JIŘÍ JÍROVEC
Málo slušnejch lidí, žije mezi náma
Kam se, kam se, kam se poděli,
odstěhovali se nebo umřeli…
Jiří Dědeček, Blues pro slušné lidi
Společnost, nejen česká, se nachází v období masové debilizace. Nebo debilizace mas, chcete-li. Je to jak podle Orwella: plebsu se dá fotbal a pornografie a současně se utuží kontrola prostřednictvím kamer a dalších technických vymožeností.
Potíž je v tom, že zmíněný proces nakonec zdebilizuje i moc samu. Stačí se zaposlouchat do projevů vládnoucích politiků. Nemají vizi, nemají řešení problémů. Politika přestala být službou, ale stala se způsobem obživy.
Na veřejnost dopadá příval vyprázdněných substantiv. Jsou pořád pěkná – demokracie, lidská práva, národní zájmy a v poslední době zejména „naše hodnoty“. Vše musíme chránit proti lůze (sockám), cigánům a teď čmoudům, kteří by chtěli ukusovat z našeho koláče.
Dávno vyprázdněná slova se stala skořápkami, v jejichž dutinách mizí, jako v černé díře, soudnost, empatie a jiné potřebné lidské vlastnosti.
Příchod uprchlíků do Evropy vyvolal vlnu vášní. Ta by ale neměla zakrýt, že ti, kteří se o ni zasloužili, ji teď jakoby řeší. Nevyjímejme z toho české politiky, protože ti horlivě spolupracují se všemi mocnými.
Česko se rozdělilo na pár tisícovek „sluníčkářů“ a proti nim stojícím „ochránci národa“.
Ti se mezi sebou perou a za jejich zády se o něco navýší rozpočet policie a armády. Vláda ráda přiškrtí zdravotnictví, školství nebo důchodce a zbytek si půjčí.
Stačí trochu rozvířit atmosféru strachu a povzbudit lásku ke zbraním a organizaci NATO, která měla zrovna svoje dny v Ostravě. Organizátoři byli vděčni Američanům, že poslali na ukázku bombardér B-52. Byla tam média a přímé přenosy, ale bylo možno se vsadit, že nikdo z reportérů neprozradí, kolik lidí tyhle bombardéry zabily třeba ve Vietnamu a Kambodži.
Loni tam bylo 225 000 lidí, kterým jsou zjevně války a lidské oběti šumafuk. No, je to zadarmo. Když jde o zbraně, nikdo nás nemůže obvinit, že jsme něco prožrali.
Když projížděl americký konvoj na cvičení do Maďarska, podařilo se najít jakéhosi člověka na koloběžce, který do celostátního média zablekotal cosi o tom, že má rád letadla a zbraně. I z toho udělá ČT 24 „událost“.
Z našeho slovníku zmizelo slovo člověk. Nejsme lidé, ale lidské zdroje. Ty nemají schopnost radovat se z něčeho nebo být na něco hrdí. Těm zbývá jen strach o existenci.
Ztratili jsme schopnost vidět souvislosti a tím i možnost postavit se zhůvěřilosti politiků. Jsme masa, kterou nikdo nebere na vědomí.
A tak protestujeme pro uprchlíky anebo proti nim, ale ne proti příčině exodu, tedy proti geopolitickým hrátkám USA a několika dalších zemí. Na zemi je dost válečných zločinců, aby naplnili další Norimberk. Jenže není žalobce ani soudce. Svět je „trestá“ Nobelovými cenami míru.
Přijímáme rétoriku pitomců, kteří žádají ještě víc peněz pro policii a armádu a ještě větší volnost pro tajné služby.
Již dnes máme dost policistů na to, aby z povolené demonstrace odvlekli z Václavského náměstí do Krakovské ulice aktivistku, protože měla „cikánskou“ vlajku. Prý byla podobná té české, a tedy šlo o hanobení státního symbolu. Je pravda, že se velitel policie nakonec omluvil (v rámci tak zvané „damage control“), protože to někdo natočil a dal na Facebook. Typická policejní výmluva zní, že „chlapci“ byli tak nějak příliš horliví.
Je pozoruhodné, že (možná titíž) policisté nezakročili, když se na stejném náměstí objevily makety šibenic. Policie si prý napřed potřebovala ujasnit postoj, aby se té očividné zrůdnosti mohla postavit. O tom zpíval Karel Kryl, že „zaujímáme postoje, místo abychom stáli…“
Přestáváme vidět, že ze Západu dovážíme i mentalitu policejní brutality.
