DaW – DENISA JAŇOUROVÁ /D/ a JAN VALNÝ /W/
Au tumn mňau /DaW/
Dvojkolejně směřujeme do listnáčů
Čím dál barevnějších před opadem
Chvilky na básnění dnům a nocím
Čím dál obtížněji kradem
V zrychlující odstředivce pracovního trhu
Zranitelná siamčata z nešťastného vrhu…
Precary /W/
Neodlupuj se od svých snů
Stačí že ony se odlupují od tebe
Jak vyschlá borka
Na níž za úplňku usedají lišajové
Noc už se ohvězdila
Ale je to smutné
Jako zalévat olejem oheň
Co dávno vyhasnul
Jako když po šichtě procházíš
Vrátnicí robotárny
A ani báseň tě nenapadá
Ještě smutnější bude jí neprocházet
Na rozsypání /W/
Vrba je těhotná dávnými zpověďmi
Na rozsypání Listí jí opadalo
Chvěje se nahá a odchlupená
Ale službukonající porodník
Se ožral jako Fin
A tak to bude muset zvládnout
Jen s bábou babicí
Připrav si foťák
Můžeme /DaW/
A můžeme i více než se objímat
Více než mít než vlastnit
Můžem se vyzpívat
navzájem jedna druhou
volnější než ptáci
Prsem o prso trylkovat
jestli se tedy trefíš
Můžem se víc než pít než sát
Můžem se jako knihu psát
sebou samými
Můžem se nepokoušet nýbrž odevzdat
Můžeme BÝT
Můžeme MOCI
Opačná předávka /DaW/
Dnes se ti předcházím
jak přesmyknuté hodinky
Po zrušené ranní
náhle na odpolední povolán
Opačná předávka?
I tak to umíme
je-li potřebí
Dveře jsou zavřeny
přímo pancéřově
S dlaněmi na kamenech
v černi se starorůžovou
Zadní tváří křičet
vyřvávat
Dveře jsou zavřeny
Pro dnešní večer poslední
na dobrou noc
8. října /W/
Obě ruce mu usekli a uchovali je
Kvůli možnosti opakované kontroly
Otisků prstů
A ještě předtím s chladnoucím tělem
Vyfotografovali
Skupinu náhodných nezávislých svědků
Jeho „Bolivijský deník“ předali
Ke zkoumání grafologům
Zkouška DNA tenkrát v sedmašedesátém
Dosud nebyla
Ale o třicet let později
Po exhumaci z utajovaného hrobu
Ji provedli
Aby nikdo v širém světě nezapochyboval
Že Che Guevara je mrtev
S Petrem Hájkem se legitimně ptám:
Existoval vůbec Usáma bin Ládin…???
Souběžně /W/
Souběžně
Se čtyři oči klíží
Neněžně
Námi noční šichta víří
A venku úplněk
Sýrový talíř k básním prostřený
V hostině bez písmen
Nepočká linka
Jako by čemusi
Kdosi notovými klíči cinkal
Umíráček
Jednou jim spočítáš
Vše co jsme nenapsali
Protože nás
Do ukazatelů produktivity práce
Vplétali na obrace
Nešli jste k urnám /W/
Nešli jste k urnám
Až k defenestraci že půjdete?
Máte vy vůbec představu
Jak vás to potřísní
Až se to rozpleskne?!
Jaký to bude puch?!
Co všechno vyhřezne?!
Prožil jsem normalizaci i sametizaci
Ta druhá byla hnusnější a horší
Alespoň z mého dělnického pohledu
Do třetice už nechci Děkuji
Kašlete na to?
Ale mne průdušky trápívaly odmalička
K čemu se mnozí musí draze prokouřit
V temnotách Golgoty /W/
Dokud tě nahého nepřibijí na kříž
Není a nebude to ONO
Nebojte dočkáte se
Brzy
To bude srocení na Golgotě
Ta čumenda…!
Anebo vám to bude
Šuma zadek jedno…?!
V temnotách po zdech budu z kříže
Vlastní krví psát
Jediné slovo
HAVÍŘOV
Dostal jsem zadara
Tělesná námaha a čerstvý vzduch mne vyléčily
A tak si dnešní nekašlání vcelku užívám
Po vašem budiž
Nešli jste k urnám?
K defenestraci půjdete!
Jak učí morální teologie
Nejtěžším trestem za hřích
Bývá hřích sám
Interpelace (Kateřině Konečné) /W/
Dnes Kateřino interpeluji já Vás
Proč Vaše a má strana sobě láme vaz
Smilněním s Babišem? Co o tom zapíšem
– Vy já – do Knihy svědomí?
Dáme se dolomit? Či nás to restartuje?
Nežádám slovní průjem v odpověď
Jen hrstku jasných chlapských vět
A ty Vy – žena – umíte
Budoucnost ze snítek sněženek
Jste malovala v jaru A teď je podzim
Říjen Proměňte nás v skálu
O niž se vlny zaprodanstva roztříští
Nelze být v hledišti
Moci do tváře /W/
Dokud ještě můžeme proklínat proklínejme
Neboť se přibližuje doba kdy i vlastní JÁ
Nám bude vyvlastněno
Pokud se tak už mnohým nestalo
Apokalypsa podle Karla Joba Sýse
Se den po dni neúprosně naplňuje
Ale Karla Joba z toho neviňte
On je jen ostrou jehlou záznamníku
Vymýšlejí to jiní
Ve správních radách braintrustech a lóžích
S obřízkou i bez
Kohorty vědátorů v stále nákladnějších laboratořích
Vyvíjejí stále dokonalejší čipy
Abychom byli stále rafinovaněji zotročováni
To máme za to že jsme oslyšeli
Eská Neumanna když varoval
Že životy všech inteligentčíků světa
Nevyváží život jediného třídně uvědomělého dělníka
Básník se vždycky namáhá nadarmo
A dnes jsme sotva slyšitelnými hlásky
Shluku vystrašených jedinců se zlomenou páteří
Kteří už ani netuší
Co to je báseň a k čemu vlastně je
Šílenství už má mnohem víc než osm hlav
A ta jež ztělesňuje Annu Barkovou
To všechno vyzpívala v „Podzimu“ a „Vzpomínce“
Stačí naslouchat
Vlastním přehrávačům ovšem neboť do rádií
Takovéhle písně nepustí
Moci ty děvko nejděvkovatější
Kdekdo by tě chtěl
Ale zaplatit jak v bordelu to ne
Chtějí tě aby si sami nahrabali
Vo tom ta jejich pseudosvoboděnka je
My dole už dávno zůstali jsme sami
A dokud ještě můžeme proklínat proklínejme
Ať se vzdají ty co porodily
Veškeré zazobance světa
Poezie se nevzdá
Dokud poslední básník nezapomene
Že smrt je pro něj pouze jiný způsob zpěvu