IVA KLINDEROVÁ

Sbohem a šáteček… Pod tímto názvem se mi před měsícem dostal do ruky sborník básní šestadvaceti českých básníků, který vydalo v říjnu letošního roku hanojské nakladatelství The Gioi. Bylo to ve dnech, kdy Duong Tat Tu, vietnamský bohemista, jenž celý svůj život zasvětil překladům české prózy a poezie do vietnamštiny, dovršil 80 let.

Mnohým lidem v České republice není jeho jméno neznámé. Do Prahy Duong Tat Tu přijel v polovině 50. let ve svých dvaceti letech s první skupinou vietnamských studentů. Jeho snem sice byla optika, ale shodou okolností vystudoval na Filologické fakultě UK bohemistiku. Nikdy toho nelitoval, naopak „čeština mi přímo učarovala, i když je pro nás Vietnamce těžká“, nejednou přiznal. Za téma své diplomové práce si zvolil dílo Jiřího Wolkera. Později se dokázal vypořádat i s jazykem 17. století, když pracoval na výběru z pedagogických a literárních prací J. A. Komenského, který vyšel roku 1991 v Hanoji pod názvem Ráj srdce.

Ještě před ukončením studia, hned poté, co v Hanoji roku 1960 vyšel ve vietnamštině Ho Či Minův Deník z vězení, psaný v letech 1942-1943 klasickou čínštinou, se Duong Tat Tu pustil do doslovného překladu veršů do češtiny. Přebásnění se ochotně ujal básník Jan Noha, verše vycházely v Tvorbě, Květech, Rudém právu, Literárních novinách a v Novém Orientu.

Po absolutoriu v roce 1961 se Duong Tat Tu vrátil do Vietnamu. Vystřídal několik zaměstnání, po roce 1992 působil střídavě jako tlumočník a překladatel v Hanoji a v Praze. Při zaměstnání se dále věnoval bohemistice, překládal a publikoval.

O překladatelích krásné literatury se říká, že jsou „staviteli mostů“. Překladatelů je přitom ve světě poměrně hodně, ovšem skutečně kvalitních již daleko méně. Zejména z vietnamštiny, která je v mnoha ohledech pro Evropana těžká a tudíž na překlad mnohem náročnější než kterýkoli jiný evropský jazyk. Totéž platío překladech z češtiny do vietnamštiny. Navíc je všude ve světě práce překladatelů nedostatečně finančně hodnocena. Stejně jsou na tom i vietnamští překladatelé, již se překladatelské práci mohou věnovat výhradně na úkor svého volného času.

Přesto již celá desetiletí ve Vietnamu vycházejí knižně překlady českých a slovenských básníků a prozaiků.

Českou literaturu pokládá Duong Tat Tu za skvost evropské kultury, zejména pak Praha je podle něj pro okolní svět nevyčerpatelnou inspirací. Při výběru děl českých autorů k překladu do vietnamštiny postupoval chronologicky. J. A. Komenský, K. J. Erben, Božena Němcová, Jan Neruda, Franz Kafka, Jaroslav Hašek, Josef Nesvadba… S velkou láskou a s cílem seznámit vietnamské čtenáře s krásou českého venkova a lidové slovesnosti přeložil se svou dcerou, paní Duong Thi Chau Lan, České pověsti a pohádky a před dvěma lety vydali Pražské pověstiodVáclava Cibuly, s ilustracemi Cyrila Boudy.

Obrovskému zájmu se ve Vietnamu těšila Fučíkova Reportáž psaná oprátce, jež vyšla dokonce sedmkrát. Dříve, než se jejího překladu ujal první vietnamský bohemista, byla přeložena z čínštiny a francouzštiny. V roce 1975 dosáhlo její vydání 15 000 výtisků.

Lidé ve Vietnamu zejména obdivují českou poezii, a tak není divu, že významné místo mezi Duong Tat Tuovými překlady zaujímá tvorba českých básníků 20. století, které vietnamští čtenáři uvítali s neobyčejným nadšením a jimž se od literární kritiky dostalo vysokého ohodnocení. Nutno zmínit především Duong Tat Tuovy překlady Z poezie Vítězslava Nezvala, vybrané básně a vzpomínky Jaroslava Seiferta Býti básníkem a výbor z české poezie 20. století nazvaný Hříšné město, který vietnamští čtenáři uvítali s neobyčejným zájmem a nadšením a jemuž se od literární kritiky dostalo vysokého ohodnocení.

A letos se vietnamští milovníci české poezie dočkali více než stovky básní šestadvaceti českých autorů, které pro sborník Sbohem a šáteček vybral a přeložil. Jak již bylo uvedeno, sborník nese název všem dobře známé básně Vítězslava Nezvala, jejíž text je rovněž otištěn na zadní straně přebalu sborníku. Ve Vietnamu báseň vyšla poprvé před mnoha lety v překladu básníka Te Hanhe, pro tento sborník byla upravena v souladu s originálem. (Nedávno mi Tu líčil svůj zážitek během cesty dálkovým autobusem. Mladí spolucestující si krátili dlouhý čas vyprávěním anekdot a recitováním básní. Pojednou zpozorněl, neboť deklamovali Nezvalovy básně Sbohem a šáteček a Sloky o Praze!)

V předmluvě k Hříšnému městusoučasný vietnamský básník Tran Dang Khoa napsal: „Překládat literaturu je nesmírně těžké. A poezii ještě těžší. Překladatel by měl dokonale ovládat jak cizí, tak mateřský jazyk, navíc by měl mít i básnické nadání. Jedině tak se jeho překlad stává skutečnou poezií.“ A samotného Duong Tat Tua hodnotí slovy: „Je to talentovaný překladatel…Má cit pro poezii, dává do překladu veškerý svůj um, z jeho překladů vyvěrá láska k české zemi, k její poezii… Lituji, že neumím česky, abych si mohl vychutnat verše i v originále a pochopil, kolik úsilí Duong Tat Tu musel vynaložit, aby se vypořádal se všemi úskalími překladu.“

Literární kritika všeobecně vysoce hodnotí Duong Tat Tuovy překlady, jimiž lidem ve Vietnamu „odhalil úžasnou pokladnici české lidové poezie, za což mu náleží dík“.

Zdá se, že u nás je záslužná práce bohemisty Duong Tat Tua nedoceňována. Mnohdy jsou udíleny ceny za jeden dva počiny, ale na lidi, kteří celý život s láskou propagují českou literaturu a snaží se čtenáře ve své zemi seznámit s krásou české duše, tak trochu zapomínáme. Až v posledních letech se tomuto vietnamskému bohemistovi, vynikajícímu překladateli a velikému příteli České republiky, již pokládá za svůj druhý domov, kam se rád vrací, dostalo pocty. V roce 2009 mu byla udělena cena Premia Bohemica a u příležitosti 95. výročí vzniku samostatného československého státu obdržel Pamětní list Senátu PČR.

Cenu Premia Bohemica za Duong Tat Tua převzala jeho dcera. Tehdy Tu vyslovil přání, aby žil ještě tak dlouho, aby stihl dokončit a vydat všechny rozdělané překlady.

Děkuji mu za veškerou jeho záslužnou práci i za naše celoživotní přátelství. Přeji mu pevné zdraví, aby se mu jeho přání splnilo, a vietnamským čtenářům přeji nad jeho překlady české literatury hodně krásných zážitků.