Ve filmu Obyčejný fašismus, s vynikajícím komentářem Miroslava Horníčka, je scéna, kdy americké občanstvo s nadšením sleduje simulaci policejního zákroku s použitím figurín. „A teď totéž v praxi,“ říká Horníček. A znovu se míhají obušky a létají těla, jenže teď už lidská.
Způsob, jakým policista nakládal s aktivistkou, která chtěla umístit na Hradčanském náměstí stolek s peticí na podporu Zemana, byl neskutečně hrubý. Policistu naučili používat jen svaly, kdežto mozek je vzdálen v hlavách nadřízených. Dostal rozkaz, aby zneškodnil nepřítele a tak provedl, co ho naučili – škrcení s pomocí obušku přes ohryzek.
Proti živé ženě to vypadalo obscénně. Ve slušné společnosti by za to padl policejní prezident a v těch nejslušnějších i ministr vnitra.
K policejní brutalitě lze uvést příběh ze začátku letošního září. V NY skočil policista zezadu na nic netušícího občana stojícího před hotelem. Srazil ho na zem a spoutal.
Nejde o to, že spoutaný byl tmavší pleti. Háček byl v tom, že se pod policistou ocitl James Blake, předčasem čtvrtý nejlepší tenista na světě. Tedy trapas, za který se starosta NY a šéf policie rychle omluvili. Prý si ho s někým spletli. Blake měl štěstí, že se hoře svalů nestačil postavit. Jinak ho před tím hotelem mohli rovnou odprásknout. Zákrok je kolem 1 minuty záznamu zde: (http://edition.cnn.com/2015/09/11/us/tennis–james–blake–tackled–video/).
Jásání některých lidí, jak to dobře dělají třeba v Maďarsku, je slabomyslné. Žiletkové dráty a policejní brutalita se totiž může kdykoli obrátit proti jiným složkám společnosti. Pokud jde o Maďary, lze dodat, že sapér Vodička měl pravdu.
Je možné, že Češi vůbec nejsou rasisti a xenofobové. Jsou jen hloupí, v tom smyslu, že si nechají vnucovat zášť vůči uprchlíkům a nedochází jim, že ti se přestanou valit jen v případě, že jim Západ, jehož jsme hrdou částí, přestane rozesírat jejich země.
Nikoli uprchlíci, ale výdaje na zbrojení a války ohrožují sociální programy. Od konce studené války zvýšily USA tyto výdaje o 500 miliard dolarů ročně.
To je obrovská suma, která je čerpána z veřejných peněz. Aby ji bylo možné zdůvodnit, je třeba vyvolávat ve světě napětí, chaos a nové války. Rusko, kterému se vyčítá šílené zbrojení, vydává jen jednu desetinu amerického nárůstu, tedy 50 miliard ročně.
Ochrana našich hodnot (čti ekono-politických zájmů) vyžaduje trvalého nepřítele. Teď to je Islámský stát, který je tak či onak financován Američany nebo jejich spojenci. Na peníze, které tam tečou, lze pohlížet jako na investici, která se z veřejných peněz bohatě vrátí.
Američané trénovali s předstihem nějakých 10 000 bojovníků, aby zasáhli, až se nějaká revolta proti Asádovi dostatečně zvrtne. Trvalo to asi pět let, než došlo k protestům, které se podařilo převést na občanskou válku. Na lidech nezáleží. To jsou jen okrajové škody…
Americký generál si nedávno postěžoval, že se tak nějak nedaří trénovat bojovníky proti Islámskému státu. Za čtyřicet milionů dolarů prý zbylo jen několik bojovníků.
Dalším výborným nepřítelem je Rusko. Válka s ním není pravděpodobná, ledaže některého z příštích prezidentů USA osvítí bůh a přikáže mu ty mužiky jednou provždy zahnat do zemljanek.
Ruské nebezpečí je zatím předkládáno jako hrozba. Putin a jeho imperiální choutky, vzkříšení SSSR a možné útoky na Pobaltí a Polsko a samozřejmě na Ukrajinu jsou pravidelně omílány v různých kombinacích. Většinou s dodatkem, že to či ono nevíme úplně přesně, ale znáte Putina…
Je dosti dobře známé, že Západ, tedy především USA, využívá rozpory mezi různými náboženskými a mocenskými skupinami k tomu, aby vytvořil potřebný chaos. Nedávno o tom dosti upřímně mluvil George Friedman.
