MARTIN VODŇANSKÝ

Všude slyším falešné tóny

všude zakopávám o „domnívám se“

leckdo říká své názory

loví je v bezedných zásuvkách…

Svět kolem je jako otevřená skříň

které chybí záda

každý může projít

každý se může zastavit

každý může hlásat

svoje nesmysly.

Kostel v Ústí

už je z toho leta nakřivo

jeho zvon neudává tón

a přesto denně

kolemjdoucí slyší

ozvěnu ve zdech obchoďáku

obklíčeni kulisami života

který jsme si vybrali

který nám stačí…

Je devět hodin večer

zmocňuje se mě absťák

několik hodin jsem neslyšel

žádného politologa

nutně potřebuji

aby mi objasnil

kdo jsou ti hodní a ti zlí

bez jeho mouder jsem naprosto ztracen

tak kdy už maskérka schová svůj pudr

a rejža vypustí na plac hodného strejdu

co umí blejt až to voní

jako v kompostéru

když do něho vysypeš čerstvě posekanou trávu

tu vůni nevymyslíš

prostě si přijde jen tak

beze slov…