MILAN BLAHYNKA

Doctores očního lékařství mi doporučují omezit čtení z monitoru na minimum, a tak mi jistě uniká mnoho, co nedospělo do klasické podoby knížky, ale když jde o stránky s minimem textu, jak je tomu u básníků a aforistů, kteří šetří slovy, občas neodolám a nešetřím buď oči, nebo na barvě své tiskárničky.

A to je případ elektronické knížky epigramů NETUCTOVÉ MYŠLENKY NEJSOU SMETÍ (kéž zbůhdarma žádným komínem nevyletí), do níž Bohumír Kolář vepsal své rozčarování a znechucení z naší polistopadové i dnešní politiky a politiků celostátních i místních, z takzvaných elit, médií, podvodů a lží. Vládne ironií: „Neštěstí pro naše vrstvy horní / je fakt, že občané nejsou vzorní… / Kdyby byli a sami se postarali o sebe, / měli by ti nahoře všecko pro sebe.“ Čtyřverší o krásné české zemi, našem domově, má ostny hned dva: „Ptejme se Čechů, co pro ni každý udělá“, a také: „Země je sice naše, ale v ní už nic…“

Kolář má dar přesného pojmenování: nikomu se nepodařilo zastavit tok miliard za kopečky od dob, „kdy jsme spadli do sametové léčky“.

Kolářova elektronická knížka má spanilou grafickou úpravu (Laco Švec) a každý z jejích dvanácti oddílů (O médiích, O prezidentech, Z Česka, Napříč ze škol atd.) uvádí barevná fotografie jiného komínu; série komínů a střech, z nichž komíny ční, volně korespondující s podtitulem knížky, je pozoruhodné dílko z aparátu a ateliéru Luďka Peřiny.

Bohumír Kolář, který jako moderátor literárních besed nad novinkami české literatury osvědčuje mimořádnou schopnost vyhmátnout a vyzdvihnout slovesné hodnoty, zřejmě má vytříbený smysl i pro hodnoty výtvarné a nalézá si pro své knížky vynikající fotografy, kreslíře a malíře. Olomouc si může k takové osobnosti jen blahopřát.