Když bylo v Afghánistánu potřebné zničit prokremelskou sekulární vládu, byl Američanům vhodný samotný Osama bin Laden. Odpor proti pozemkové reformě a omezování vlivu náboženství, manifestovaný zabíjením sovětských poradců, využili Američané ke vtažení SSSR do války.
Prý, aby Rusové měli svůj vlastní Vietnam, chlubil se Zbigniew Brzezinski. Politikům a stratégům jeho typu jsou lidé u prdele. Stejně tak jako Bushům, Blairům, Clintonům a jejich klonům. Kreml to nakonec vzdal a zelenou dostal Taliban.
Pak se ale bin Laden začal pouštět do USA. Z čistě iracionálních, tedy náboženských důvodů. Začala mu vadit americká základna v Saudské Arábii, protože byla příliš blízko u svatého města. Nakonec ho odpráskli kdesi v Pákistánu, protože nebyl zájem na tom, aby šel před soud. Ještě by byl něco vykecal.
Po 11. září Američané usoudili, že Afghánistán je nejvhodnějším místem pro vojenskou odplatu. A tak se zase začalo bombardovat a válčit.
Obecná zrůdnost náboženství je zjevná. V Irsku se zase začínají prát katolíci a protestanti. Je to zvláštní, protože obě strany mají stejného boha a nepochybně hájí tyhle „evropské hodnoty“. Rozdíl je v nějakých středověkých rituálech.
Kam asi dojde situace v Česku, až se začne útočit nejen na mešity, ale i na jiné chrámy páně a třeba i na synagogy.
Evropa má zásadní problém. Ne přímo s uprchlíky, ale s politiky, kteří krizi vyvolali a mají ji vyřešit.
Z některých úst se linou pěkná slova o demokracii, lidských právech a občanské společnosti a z druhých cosi o čmoudech a jejich náboženství, které tady nechceme (Duky máme dost).
Sobotkové všech stran se spojili k potácení mezi těmito skupinami. Sami již dávno ztratili cit pro lidi a tak empatii projevují, když to je dobré pro PR. To si i zasmutní nad fotografií utonulého chlapečka nebo zapředstírají, že jsou Karlíci.
Jde to napříč politickým spektrem, protože všichni potřebují získat politické body. Připomínají československé komunisty z dubna 1968. Ti rovněž chytali ujíždějící vlak. Ten současný rozjeli neonáckové. Na lokomotivě nemají rudou hvězdu, ale heslo „Nic než národ“.
Média do toho šíří hrůzné zprávy o tom, jak Evropu převálcují čmoudi, když je necháme odejít ze zemí, kde je tak mizerně, že se život na sociální podpoře zdá rájem.
Míru debilizace české společnosti naznačila policie v Domažlicích, když na udání honila se samopaly člověka, který vypadal jako uprchlík. Nakonec se ukázalo, že čerň ve tváři byla, jak už to i u chodských kominíků bývá, od sazí.
Nedostatek soudnosti by mohl padnout na ženu, jenže ta možná kominíka nikdy neviděla. Horší to je s policistou, který ženu veřejně pochválil a vyzval Chody k podobné bdělosti a ostražitosti. Ostatně to mají ve své tradici. Mívali tam i Pomocníky pohraniční stráže.
V mediálním hluku zanikla zpráva, že nová generace českých maturantů není schopna zvládnout matematiku. Proto si nejsme schopni spočítat, že 100 000 uprchlíků je pouhé jedno procento celkové populace. Jedno procento by mohlo ohrozit naše hodnoty a rozvrátit naši civilizaci?
Úplně zasunuta zůstala informace o tom, že prý malá, ale opravdu malá skupinka Poláků by nejraději zavřela uprchlíky do koncentráku, nejspíš tam, kde jsou ještě zbytky základů a třeba je tam zplynovala. Lze k tomu dodat, že Hitler byl na začátku taky jenom jeden a jeho skupina byla malá, ale opravdu malá, než se tak pěkně po Německu rozrostla.
Náš pomyslný Titanik se potápí. Některé cestující zavíráme do podpalubí a sami se zatím ještě smějeme vtipům na téma „plyn pro cikány zadarmo“.