FRANTIŠEK UHER

Proradné dny po volbách

Parodie demokracie. Kabaretní klání. Tmáři s úlisnou tváří. Vítězové zahnaní do kouta, poražení s vavřínovými věnci. Jurodivý tanec za tancem. Bobtná arogance moci. Smetí, smetí, smetí. A bezpočet bezmocných obětí.

Hanebnost

Prostopášní, hamižní, úlisní. Haní husitské tradice, nejsvětější období v dějinách národa. Jaká shoda! Dožadují se toho, čeho se kdysi zmocnili násilím. Upalováním, vyháněním, nesnášenlivostí, farizejstvím. Díky pokryteckým řečem. Především však mečem. Pod rouškou svaté ušlechtilosti – pěstí!

Tragédie jalovosti

Pokud jde o řeky: Až do odvolání je nepřípustný jakýkoli neschválený průtok vody v obou směrech. Nesmí ani přes brody. Břehy budou postupně odstraněny, koryta zasypána, proudy rozmělněny. Na přání Bruselu platí rozhodnutí na celém území Čech, Moravy a Slezska. Na adresu neposlušných, plných zbytečného vzdoru, připojena nesmyslná výhružná výtka. Senilní breptal si potěšeně slintá na motýlka.

Ohrada

Další zrada. Další ohrada. Není známo pro koho. Jde jeden hlas: Pro nás!

Všední den

Vánice. Světla málo. Vyhřátá světnice. Kocour přede vedle dveří. Prázdno u přeslice, nedere se peří. Pochopitelně, již uondán je rok. Přemrštěné nároky nejsou na místě. Pán na obrazovce láteří. Nevadí. Televizi stejně nikdo nevěří.

Malá domů aneb kdo kolik komu

Až příště vstoupíme na hřiště, kde už nikdo nehraje, hned zkraje poznáme, že jsme vyloučeni ze hry. Kdepak střelba na branku! Pletka střídá pletku. Ti u banku neradi vidí svědky, kteří jim hledí do karet. Nečekejme žádný balet, žádnou selanku. Spíš zběsilý nálet stupidní moci, nenápadně zaminovaná údolí, pokoutně rozebrané lukrativní parcely, definitivní přeorání přisvojeného hřiště. Po okolí smutek ziskuchtivě pokácených stromů. Ze hřiště žírné pole, na němž vybírají tučné vstupné. To aby příště někdo nechtěl přejít napříč, nepřinesl vlastní míč, neukázal prstem na úplatné rozhodčí, na záměry šelem. Aby nevaroval před těmi, kteří znají jen malou domů.