EVA NOVÁKOVÁ

Pod tlakem milovat

Pod tlakem, pod kontrolou

v náletu hněvu spálená,

na popel, v prach.

Vzdálená pochopení.

Prach jsem,

z prachu povstanu.

Miluješ mě, bolestně

na tom nic se nezmění,

Zřejmě je nám souzeno

nést lásky tíhu, lásky břemeno.

Milosrdenství

Obdivuji milosrdenství,

které odpouští

pro nedostatek empatie

špatným herečkám.

Obdivuji milosrdenství,

silných paží a dlouhých prstů,

které se snaží,

aby mu bylo odpuštěno.

Obdivuji milosrdenství,

které přiznává

spletitost ženy.

Z úst do úst šeptá:

Už budu, už budu.

Hraná

Tvá malá holčička, hračka na hraní

obehraná ve hře, v životě

ve vztahu bez vztahů,

hrací kostka, figurka na tahu

z něhož nelze vystřízlivět

i když tu nejsi, kde jsi?

Odmítá, co odmítnou nelze.

Odmítá již odmítnuté

promítání, biograf

promítaný na tělo

hrací desky,

štukované hormony

splašených v záblesku,

odlesku rozmazaných zorniček.

Od výhry dělí jen kousíček,

jedno hrací pole,

jednou jsi nahoře a jednou dole.

Prudérní

Lásko, proč jsi tak prudérní?

Oba jsme sami

bez závazků,

nikomu nevěrní.

Účtů neskládej.

Pusť mě k sobě blíž,

milujme se,

jako už tolikrát.

Nezamykej spíž,

když je plná.

Jsi jako vlna,

co mě u kořene škrtí.