EVA NOVÁKOVÁ
Pod tlakem milovat
Pod tlakem, pod kontrolou
v náletu hněvu spálená,
na popel, v prach.
Vzdálená pochopení.
Prach jsem,
z prachu povstanu.
Miluješ mě, bolestně
na tom nic se nezmění,
Zřejmě je nám souzeno
nést lásky tíhu, lásky břemeno.
Milosrdenství
Obdivuji milosrdenství,
které odpouští
pro nedostatek empatie
špatným herečkám.
Obdivuji milosrdenství,
silných paží a dlouhých prstů,
které se snaží,
aby mu bylo odpuštěno.
Obdivuji milosrdenství,
které přiznává
spletitost ženy.
Z úst do úst šeptá:
Už budu, už budu.
Hraná
Tvá malá holčička, hračka na hraní
obehraná ve hře, v životě
ve vztahu bez vztahů,
hrací kostka, figurka na tahu
z něhož nelze vystřízlivět
i když tu nejsi, kde jsi?
Odmítá, co odmítnou nelze.
Odmítá již odmítnuté
promítání, biograf
promítaný na tělo
hrací desky,
štukované hormony
splašených v záblesku,
odlesku rozmazaných zorniček.
Od výhry dělí jen kousíček,
jedno hrací pole,
jednou jsi nahoře a jednou dole.
Prudérní
Lásko, proč jsi tak prudérní?
Oba jsme sami
bez závazků,
nikomu nevěrní.
Účtů neskládej.
Pusť mě k sobě blíž,
milujme se,
jako už tolikrát.
Nezamykej spíž,
když je plná.
Jsi jako vlna,
co mě u kořene škrtí.