovou a dalšími a Bílá nemoc (1958) se Zdeňkem Štěpánkem, Františkem Smolíkem, Bedřichem Karenem, Janem Pivcem jsou rozhlasové skvosty a k četbě ani filmové a divadelní dramatizaci nesmějí chybět.

Do mysli mi vstupuje doba, v níž byly Československým rozhlasem zaznamenány, a ptám se, co by bylo, kdyby jich dneska nebylo? Dneska se o té době neustále jenom jednostranně dozvídám, jak byla strašná. Ale vím, že nikdy není všechno jenom černé a bílé, což platí plně i o dnešku.

Rozhlase, díky, že jsi byl a snad i že jsi. V očekávání zlatého věku.

A nakonec do přehrávače vsunuji audioknihy Oty Pavla Rybí povídky (2014) – Nejdražší ve střední Evropě v přednesu Zdeňka Svěráka, Jak jsme zahynuli na rybách; Jak jsme nezahynuli na rybách v podání Miroslava Táborského, Potok pana inženýra v přednesu Marka Ebena a Boty Made in Italy v podání Jiřího Lábuse.

A nakonec se těším po poslechu I. dílu V zázemí Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (2013) v podání Oldřicha Kaisera na II. díl, kterým doplňuje slavnou plejádu svých předchůdců – radost bude převeliká.

To vše byl skvělý příspěvek Českého rozhlasu k letošnímu 70. výročí osvobození a konci druhé světové války, memento, hlasité varování, abychom se neocitli v předsíni té nejhrůznější ze všech válek – té třetí a jistě již poslední.