IVANA BLAHUTOVÁ, MICHAEL DOUBEK

Doslov k Almanachu Kmene 2015 Od války k válce

Historie lidstva od počátku kráčí po kruté cestě od války k válce. Na naší planetě snad ještě nikdy nezavládl celosvětový mír. Po nejkrvavějším konfliktu v dějinách bylo Evropě dopřáno prožít více než čtyři desítky let v relativním klidu, byť v podmínkách války studené. S pádem bipolárního systému se však nebezpečí horké války opět přiblížilo i k našim domovům – připomeňme si například občanskou válku na Balkáně a bombardování Jugoslávie. A právě nyní nám válka znovu začíná neurvale bušit přímo na dveře.

A přece ještě zcela nedávno se válka mnohým jevila jako něco vzdáleného v čase, či přinejmenším v prostoru; jako něco, co se nás vůbec netýká. Jako pouhá hra na válku. Na válku proti terorismu, na válku na obranu demokracie a „našich“ hodnot. Alespoň z televizních obrazovek a počítačových monitorů může někomu vše připadat jako hra. Leč pozor, ona to hra není. Válka k nám míří. Je kolem nás. Už ji vidíme, vidíme ji v očích lidí, kteří prchají do Evropy z míst, kam jsme i my pomáhali válku zasít. Těch očí se bojíme. Raději se do nich nedíváme. Na našich silnicích proto nevítáme uprchlíky, nýbrž americké dragouny. Ale nejdou uprchlíci s dragouny ruku v ruce? – Hrajeme si na Napoleony a lidských tváří miliony jsou pro nás pouhou odnoží, napsal Puškin v Evženu Oněginovi. Asi už Oněgina nečteme, Oněgin byl totiž Rusák.

Rusáci, Amíci, Čecháčci, skopčáci, nácci, bolševici, cigoši, negři, židáci, arabáci, muslové… Jen pár příkladů nálepkování v běžné soukromé, ba i veřejné komunikaci naší doby. Jen trocha munice z arzenálu permanentně probíhající války slov. – Co to čtete princi? ptá se Polonius Hamleta v 2. dějství. – Slova, slova, slova, odpoví Hamlet a v 3. dějství pak Polonia pod falešnou záminkou „omylem“ probodne.

Slova, slova, slova… Jakou mají moc? V každodenní masmediální kanonádě či na sociálních sítích obrovskou. Leč co slova tiše čekající v knize beletrie a osaměle čtená v tichu pokoje…? Má krásná literatura vůbec nějakou sílu, může změnit něco k lepšímu, může zabránit něčemu zlému, natož tomu nejhoršímu? Zvláště dnes, kdy literárnímu mainstreamu vévodí komerční zábava a brak?

Vždyť co bylo napsáno a přečteno knih odhalujících bestialitu a obludnost válek, a přesto zbraně nikdy nepřestaly řinčet a zabíjet. – Inter arma silent Musae. A přece tolik autorů nevzdalo tento nerovný zápas a navzdory všemu dál bilo na poplach.

Ano, válka se k nám opět blíží – jako by se vracela v hrozivém dějinném kruhu. Vloni si svět připomínal 100. výročí vypuknutí první světové války a letos 70. výročí konce druhé světové války. Památka milionů a milionů mrtvých však nezabránila tomu, aby se mnohé pietní akce a slavnosti nestaly arénou nové, zatím „pouze“ studené války. A ve světě, včetně historicky nejzkoušenější a nejzkušenější Evropy, zatím dál prudce nabírají na obrátkách války slovní a války ekonomické, násobí se vojenské manévry a bují vojenské rozpočty, rozmáhají se ozbrojené konflikty, jež hrozí přerůst v apokalyptické globální střetnutí. Je lidstvo i v jaderném věku nepoučitelné a chystá se spáchat sebevraždu? Jsou vládcové Impéria šílení, nebo snad už ani nežijí na naší zeměkouli?

Je opět nejvyšší čas bít na poplach! Svůj varovný hlas připojují také autoři našeho povídkového sborníku, který je prvním počinem letos vzniklého Nakladatelství Kmen.

