VÁCLAV HONS
U Znojma
Zavalen jejími hrozny
čas je tak
krásný
až je i hrozný
to staré znojemské
dvojmosloví
luští za mě
pětihvězdičkový znovín
i otrlého
sedmička rulanda
trochu uondá
vinař ví
čí je kdy vina
ale i tak
vidím tě holka trojmo
vzdechy
i ledňáčka dojmou
tak tedy velká trojka
na rozvodněné dyji
potápí se ptačí bójka
i kdybych ležel
na prkně
při palbě burčáku
nic není obvyklé
až ve druhém sklípku
odkryl jsem
její červené eso
ale to už mě šohajkové
po šobesu
v zubech nesou
jo jo
kde jsou ty dobré časy
kde jsou
to staré znojemské
dvojmosloví
luští za mě
KAREL SÝS
Stupnice žízně dle Darwina
Nejprve jsme něžní milenci
moravskoslováčtí báječi
stratégové a taktici
Sašové Makedonští
spartakovci podobojí
unavení zbojí
opice utržené z obojku…
Teprve Šatov z nás udělá člověka
Báseň napůl
Když prázdno polyká
rozbíjejí se sklenice
Když tmy je až po krk
vyjde denice
Pocta paní Buškové z Velhartic
Od lýtek šplhej ke stehnům
vinice začne hojné víno rodit
jež trpké zdá se sice
Ty přichyl k němu ret a pyj
a neodtrhneš více
Slavnosti žízně
Kudy kudy kudy cestička
z vinného těstíčka
kudy kudy kudy cestička
z vinného těsta
Vinné keře
tlačí se na dveře
hrozen na okno ťuká
bobule po bobuli puká
Stesk prázdného sudu
po osudu plném sudů
po suchých žíznících rtech
Stesk orosených rtů
po samumu
Vína Znovína jsou vinna
že mi v hlavě hřímá
Blesk za bleskem
s karmínovým zábleskem
bijí do hromosvodu
toho kdo pije vodu
Voda střílí slepými
víno ostrými
Zavřete mě z trestu
do sklepa do arestu
a nechte zarůst cestu
Frankovko jsi můj osud
osud jejž neznal jsem dosud
Vyplň se ó sude!
STANISLAV ZEMAN
Z deníku stárnoucího muže
Byla jsi věštkyní
v bílém závoji vinohradu
Vysoko nad námi kroužil havran
tvého proroctví
Kdo by ale uvěřil
tenkrát o svatém Martinu
rosičce mladého vína
Do roka a do dne
na rtech starého muže
EVA FRANTINOVÁ
xxx
Rulandské šedé
kdekoho svede
xxx
K deci tramínu
bez obav se přivinu
xxx
Žízeň je peklo
Chardonnay je ráj
xxx
Dnes mám pifku
na bzeneckou lipku!
xxx
Modrou oponu spouští vinice
pak přijde děkovačka – sklenice
JAROSLAV HOLOUBEK
Vinice v Podyjí
Na počátku bylo slovo, ale ještě předtím obraz.
Vracím se na vinice v Podyjí,
můj sen se kolem tvého těla ovíjí.
A je to tak –
chvílemi člověk, chvílemi pták.
Zas letím od hraběnky z Hardeggu
do Hnanic,
pěchota v bunkrech podřimuje, boj ještě nezačal.
Nikde nic.
Nad Šobes stoupá dým,
musíš tu někde být, to dobře vím.
Uprostřed knížecího hradu
nad rotundou svaté Kateřiny
zvedám bradu
a mávám holubími křídly.
Nad vítězným obloukem mi zpívá dvanáct andělů.
Před louckým klášterem
pohlédni vzhůru do zářících hvězd,
tvé dlouhé vlasy poletují
nad kolejemi nekonečných cest
a až nás nezřízený život vysaje,
odvedou nás do ráje.
Jsem holub z Vysočiny,
napůl moravský a napůl český,
na faře v Příměticích už pochytali všechny blesky
a tak jsem přistál v Šatově u božích muk.
Je ze mě zase kluk.
Jizvy se zavírají a probouzí se den
spory se sotva smíří,
náznaky odpouštění víří
a utíkají ven.
Uprostřed trýzně
plameny nehasnoucí žízně.
Věštím ze dna láhve,
frankovka v žilách koluje,
krev vytlačuje tíseň
a náhle –
po další sklence vína
zdáš se mi jiná,
jak nevyslovitelná píseň.
Vracím se na vinice v Podyjí,
kde se náš příběh odvíjí.
Litoměřické vinobraní
Už zase ztrácím rozum
a zajíkám se rosou lásky,
jsem na dně,
hvězdy jsou rozpuštěné vlásky,
od Radobýlu tma už vadne.
Je slyšet píseň ranní,
začíná vinobraní.
Na špičce nože
tančí křišťálová sklenka,
stát hrdlem dolů ji už nevábí.
Ó dobrý bože,
dej, ať je žízeň tenká,
jak košilenka z hedvábí.
Od dveří k dveřím
spaluje nás touha,
mé oči v tvých.
Nad propastí se chvějí Ikarova křídla.
Vzlétáme, ale ouha!
Z ďáblova sídla
ten zlomyslný smích.
Vcházíme do zrcadla
jsme to my, se srdcem od klína k límci.
In vino veritas,
veritas vincit.
JIŘÍ ŽÁČEK
Ona
Ztepilá, oblá, plná žáru,
svůdná jak dívky na bulváru,
múza mých nočních inspirací,
která mi mládí štědře vrací,
až se mi duše v těle vzpíná –
opojná,
božská
láhev vína.
Co kdo pije
Soused Ulčák pije burčák,
přítel Vašák pije Vlašák,
Pepan Klečka Vavřinečka,
Honza Kolár Pinot noir,
Hugo Taussig zvaný rebe
preferuje Zweigeltrebe,
Ferda Bimbas, špatný chlap,
chlastá Chateau-neuf-du-Pape.
A já, žíznivý jak děcko,
piju lautr všecko.
Holduj vínu!
Připadáš si jak auťák bez benzínu,
jak zvadlý terminátor po termínu?
Holduj vínu!
Chceš vymést z duše všechen hnus a špínu
a vysvobodit smysly z naftalínu?
Holduj vínu!
Chceš líbat Evu, Kláru, Evelínu
a stát se klíčníkem všech dívčích klínů?
Holduj vínu!
Chceš hníst své myšlenky jak sochař hlínu
a z fantazie mít svou trampolínu?
Holduj vínu!
Chceš roztančit své srdce jako tamburínu,
přeletět Moře zoufalství a splínu?
Když máš po všem v ústech pachuť blínu,
holduj vínu!