JIŘÍ PISKÁČEK

Myslím, že není třeba blíže představovat pana režiséra Zdeňka Trošku. Je také pravdou, že jeho tvorba je velikou částí národa přijímána s nadšením, u části jsou patrné rozpaky, což jim nikdo nebere! Jedno je však jisté, Troškovy filmy se stále hrají v televizi a lidé je sledují. Proč? Tyto filmy jsou nádherně profesionálně udělané a zobrazují život v optimistické formě, se všemi starostmi a radostmi, byť s tradiční uměleckou nadsázkou. Některé jeho filmové hlášky doslova zlidověly, například debata mezi Škopkovou a Škopkem.„Co pořád vidíš na tom chlastu?“ říká Škopková a Škopek kontruje: „Já ti to řeknu a ty začneš chlastat taky.“ Nebo slavná úvodní scéna celé trilogie: „Nezastavujem, ale já vám to trošku přibrzdím.“ K větě „Jsem malej, ale šikovnej“ není vůbec co dodávat.

Jeho filmy obsahují klasický jemný český humor, který je našemu národu velmi blízký, nemluvě už o plenéru českých vesnic a nádherně zobrazené přírodě. Nebojí se však i přitvrdit, viz legendární filmová rvačka na konci filmu Seno, slunce a pár facek.

Speciální kapitolou jsou Troškovy pohádky. Dovolím si jmenovat například Princeznu ze mlejna, Z pekla štěstí či Čertovu nevěstu. Nesmím zapomenout ani na princeznu Jasněnku. Čím jsou tyto pohádky kouzelné? Vystupují v nich nadpřirozené bytosti, které si spojujeme s něčím hrozným a zákeřným, ale Troškovy „příšerky“ jsou kouzelné, naopak veškeré zlo představují bytosti lidské. Proto milujeme čertíky, vodníky, draky a další pohádkové bytosti a držíme jim palce v boji se zlými hrabaty, knížátky a králi a různými Dorami, neboť podobné známe i ze skutečného světa.

Myslím si, že v Troškových filmech hrají herci s nadšením, a jsou to páni herci! Nechci na nikoho zapomenout, ale jmenuji paní Růžičkovou, Lucii Bílou, Kretschmerovou, pány Kikinčuka, Kopřivu, Lábuse, Vydru a ovšem i mistra Gotta v roli strašlivého pána pekel. Jako „šéf“, jak jej oslovovali podřízení čerti, byl klasickou ukázkou poetičnosti a smyslu pro dobro všech Troškových pekelníků a nadpřirozených bytostí.

Jsem člen FITESu, filmové a televizní akademie. Účastním se řady filmových festivalů po celé naší zemi. Při vyhlašování nejlepších filmů jeden z režisérů smutně prohlásil: „Za měsíc mně přišlo do kin na můj film 2000 lidí, na film jednoho režiséra jich za stejnou dobu přišlo čtvrt milionu.“ Je jasné, o kterém ze svých kolegů mluvil. Můj osobní dojem je, že filmy by se měly dělat pro lidi, považuji film za klasické lidové umění, čímž filmovou tvorbu nikterak neznevažuji. Ostatně to pravil velký klasik – Stanislavskij: „Film má býti pro lidi!“

Filmy, které získávají ceny na různých festivalech, jsou určitě velmi dobře profesionálně vyhotovené, leč bohužel lidé na ně moc nechodí. Kdo zná dnes oceněné české filmy z doby před několika léty, musel by hodně vzpomínat! Z filmů pana Trošky stačí říci jen jména postav a už víme, na čem jsme.

Na závěr mně dovolte poblahopřát panu Troškovi k Ceně Unie českých spisovatelů. Myslím, že cena je v dobrých rukou. Můj kamarád Míra mi navrhl krásný závěr tohoto pojednání: „Všeho trošku, jen Trošky hodně!“