Sborník nese „staronový“ název Almanach Kmene. Titul „Kmen“ provází českou literaturu od 20. let 20. století, kdy začal vycházet měsíčník pro moderní literaturu Kmen. Almanachy Kmene vydával ve 30. a 40. letech 20. století Klub moderních nakladatelů Kmen. A právě na tyto almanachy se pokoušíme navázat, i když jsme si vědomi, že k jejich přispěvatelům náleželi ti nejlepší čeští literáti své doby, jimž je obtížné konkurovat. Za všechny uveďme některá jména pořadatelů tehdejších almanachů: Josef Čapek, Jaroslav Seifert, František Halas, Kamil Bednář.

Téma Almanachu Kmene 2015 vyjádřené široce pojatým podtitulem Od války k válce se v užším smyslu vztahuje jednak k 70. výročí konce 2. světové války, jednak k vrcholícímu jubilejnímu napoleonskému desetiletí čili k výročím napoleonských bitev z let 1805 až 1815.

Tvůrci byli vyzváni, aby s uvedeným tématem nakládali naprosto volně a pracovali s ním podle libosti v užším nebo širším významu, a to v nejrůznějších povídkových žánrech. Zeitgeist však v tomto případě zapůsobil natolik sugestivně, že šestice z osmi nově napsaných povídek tak či onak zachycuje alarmující obraz naší nebezpečné současnosti směřující k brzké válečné katastrofě.

Vedle českých autorů (Ivana Blahutová, Jaroslav Čejka, Michael Doubek, Ivo Fencl, Václav Franc, Eva Frantinová, Petr Žantovský) byly do sborníku vybrány rovněž dvě povídky zahraničních klasiků: amerického spisovatele Williama Deana Howellse a ruského spisovatele Alexandra Kuprina. Oba texty vycházejí v českém překladu poprvé. A právě tyto povídky symbolicky zastupují dvě země, Spojené státy a Rusko, jež jsou dnes stavěny do vzájemného protikladu a jež se stávají protagonisty nového studeného válečného konfliktu.

Vzhledem k naznačené tematické šířce a žánrové různorodosti se pořadatelka almanachu rozhodla poskládat všech deset příspěvků do jednoho celku na základě kombinace vícera hledisek: podle kritéria žánrového, tj. od satiry a humoru k povídkám vážného rázu; podle kritéria časového – pojatého jako pohyb v kruhu, tj. od současnosti svázané s výstražnou predikcí… k historické minulosti… a znovu zpět k současnosti a vizi nadcházející zkázy. Dalším kritériem, které se naskytlo, byla výraznost hlavních ženských postav v několika povídkách (počínajíc Hermínou přes Lermu v povídce Hrůza se musí hromadit až k EditěMarkytánce), což umožnilo konfrontovat různé pohledy na válku. A konečně svou roli sehrálo, byť ne absolutně, i kritérium kvantitativní, tj. řazení textů od kratších k delším.

