MAREK ŘEZANKA

Ve druhé polovině ledna odešli dva lidé, kteří se sice rekrutovali z odlišných názorových pólů, přesto však podle mne měli řadu společných rysů. Mluvím jednak o Martinu Houskovi, milovníku dobré literatury, inteligentního humoru, vína a žen – a jednak o Miloslavu Ransdorfovi, sečtělém historikovi a filozofovi.

Dodnes vidím rozesmátou tvář Martina Housky, stále se dobře bavícího a popichujícího. Slyším, jak říká: „Znáte Chandlera? Ale ne toho s Marlowem, toho, co napsal mnohem lepší knihu než Goethe. Kdepak nějaká Markétka, tady je hledání smyslu života…“ Martin Houska kromě toho, že všechny okolo bavil a rozdával dobrou náladu, udivoval svými vědomostmi. Je též autorem několika divadelních her, například hry Kolumbovo značně nakřáplé vejce.

Miloslava Ransdorfa mám v paměti uloženého jako člověka vzdělaného, hledajícího, který má svůj specifický smysl pro humor. Který umí argumentovat, ale bohužel je utlučen mainstreamovými nálepkami. Je pro mě jakýmsi Švejkem domácí politické scény – myšleno v dobrém slova smyslu, neboť tak nastavuje zrcadlo hlouposti a omezenosti kolem sebe.

J. H. Vitvar z Respektu neměl po oznámení jeho skonu nic lepšího na práci, než že na sociální síti Twitter zvolal: „Mrtvý komunista, dobrý komunista.“

Přepadá mě takový divný pocit zmaru. Ransdorf byl velmi vzdělaný a kultivovaný člověk, ale kdekdo do něho kopal kvůli jeho vzhledu a tvaru jeho úst. Korektnost se v jeho případě jaksi nenosila. Byl zesměšňován, aniž mu bylo nasloucháno. Zasloužil by si trochu důstojný nekrolog, a ne jen další vlnu pokryteckého pohrdání.

S hrůzou jsem zaregistroval, že se člověk působící v médiích na jeho adresu vyjádřil tak, že pro to znám jediný výstižný termín: chucpe. Takovou absencí respektu k jinému člověku by se novinář vyznačovat neměl. Hrubě tím poškozuje svou pověst i pověst plátku, do něhož přispívá. Čekal bych vlnu nevole a bojkot tohoto autora – i onoho plátku. (Následně se sice dotyčný omluvil, nic to však nemění na tom, že něco takového napsal a veřejně sdílel.)

Možná nám ani nedochází míra pokleslosti (ne)argumentace v našich zeměpisných délkách a šířkách. Jeden volá po rozemletí lidí do masokostní moučky či po omezení něčích práv, jiný zase s uspokojením konstatuje, že někdo zemřel – a netají se svou plošnou nenávistí. Toto má být hlas našeho „svědomí“? Ostatně, dosaďme si za slovo komunista slova jako žid, muslim, křesťan, levičák, pravičák, černoch, běloch, atp.

Oběma, Martinovi Houskovi i Miloslavu Ransdorfovi, přeji lehkou zem. Oni jsou již nad tíži hlouposti a omezenosti vezdejší povzneseni. Jejich přátelům a blízkým pak vyjadřuji upřímnou soustrast – a v případě pana Ransdorfa si přeji, aby pach tchořů a kvičení hyen k jeho nejbližším nedoléhalo či doléhalo co nejméně.

Pokud se společnost vysmívá politikovi pro jeho vzhled (zjevný druh šikany) a nezabývá se jeho sdělením, je něco s touto společností v nepořádku. Máme ve zvyku se klanět před těmi, kdož nás ohlupují prázdnými frázemi, do nichž balí své neznalosti. Pokud se setkáme s člověkem vzdělaným a argumentujícím, označíme ho nezřídka za hlupáka, jelikož mu nerozumíme – a mnohdy mu ani rozumět nechceme.