VÁCLAV HONS

U Znojma

Zavalen jejími hrozny

čas je tak

krásný

až je i hrozný

 

to staré znojemské

dvojmosloví

luští za mě

pětihvězdičkový znovín

 

i otrlého

sedmička rulanda

trochu uondá

 

vinař ví
čí je kdy vina

 

ale i tak

vidím tě holka trojmo

vzdechy

i ledňáčka dojmou

 

tak tedy velká trojka

na rozvodněné dyji

potápí se ptačí bójka

 

i kdybych ležel

na prkně

při palbě burčáku

nic není obvyklé

 

až ve druhém sklípku

odkryl jsem

její červené eso

 

ale to už mě šohajkové

po šobesu

v zubech nesou

 

jo jo

kde jsou ty dobré časy

kde jsou

 

to staré znojemské

dvojmosloví

luští za mě

 

 

KAREL SÝS

Stupnice žízně dle Darwina

Nejprve jsme něžní milenci

moravskoslováčtí báječi

stratégové a taktici

Sašové Makedonští

spartakovci podobojí

unavení zbojí

opice utržené z obojku…

 

Teprve Šatov z nás udělá člověka

 

Báseň napůl

Když prázdno polyká

rozbíjejí se sklenice

Když tmy je až po krk

vyjde denice

 

Pocta paní Buškové z Velhartic

Od lýtek šplhej ke stehnům

vinice začne hojné víno rodit

jež trpké zdá se sice

Ty přichyl k němu ret a pyj

a neodtrhneš více

 

Slavnosti žízně

Kudy kudy kudy cestička

z vinného těstíčka

kudy kudy kudy cestička

z vinného těsta

Vinné keře

tlačí se na dveře

hrozen na okno ťuká

bobule po bobuli puká

Stesk prázdného sudu

po osudu plném sudů

po suchých žíznících rtech

Stesk orosených rtů

po samumu

 

Vína Znovína jsou vinna

že mi v hlavě hřímá

Blesk za bleskem

s karmínovým zábleskem

bijí do hromosvodu

toho kdo pije vodu

Voda střílí slepými

víno ostrými

Zavřete mě z trestu

do sklepa do arestu

a nechte zarůst cestu

Frankovko jsi můj osud

osud jejž neznal jsem dosud

Vyplň se ó sude!

 

STANISLAV ZEMAN

Z deníku stárnoucího muže

Byla jsi věštkyní

v bílém závoji vinohradu

Vysoko nad námi kroužil havran

tvého proroctví

Kdo by ale uvěřil

tenkrát o svatém Martinu

rosičce mladého vína

Do roka a do dne

na rtech starého muže

 

EVA FRANTINOVÁ

xxx

Rulandské šedé

kdekoho svede

 

xxx

K deci tramínu

bez obav se přivinu

 

xxx

Žízeň je peklo

Chardonnay je ráj

 

xxx

Dnes mám pifku

na bzeneckou lipku!

 

xxx

Modrou oponu spouští vinice

pak přijde děkovačka – sklenice

 

JAROSLAV HOLOUBEK

Vinice v Podyjí

Na počátku bylo slovo, ale ještě předtím obraz.

Vracím se na vinice v Podyjí,

můj sen se kolem tvého těla ovíjí.

A je to tak –

chvílemi člověk, chvílemi pták.

Zas letím od hraběnky z Hardeggu

do Hnanic,

pěchota v bunkrech podřimuje, boj ještě nezačal.

Nikde nic.

Nad Šobes stoupá dým,

musíš tu někde být, to dobře vím.

 

Uprostřed knížecího hradu

nad rotundou svaté Kateřiny

zvedám bradu

a mávám holubími křídly.

Nad vítězným obloukem mi zpívá dvanáct andělů.

 

Před louckým klášterem

pohlédni vzhůru do zářících hvězd,

tvé dlouhé vlasy poletují

nad kolejemi nekonečných cest

a až nás nezřízený život vysaje,

odvedou nás do ráje.

 

Jsem holub z Vysočiny,

napůl moravský a napůl český,

na faře v Příměticích už pochytali všechny blesky

a tak jsem přistál v Šatově u božích muk.

Je ze mě zase kluk.

Jizvy se zavírají a probouzí se den

spory se sotva smíří,

náznaky odpouštění víří

a utíkají ven.

Uprostřed trýzně

plameny nehasnoucí žízně.

 

Věštím ze dna láhve,

frankovka v žilách koluje,

krev vytlačuje tíseň

a náhle –

po další sklence vína

zdáš se mi jiná,

jak nevyslovitelná píseň.

Vracím se na vinice v Podyjí,

kde se náš příběh odvíjí.

 

Litoměřické vinobraní

Už zase ztrácím rozum

a zajíkám se rosou lásky,

jsem na dně,

hvězdy jsou rozpuštěné vlásky,

od Radobýlu tma už vadne.

Je slyšet píseň ranní,

začíná vinobraní.

 

Na špičce nože

tančí křišťálová sklenka,

stát hrdlem dolů ji už nevábí.

Ó dobrý bože,

dej, ať je žízeň tenká,

jak košilenka z hedvábí.

 

Od dveří k dveřím

spaluje nás touha,

mé oči v tvých.

Nad propastí se chvějí Ikarova křídla.

Vzlétáme, ale ouha!

Z ďáblova sídla

ten zlomyslný smích.

 

Vcházíme do zrcadla

jsme to my, se srdcem od klína k límci.

In vino veritas,

veritas vincit.

 

JIŘÍ ŽÁČEK

Ona

Ztepilá, oblá, plná žáru,

svůdná jak dívky na bulváru,

múza mých nočních inspirací,

která mi mládí štědře vrací,

až se mi duše v těle vzpíná –

opojná,

božská

láhev vína.

 

Co kdo pije

Soused Ulčák pije burčák,

přítel Vašák pije Vlašák,

Pepan Klečka Vavřinečka,

Honza Kolár Pinot noir,

Hugo Taussig zvaný rebe

preferuje Zweigeltrebe,

Ferda Bimbas, špatný chlap,

chlastá Chateau-neuf-du-Pape.

A já, žíznivý jak děcko,

piju lautr všecko.

 

Holduj vínu!

Připadáš si jak auťák bez benzínu,

jak zvadlý terminátor po termínu?

Holduj vínu!

Chceš vymést z duše všechen hnus a špínu

a vysvobodit smysly z naftalínu?

Holduj vínu!

Chceš líbat Evu, Kláru, Evelínu

a stát se klíčníkem všech dívčích klínů?

Holduj vínu!

Chceš hníst své myšlenky jak sochař hlínu

a z fantazie mít svou trampolínu?

Holduj vínu!

Chceš roztančit své srdce jako tamburínu,

přeletět Moře zoufalství a splínu?

Když máš po všem v ústech pachuť blínu,

holduj vínu!