Úvodní satirická povídka Václava France Rozhovor s pamětníkem je svérázným „epilogickým“ prologem, v němž srůstá válečná minulost s přítomností a krvavou budoucností. Navazuje satira Jaroslava Čejky Tajná válka Josefa K. – vypravěčův sen anticipuje situaci, která navzdory humorné nadsázce a zdánlivé absurdnosti má svůj reálný předobraz v nynější občanské válce na Ukrajině. K témuž satirickému žánru náleží i následující povídka Alexandra Kuprina Napoleonův stín, jež je zároveň prvním příspěvkem připomínajícím napoleonská jubilea. Poslední z humoristicky laděných prací představuje soubor drobných vzpomínkových próz Evy Frantinové Hermína, které se letmo dotýkají i druhého tématu – výročí konce druhé světové války. Svým zakončením však tento text mění dosavadní atmosféru almanachu a nastoluje vážný tón. Následující (druhá) historická povídka Václava France Neškodný podivín vypráví tragickou epizodu z období protektorátu, založenou na skutečných událostech. Ze stejné protektorátní minulosti čerpá mysteriózní povídka Iva Fencla Hrůza se musí hromadit, vrcholící pochmurným proroctvím naší blízké budoucnosti. Fencl uvádí na scénu další z působivých hlavních ženských postav – Lermu. Jako její protiklad pak vyznívá Edita ze stejnojmenné povídky Williama Deana Howellse. Děj se sice odehrává za španělsko-americké války v roce 1898, ale v symbolické rovině jde o stále platný příběh mimo čas a prostor. Coby poslední z hlavních ženských charakterů nastupuje Markytánka ze stejnojmenné fantaskní povídky Michaela Doubka, jež obratně slučuje téma napoleonské s naší bezprostřední přítomností. Kritický pohled na riskantní adoraci militarismu jako by zde dováděl do důsledků slavnou studii Neila Postmana Ubavit se k smrti. Také povídka Ivany Blahutové Bubnování staví na prolínání napoleonské minulosti s aktuální současností a blízkou budoucností. Příběh lze číst ve dvou kódech: v realistickém nebo ve fantaskním; hlavně však vyžaduje od čtenáře, aby si všímal znepokojivých signálů, které hlavní postava už dávno ignoruje, protože se staly příliš běžnou součástí každodenního života. Almanach uzavírá orwellovská povídka Petra Žantovského Nouzový východ. Psychologická sebereflexe muže, jenž se odmítne zúčastnit nesmyslného válčení a zvolí raději dezerci. Válka si ale i od něj vybírá svou daň. Nutnost skrývat se spolu s morální kontroverzí jeho postavení ho duševně devastují a zbavují naděje do budoucnosti.

Nejenom ztráta naděje do budoucnosti, nýbrž ztráta naděje na jakoukoli budoucnost, to je přesně to, oč nás hrozí připravit dnešní hazardní harašení zbraněmi. Ztráta naděje, která by postihla nikoli tisíce a miliony jedinců, leč tentokrát definitivně celé lidstvo. Ačkoli povídky našeho almanachu nevyprávějí o naději, svým naléhavým varováním se snaží naději člověčenstva na mírovou budoucnost bránit.

 

 

Od války k válce – to je podtitul povídkového sborníku, který je prvním počinem letos vzniklého Nakladatelství Kmen.

Sborník nese „staronový“ název Almanach Kmene. Titul „Kmen“ provází českou literaturu od 20. let 20. století, kdy začal vycházet měsíčník pro moderní literaturu Kmen. Almanachy Kmene vydával ve 30. a 40. letech 20. století Klub moderních nakladatelů Kmen. Za všechny uveďme některá jména pořadatelů tehdejších almanachů: Josef Čapek, Jaroslav Seifert, František Halas, Kamil Bednář. A právě na tyto almanachy dnes nakladatelé chtějí navázat

Téma Almanachu Kmene 2015 vyjádřené široce pojatým podtitulem Od války k válce se v užším smyslu vztahuje jednak k 70. výročí konce 2. světové války, jednak k vrcholícímu jubilejnímu napoleonskému desetiletí čili k výročím napoleonských bitev z let 1805 až 1815.

Tvůrci byli vyzváni, aby s uvedeným tématem nakládali naprosto volně a pracovali s ním podle libosti v užším nebo širším významu, a to v nejrůznějších povídkových žánrech. Zeitgeist však v tomto případě zapůsobil natolik sugestivně, že šestice z osmi nově napsaných povídek tak či onak zachycuje alarmující obraz naší nebezpečné současnosti směřující k brzké válečné katastrofě.

Vedle českých autorů (Ivana Blahutová, Jaroslav Čejka, Michael Doubek, Ivo Fencl, Václav Franc, Eva Frantinová, Petr Žantovský) byly do sborníku vybrány rovněž dvě povídky zahraničních klasiků: amerického spisovatele Williama Deana Howellse a ruského spisovatele Alexandra Kuprina. Oba texty vycházejí v českém překladu poprvé.